Tři bábiny kobyly

Základní premisa příběhu je povedená, i styl psaní je čtivý. Bohužel to je skoro vše, co je na knize pozitivní. Postavy jsou velice rozporuplné - najít si cestu k hlavním hrdinům není úplně snadné. Navíc až příliš mnoho (nejen) vedlejších postav jsou svině nebo hlupáci. Taková je alespoň realita prvních dvou třetin románu; snad s výjimkou prvních pár desítek stran. Jenže pak přijde poslední třetina, která je moc pěkná a v níž skoro všechny nešvary ustupují do pozadí. A teď babo raď, jak to celé ohodnotit...

Každopádně anotace je lživá. Kniha se jen tváří, že je zasazena do skutečné historické epochy a že popisuje život, jaký tehdy opravdu byl. Autorka ve skutečnosti staví mnohem víc na své fantazii než na znalostech (snad s výjimkou koní). I mytologie knihy z velké části patří do žánru fantasy. Není to špatné, akorát to vůbec neodpovídá anotaci. Zbytek, zejména co se týče slovanství, je úplně mimo mísu. Staří Slované opravdu nepřinášeli krvavé oběti, oslavy svátků nespočívaly v pití a orgiích a některé použité nadávky pro mě byly opravdu nechutné (u Perunova ptáka, Mokošiny cecky, Velesovy kule apod.). Ani slovanští bohové vůbec neodpovídají autorčině fantazii. Tato naprostá ignorance bohužel udává hlavní tón ztvárnění tehdejší doby. Kvůli tomu tehdejší lidé vypadají jako primitivní hlupáci a věřte, že kdyby takoví opravdu byli, dnes bychom tu nebyli my, jejich potomci. Autorka navíc dost glorifikuje a idealizuje jak antická božstva, tak křesťanství.
Tento aspekt je nejsilnější ve vedlejší dějové lince a v prvních dvou třetinách románu. Ty zabírá především dobrodružné putování, které mi hodně připomínalo knihy založené na hraní Dračího doupěte, zejména Letopisy Vukogvazdské družiny. Během tohoto putování hlavní hrdinové zažívají dílčí, uzavřená dobrodružství (při kterých dostávají na frak skoro jako Vukogvazdští), která někdy zdánlivě, jindy skutečně neposouvají hlavní děj kupředu.

Mě tyto nedostatky nesmírně štvaly, proto knihu nehodnotím nijak vysoko, ale pokud se přes to dokážete přenést, asi si čtení docela užijete. Hodnocení je proto subjektivně maximálně 2,5 *, objektivně 3,5 * (při naprostém odhlédnutí od všech chyb a nepřesností, kdy si budete jen bez přemítání užívat dobrodružství, až 4,5 *).

Knížku jsem si moc užila. Několikrát mi v knihovně padla do oka, pravděpodobně mě upoutal její netradiční malý rozměr a pak asi i název samotné knihy. Koně? To já rozhodně můžu. Po přečtení anotace jsem si řekla, že si knížku chci přečíst. A rozhodně toho nelituji.
Líbilo se mi, jak osud svedl dohromady naše tři hrdiny (a jak to nakonec bylo doopravdy). Jaško, který si ví se vším rady, silák Bojan, jehož hláškám jsem se občas nemohla nesmát a které perfektně zapadají do Bojanovy nárury. A v neposlední řadě Nik, jenž všechno vypráví.
Svým způsobem mi to připomíná Zaklínače. Putování napříč krajinou a pomoc vesničanům od příšer či nadpřirozených bytostí, které sužují kraj. Silný Bojan jako Geralt, Jaško jako Marigold, a zpočátku nezkušený Nik jako Ciri.
Jediné co mohu vytknout je to, že mi neseděla reakce knížete Přeslava, ale to byla jen taková maličkost.
Pufodedr má pravdu v tom, že knížka je spíše fantasy než-li popisem dob dávno minulých, ale mě to vážně sedlo. Myslím, že dokonce dám šanci nějakým dalším českým dílům.