Krasojezdkyně

S touhle knížkou jsme se vnitřně příliš nepotkaly. Nemůžu říct, že by byla špatně napsaná, ale všechny postavy se chovají příliš podivně, dělají názorové veletoče, souhry náhod a dějové linky jsou příliš předvídatelné v rámci knihy a zároveň krajně nepravděpodobné. Takže ač se jedná o vcelku závažné téma, vše působí plytce a šroubovaně.

Ze začátku jsem bojovala, ale nakonec jsem knížce šanci dala a ona mi to měrou vrchovatou vrátila. Není to žádná velká love story jak jsme od Jojo zvyklí, ale příběh o velké lásce dívky ke koni, k dědečkovi, k příběhům. Úplně vidím tento úžasný literární úkaz zfilmovany a jak tečou slzy proudem.

Tato kniha nepatří sice mezi nejlepší díla této spisovatelky a z důvodu recenzí jsem ji i odkládala, ale nakonec se mi docela líbila. Nejde o typický romantický příběh, ale spíš o hledání rodiny a nového života.

Na tuhle knížku jsem se nechala tak trochu ukecat. Věděla jsem o ní, ale vzhledem ke zkušenostem, které mám s autorčinou tvorbou, jsem váhala. Nakonec jsem si ji přece jen vzala.

Celá kniha je o hledání, o touze a cílech. Ať už to byla Sarah a její cesta do Francie, do akademie Le Cadre Noir nebo Tashina a Macova cesta zpátky k sobě.