Než jsem tě poznala

Ke čtení jsem se hodně přemlouvala, protože obvykle knihy s tímto tématem nevyhledávám. Přece jen je potřeba mít na tituly podobného rázu tu "správnou" náladu. Kamarádka mě ale knihu vylíčila tak nadšeně, že jsem se do ní nakonec pustila. Nedostavilo se žádné přehnané melodrama ani zbytečný patos, z čehož jsem měla asi největší strach. Celý příběh je podaný hodně lidsky - nepřehání, nekrášlí, neservíruje tuny sentimentu. Prostě se všechno podává tak, jak to je. Vtipně, smutně, láskyplně, vesele, odtažitě... díky svérázné a trochu střelené postavě Lou, která příběh většinou vypráví, se dá zvládnout i takhle těžké téma s nadhledem. Najdou se tu pasáže, které trochu váznou a konec mi přišel takový trochu... nevím... zkrátka mi neseděl vůbec ke zbytku knihy, jako by si autorka najednou nevěděla rady s tím, jak teda ten konec přesně napsat, aby to sedělo. Ale to jsou detaily. Děj krásně odsýpá, kniha je velmi čtivá, postavy dobře vykreslené a Jojo Moyes do psaní přidává i takové ty nepatrné detaily, díky kterým je všechno mnohem uvěřitelnější a sympatičtější. Celkově jde o hodně pohodové, i když někdy trochu emočně náročnější, čtení. Času stráveného nad touto knihou určitě litovat nebudete.

Krásná odpočinková četba, která se čte lehce a příjemně vám ubíhají jednotlivé stránky. Žádné melodrama ani přehnaná romantika, jen snaha kvadruplegika Willa smířit se se svým životem a najít novou chuť do něj a jeho pečovatelky Lou, která stále hledá samu sebe a své místo v životě. Je krásné sledovat postupný vývoj jejich vztahu a říkat si, jak to bude dál. Doporučuji jako přijemné, nenáročné čtení.

Čekala jsem všechno, jen tohle ne. Opravdu příběh, od kterého se nejde odpoutat a musíte prostě číst a číst ...trvalo mi to celkem 6 hodin. Hlavní hrdinka mi byla od začátku blízká, jako bychom si byly v některých ohledech podobné, k Willovi jsem si svou cestu hledala. Přiznám se, že ke knížce jsem se dostala až poté, kdy jsem viděla trailer k chystanému filmu a zjistila jsem, že Willa hraje "Finick" z Hunger Games, poté jsem se už nemohla odpoutat od toho, abych si ho neprojektovala i v knize. Lou jsem si představovala zcela odlišně ...v tom je ten svět knih nádherný.

Příjemně napsaná kniha, která mě na konci dojala i přesto, že jsem vlastně od začátku tak nějak tušila, jak to skončí.
Líbil se mi autorčin styl a živě vykreslené postavy, ačkoliv se mi po pravdě zdála hlavní hrdinka místy opravdu trochu hloupá... Je zajímavé sledovat, jak se i o vážných a smutných tématech dá psát s občasným nadhledem a humorem.