Kytice

Zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly... Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán... Na topole nad jezerem, seděl Vodník pod večerem... U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo... Hoj, ty Štědrý večere, ty tajemný svátku...
Kdo z nás by si to nepamatoval. Ano, citovala jsem jen ty nejprofláknutější, ale zase zpaměti a mnoho let po posledním přečtení. Erbenova balady jsou nejen čtivé, ale uvíznou v hlavě a už tam zůstanou.

Někdy až mrazivě krásné balady, nepostrádající atmosféru a moudrost. Z díla českých národních obrozenců je tohle zdaleka mé nejoblíbenější, mimo jiné proto, že za baladickým hávem se ukrývají všelidská a nestárnoucí témata, jako vztah života a smrti, lásky a žárlivosti, dobra a zla.

Jedna z mála básnických klasik, kterou uznávám a která si veškerý ten obdiv a zařazení do učebnic zaslouží. Chodila jsem do školy ve městě, kde se Erben narodil, takže nám jeho básně byly předhazovány prakticky denně. V tom věku člověk je asi jen těžko schopný hloubku Erbenových básní ocenit. S odstupem času mi ale jeho balady přirostly k srdci mnohem víc. Je v nim mnohem víc rovin, než se na první pohled zdá. Každé další čtení objevím něco nového a zajímavého - ať už jde o samotnou myšlenku, nebo jen slovní spojení.

Kdo by neznal, že? Pamatuji se na časy, kdy jsem recitovala Vodníka zpaměti. Moc se mi líbí i filmové zpracování.

Moc hezké čtivo. Kytice je pro mě klasika klasik a i když se zde najdou i béčkovější a méně zábavné pasáže, povětšinou jsou všechny básně plné děje a napětí.

Jedna z perel české literatury. Sbírka baladických básní, kdy na mě asi nejvíce zapůsobily balady Svatební košile, Zlatý kolovrat a Vodník.

Spolu s Májem největší klasika, 1. půle 19. století. Toto úžasné, jedinečné dílo by se nemělo hodnotit jinak než plným počtem.

Strašidelná atmosféra ve verších, kdo by si pomyslel, že to bude tak působivé. Mravní poučení je zde dovedeno do extrému, nejde o žádnou pohádku, happy end se zde sice objeví, ale není to pravidlo. Tahle knížka si opravdu zaslouží být zařazena mezi skvosty české literatury.

Mají to číst ještě děti na základce (Matka do hrobu dána..) ale jde spíš o horor stories než o klasicke a vtipné básničky jinak je to slavný český autor právě kvůli Kytici.

Kytice je asi jedna nejoblíbenější sbírka básní od českého autora. Líbily se mi snad všechny básně, hezky se četly. Snad až na Záhořovo lože.

I když básně moc nemusím, tohle se opravdu povedlo. Na knize se mi nejvíc líbí ta hrůzostrašná atmosféra.

Já moc na básně nejsem, ale patří ke "slušnému vychování" mít je přečtené. Jedná se o klasiku a to klasiku čtivou. Myslím, že dnešní děti mají velkou výhodu, že byl natočen film, který se mimořádně povedl. Mně se nejvíce líbila báseň Zlatý kolovrat a Polednice - ta byla docela strašidelná (i když to je i Svatební košile, Vodník a všechny další). Dokonce bych řekla, že se jedná o veršované horory :-)

Drsné, surové, nadpřirozené básně o lidech, životě, kletbách, strašidlech, smrti. Ale abych začala od začátku: v povinné četbě jsme měli za úkol mít alespoň 2 básnické sbírky, jak to dopadlo, asi všichni tuší, takže pro ty zapomětlivé - všichni měli Máj a Kytici. Musím se přiznat, že Kytice právě se mi líbila o dost víc než Máj, nejen díky Vodníkovi, Polednici a ostatním, které jsem znala už předtím. Taky jsem přišla na to, že Erbenovo veršování mi dost připomíná Havrana, no a máme tu další přidanou hodnotu. Na komiks už se taky těším, jsem zvědavá jestli se budu bát víc než při četbě tady originálu.

Klasika, to je prostě Kytice. Jako není to špatné, ale já opravdu poezii nemusim. Nejsem poetický člověk.

Kytice je jedna z těch knih, ke které se ráda a často vracím, a to hlavně pro tu atmosféru jednotlivých balad, které jsou smutné, temné, tísnivé, mrazivé, místy strašidelné a hlavně tak krásně napsané! Ten jazyk, kterým Erben v baladách promlouvá, je jednoduše kouzelný, to je prostě radost číst.

Horor v 19. století.. něco nevídaného. Správně, nadsázka. Ale v podstatě ani ne, když se nad tím tak zamyslím. Už se vám stalo, že jste jednu knihu přečetli asi 10x za sebou? Mě ano. Ta šťastná kniha byla právě Kytice. Je tak dobře napsaná, až z toho mrazí. Bravo!

Poezii sice nemám vůbec rád, ale při čtení Erbenových balad vskutku královsky potěšil. Zaujala mne především Svatební košile a Zlatý kolovrat.

Strašidelná hrůza (krása) v básních.
Sice básně moc nečtu, ale pan Erben tuto sbírku napsal tak příjemně, že až chvílemi zapomínám, že nejde o souvislý text. Jedna z těch příjemných knížek z povinné četby, která člověku utkví v paměti. Nejvíce mě oslovily básně Svatební košile a Vodník.

Jsem svým vkusem dost morbidní a mrtvoly mi v příbězích nevadí, prostě nepatřím k těm, co se jim protočí panenky, jen v textu objeví vyhřezlá střeva. A to je také důvod, proč mi Erbenovy básně prostě sedly. Člověk nemusí hledat žádné jinotaje (jako třeba u Wolkera nebo Bezruče), je to naprosto realistické dílo i přes všechny pohádkové motivy. A jako nejlepší bych rád zmínil Svatební košili a Dceřinu kletbu.

Přečteno už asi po 3 v životě a tato sbírka se mi líbí moc! Erben bravurně navozuje ponurou atmosféru skoro hororových příběhů. nejvíce se mi asi líbí Svatební košile a Vodník...

Byla to povinná školní četba, ale mnohem dříve nám rodiče i prarodiče četli, když ne celou knihu naráz, tak jednotlivé básně, roztroušené po časopisech, kalendářích i novinách. Dá se říci, že jen málokdo básním KJE "unikl". A bylo to, a je dobře, pokud je tomu tak nadále. Je to klasika. Já jsem četl vydání z roku1975 ze SPN a jiné, které mám. Je to živá četba, lépe řečeno může to být současná četba.

Kytice - povinná četba. Kolikrát já jsem jí otevřela, ať už za učelem jedné či všech balad. Některé jsem si i oblíbila. Dobře se četlo, i přes veršovaný text - a díky bohu, mělo to smysluplný děj! :D Nelituji, že jsem si ji vybrala do seznamu k maturitě. Filmová podoba, také nebyla vůbec špatná, upoutala mě. Kytice je zkrátka klasika. :)

Dá se to docela dobře číst, obzvlášť s odpovídajícím hudebním podkresem. Osobně se mi nejvíc líbilo Záhořovo lože.

Už na základce jsem nechápala spolužáky, kteří při četbě Kytice trpěli. Mně recitovala nebožka babička Vodníka a Polednici už nad kolíbkou a je to jedna z mála vzpomínek, kterou na babičku mám. Už v té kolíbce mě Erben doslova uchvátil a to jsem ještě nic netušila o Svatebních košilích!!! Geniální horory. A klobouk dolu, filmové melodrama na motivy Kytice vůbec není špatné.

I já se s Kyticí K.J. Erbena setkal již na gymnáziu a okamžitě jsem si ji zamiloval. S chutí ji často čtu opakovaně nebo se také podívám na skvělé filmové zpracování.