Občanský průkaz

Malé vyprávění o tom, jak jsme ,,si tu žili" v časech nedávno minulých. Autor ve mně touto knížkou dokázal probudit vlastní zasuté vzpomínky na tuto dobu, minimálně na zvuk rušičky při poslechu Svobodné Evropy... Je zvláštní, jakou pro mě četba měla příchuť. I ty zlaté hvězdičky, které knížce uděluji, mají takový charakteristický tvar - to mě dřív nenapadlo...

Vzhledem k tomu, že jsem již generace, která komunismus nezažila, je pro mě kniha poněkud utopistická (myšleno tak, že i nadsázka, která tam je, na mě působí dost uměle, jelikož se prostě neumím vžít do té doby). Kniha se sice čte dobře, místy je opravdu vtipná, ale asi bych si ji znovu nepřečetla.

Zpočátku je to takové vyprávění o "rebelech" na základce, dobře známé ze stejnomenného filmu. Následuje náročnější pasáž o zlovůli VB, podobných složek a systému. Náročná pro hrdiny příběhu, ale prožíváním situace i pro čtenáře. Pak přicházejí tragikomické vstupy poplatné totalitní době, kniha příběhů končí až v době porevoluční.

Poslouchal jsem to jako audioknihu a byl jsem z toho nadšený. O pár let později jsem viděl film, ale nadšení se u něj neopakovalo. Tak jsem si to ještě jednou poslechl a stále to tam bylo. Rozhodně největší prča je popis natáčení. Zase, jak je u Šabacha zvykem jde spíše o povídkové črty, které se věnují jednomu tématu a jedněm postavám. Dohromady pak dávají mozaiku, která vytváří celkový obraz doby, samozřejmě s dávkou nadsázky.