Skrytá rizika kvantové démonologie

Opět čtivá jízda s pár povedenými hláškami. Bohužel se zde ještě víc než jindy projevila Hetešova tendence zjednodušovat si práci. Yaran byl takové boží hovádko, které se prostě jen nechává semlít okolnostmi. (Docela mi připomínal zaměstnance na nízké pozici - všichni po něm chtěli okamžité dokonalé výsledky, ale nedali mu nic, čím by jich mohl dosáhnout. A on prakticky jen tupě dělal, co mu přikázali, místo toho, aby situaci opravdu řešil.) Navíc by se v knize našlo i pár epizodních pasáží (ne vyloženě výplňových, ale pro hlavní děj podstatné nebyly).
Připravte se tedy, že tentokrát budete muset přetrpět víc, než jen občasnou naivitu hlavních aktérů. Přesto se opět můžete těšit na příjemné tempo vyprávění, docela zajímavý příběh a několik vtipných hlášek.

Ukázka:
„Smaragd si myslí,“ pokračovala, „že ta vaše Tiftin nebude daleko. Neměla moc času. Předpokládá, že bude pořád ještě někde v tomto domě.“
„Kolik je tu bytů?“
„Dvě stě dva.“
„Tak to je super. Že bychom chodili od jednoho ke druhému a zvonili?“
„Právě kontrolujeme výpadky kamer, které by nám mohly ledacos napovědět.“
„Tak jim vyřiďte, ať si napovídají, co chtějí, já pro dnešek končím. Odjíždím na konzultace.“
„S kým?“
„S Jackem Danielsem.“

Úvodní část knihy, kterou normálně nemívám nějak v oblibě, protože se tu vesměs jen představují postavy a příběh se teprve staví na nohy, je tato část tentokrát asi vítězem celé knihy. Ačkoliv se jednalo o klasické představení děje a postav, bylo to chytlavé, protože abych pobral všechny ty důležité prvky, tak jsem se do toho zabral, až se to změnilo ve svižnou jízdu, která si vzala mou plnou pozornost. Dobře nastartovaný, jsem se tedy vydal užívat si rozjetého příběhu, ale netrvalo dlouho a zjistil jsem, že tu něco chybí a tím prvkem je postava, která by mě chytla hned z kraje a protáhla příběhem. Tady představený lovec šmejdu z astrálna, byl tentokrát celkem nevýrazný a ke všemu i celkem skoupí na hlášky, na které už jsem si jinak stačil vytvořit návyk. No a tak jsem začal hledat oporu v příběhu, ten se určitou dobu tlačil kupředu, ale když došlo na restarty, kdy to hlavní postava nečekaně nedala a musela se odebrat zpět do astrálna a začít na novo, zjistil jsem, že ani ten nebude úplně tím ideálním tahounem. Až do finále se to nějak nerozjelo a toto rozkročení mezi dva žánry, mi nakonec nabídlo jen takovou polovičatou jízdu. ===60%

Kniha má zajímavý námět, o tom žádná. Koexistence astrálních entit, AI a nic netušících lidí je zajímavá konstelace. Problém je, že zůstává hrubě nevyužitá.
Většina děje je o tom, jak se Yaran (najatý lovec z astrálu) setká s některým z uprchlíků, dostane na prdel, vzkáže astrálu i AI, že už to skoro měl, a pak si jde dát panáky Jacka Danielse, než si to o den dva později jde střihnout celé znovu. Občas je to říznuté tím, jak lační po "vibracích" jedné ženské, nebo jak jiným zírá na prsa. Tohle vyplňuje první asi tři čtvrtiny knihy až do závěrečné akce, která je... vlastně nic moc.
V kombinaci s tím spolu všichni mluví jak zpruzení puberťáci s poruchou pozornosti (to neustálé přerušování pitomými dotazy jako "kdo zase?" "cože?" "proč jako?" mi začalo rychle lézt krkem), kromě prsatých žen, které vyloženě tečou jen z pohledu na Yarana a bez výjimky s ním flirtují. Výhodou toho všeho ale zase je, že je to na čtení velice nenáročné, takže to člověk dokáže prolétnout relativně rychle.
Být mi tak 15, byl bych z knihy asi nadšený. Protože mi ale už tolik není, mé dojmy jsou poněkud mrzutější.

Začátek je dost rychlá jízda, příběh se začíná odvíjet vtipně, originálně a zajímavě. Yaran se mi celkem líbil, i když občas mi svou blbostí či naivitou trochu lezl na nervy. Bylo to napínavé a celkem hezky čtivé.
Musím ocenit Hetešovy skvělé ilustrace!