Mnich, který prodal své ferrari

Vlastně se jedná o naprosto klasickou (pseudo)duchovní literaturu - 100x omleté poučky zabalené do trochu nového hávu. A jako většina podobné literatury i tato kniha přimíchává k pár zajímavým a dobrým myšlenkám i spoustu nebezpečného balastu. Ten navíc celkem rychle získal navrch a přeměnil knihu v klasickou motivační příručku. Vlastně mi to v mnoha směrech silně připomínalo Tajemství od Rhondy Byrne.

Ve výsledku by si tedy prvních pár desítek stran možná zasloužilo až tři *, ale pak to poměrně rychle spěje k palci dolů. Tu jednu * dávám za to, že jsem se mezi řádky přecejen něco málo dozvěděl (i když tím rozhodně nemám na mysli nějakou zázračnou metodu, jak zlepšit svůj život).

Napíšu to znova: mohla to být dobrá knížka, ale Zabila ji její forma.
Myšlenky jsou snad nenapadnutelné, ale postavit celé dílo, na tom, že si dva filozoficky povídají? Ano, jak tady někdo psal o teleshoppingu, tak je to tak. Jeden tam je z pozice blbce, který se pořád dotazuje a "mnich" je tam z pozice toho moudrého, nyní vševědoucího, který dává prvnímu poučení. Na tomto principu vystavit 200 stránek, prostě nebyl dobrej nápad.
Sedí naproti sobě a hrají své role.

Sám jsem si uvědomil, jak nejzábavnější byl vlastně začátek, kde kniha "měla děj" :D a pak vprostřed mnich říká, PŮJDU UŽ DOMŮ, a já si říkám JO BEŽ, DEJTE SI PAUZU, načež ho první (John) stáhne, ať si sedne a dovypráví mu, že lační po dalších informacích. Tak si říkám ach jo.

Rádoby vtípky, který jsou totálně mimo. "Nedělej si starosti, nemám pocit, že mě do něčeho nutíš. Jedinou věc, kterou bych si nechal vnutit, by byla krabice koblížků, a to by ti moc práce nedalo," zavtipkoval jsem si FUCK! ---> "Oba jsme se začali hihňat jako rozdovádění puberťáci." Co to je?!?

Když se nad tím zamyslíte, někde v Himalájích jsou ukrytí mniší, kteří ale dychtí, po tom předat svoje vědění a hlavní postavu, své učení naučí jen pod podmínkou, že jej bude šířit dál. No a proto jsou schovaní a ani ti co žijí nejblíže vlastně neví, kde by je hledali. Dává velkej smysl. Hlavní postava se s nimi však po setkání uměla dorozumět. No dobře.

A teď to nej.
Debatují o vegetariánské stravě. John (učedník, hraje chvilku blbce): "Ale je to vůbec zdravé? Řekl bych, že vegetariánská strava nemůže poskytnout dostatek energie a síly" ----> Julián (mnich): dlouhým odstavcem mu vysvětlí, výhody atd. ---> Znova John (hned po Juliánově odstavci): "O prospěšnosti vegetariánské stravy slýchám hodně. Zrovna minulý týden mi Jenny vyprávěla o finské studii, kde se potvrdilo, že lidé jsou pak mnohem méně unavení a čilejší" WHAAAAAATTT???!?! Kurva Johne, dyť ses 12 řádků nad tím ptal, jestli je to vůbec vlastně zdravé, že člověk nemůže mít energii. Tos na to tak rychle zapomněl?

No tohle je prostě tak dementní koncept, že dávám, ještě o jednu * méně, protože nemám rád, když ze mě někdo dělá blbce. Tady ta kniha měla vyjít na 30 stránek, shrnout myšlenky. A ne z toho na sílu roubovat román. Věřím, že by hodnocení tady bylo větší. :)

Úplně nevím proč, ale i když mne na jedné straně kniha lákala svým obsahem, byla jsem také tak trochu skeptická. Nakonec to nebylo vůbec špatné, byť tedy určité výhrady ke knize mám.
Obsahem kniha nabízí řadu myšlenek, které znějí docela logicky a že by mohly fungovat a být smysluplné, pokud by se jimi člověk věnoval. Duševní klid, mentální klid i fyzické zdraví tu jsou nahlíženy jako něco, z čeho by si měl člověk udělat svoji prioritu - nabízí se tu i praktické rady, co by člověk mohl udělat. Snaha dát to do nějakých souvislostí a přiřadit k tomu nějaké argumenty, co a jak a proč je důležité, z této knihy dělá jakýs takýs manuál, kterým by se člověk mohl inspirovat. Je tu i řečena myšlenka, která mne zaujala - že člověk nemusí nutně dělat všechny změny, které se tu nabízejí, ale že by si měl vybrat to, co je mu nejbližší a s čím nejvíc souzní. Což se mi zdá fajn, že to nepůsobí jako forma příkazu a že to v člověku nevyvolává špatný pocit, když si do života nevnese úplně vše.
Co mi úplně nesedlo, byla ta forma, kterou to autor pojal. Je to vedené ve formě rozhovoru dvou mužů, kteří se seznámili v právnické kanceláři. Jeden z právníků svoji kariéru ukončí a vydá se do Indie hledat sám sebe. Po návratu pak osloví svého bývalého kolegu, s nímž pak hovoří o své nové životní cestě a předává mu naučení, která pochytil v Indii. Což samo o sobě není nutně špatný přístup, jak čtenářům předat moudra. Nicméně jsem občas měla pocit, že je to psané na sílu a ten druhý právník, který naslouchá moudrému učení svého přítele, to přijímá až moc snadno a až moc doslova. Dělalo to na mne dojem slepého následování.
Také úplně nesouzním s myšlenkou či formulací "otevři svou mysl a vesmír ti dá všechno, co chceš" - to je na mne příliš ezo prohlášení. Spíš věřím tomu, že člověk získává řadu věcí svojí pílí a svojí snahou - ne proto, že mu vesmír dá něco zadarmo. Aspoň tu zkušenost nemám a úplně se mi tomu nechce věřit naslepo...
Knihu jsem poslouchala jako audio v podání mého oblíbence Jiřího Dvořáka - zpracování se mi celkově líbilo.
Nakonec hodnotím slabšími 4 hvězdami. Audio forma byla skvělá, řada myšlenek zajímavá a určitě přínosná, ale ne všechno mi na knize sedělo.

V knize se dá najít docela dost hezkejch myšlenek. S metodama, tedy s tím, jak to aktivně zakomponovat do svýho života, už je to horší. Spoustu věcí budete vědět, jen je těžký to praktikovat. Některý metody mi přišly vyloženě "blbý", a možná sem blbá já, že je radši dřív všechny nezkusim. Každopádně, zkusila sem vstávat dokonce dýl než 21 dní dřív ve stejnej čas. Údajně by se z toho měl stát zvyk. Mýmu tělu je to ale údajně úplně u prdele, a že by se to pro něj stalo zvykem, to se fakt říct bohužel nedá. A myslim, že to takhle bude u víc věcí, prostě... není to tak snadný. Aspoň ne vždycky všechno pro každýho.

Styl je příšernej, šroubovanej. Kromě začátku je to celý psaný jako rozhovor. V podstatě je to stejný, jako byste četli nějakou podobnou příručku, akorát to mnich vykládá kromě vám ještě jednomu týpkoj, právníkoj, nejspíš typickýmu američanoj, kterýmu nemůže samotnýmu dojít, kde jsou jeho priority, a že se vlastně chce daleko víc věnovat rodině, než monotónní stresující práci. Čímž chci říct, že tady možná nenajdete nic moc novýho, pokud umíte dobře hlavu používat sami.
Takže čím "západnějc" člověk žije, tím víc to pro něj bude inspirativní. Nenutí vás to k mnišskýmu způsobu života, i když některý metody jsou trošičku extrémnější:-D

Jako asi každej si tam najde něco. Je to psaný dost jednoduše, což může bejt do určitý míry plus, že se tomu dá snadno rozumět, ale já sem si často připadala jako když ze mě autor dělá svým stylem mírně debila:)