Xenocida

Tak toto je opravdové zklamání po vynikajících dvou dílech této série. Autor chtěl vytvořit své životní dílo, popsal obrovské množství stran, ale je to spíše odborné dílo pro fyziky a genové inženýry. Děj se proto táhne jak smrad. Další díl nečtu.

Uznávám, že zpočátku byl rozjezd knihy hodně pomalý, ale i tak mne uchvátilo naroubování čínské kultury do Enderova příběhu :-) V druhé polovině knihy se už dovídáme víc a vše nám do sebe zapadne. Také jsem se musela přes některé pasáže složitě pročítat, ale i tak byl nakonec dojem z celé knihy i příběhu pozitivní. Další díly si určitě přečtu.

Hned na začátku tu máme místo portugalských příval pro změnu jmen čínských (plno nadšení). Tato linie vyzní (hlavně ze začátku) přinejmenším na obtíž a i trochu protivná. Co se mého názoru k ní týče, ve finále svoji přítomnost sice obhájí, nicméně to nic nemění na faktu, že se jedná jednoznačně o nejslabší linii příběhu knihy, navíc jsou Nádherně-jasná a (bohužel i) Matka-západu často neskutečně otravné! Na stranu druhou se mi líbila myšlenka "božstev" a hlavně jejich "odhalení".
Ale teď už zpět k hlavnímu ději, do kterého přicházíme nedlouho po událostech min. dílu (roční pauza mezi knihami nebyl dobrý nápad). Ender nám zestárl, ale já si stejně nemohl pomoct, a pořád ho vnímal jako malýho kluka – naštěstí. Měl jsem z jeho věku poněkud strach, naštěstí zbytečně. On (i všechny ostatní postavy!) se totiž chovají naprosto korektně s ohledem jak na vývoj jejich, tak knihy minulé (po přečtení 2 finálních dílů Duny zkrátka musím podobné věci u pokračování ocenit). Shledání s oblíbenými postavami byl jeden z nejlepších aspektů knihy. Jako nejlepší na knize ovšem shledávám její odpovědi na nastolené otázky z min.dílů (kniha by sice měla otázky spíše vyvolávat, ale mně to nevadilo). Samotné filozofování je tak trochu na hraně, mohlo být lepší i lépe podáno, na druhou stranu je v duchu Enderovi ságy a navíc jsem už viděl hůře stravitelné. Pěkně to na konkurenčním webu vystihuje uživatel Ence. A přes všechny výhrady je to i zajímavé (snad až na tu část s "přáním"!). Hl. myšlenka s filotickými vlákny na mě byla taky příliš pohádková, jinak však nemám výhrad (super myšlenka např.: jazyk vs. telepatie, nebo názor jiných druhů na lidské sny). Části s osvětlováním Janiny minulosti, další pohled do života Úlu a Prasečíků (ne, nejsou to vepříci!), a jistí 2 "černí pasažéři" byly ale rozhodně top. Taky se mi moc líbili rozhovory na začátcích kapitol (trochu evokující Dunu), nicméně seděli parádně.
Takže můžu knize vlastně vytknout pouze trochu nudy na začátku Cesty, jinak se mi četla velmi (přes protichůdné recenze) příjemně. Po přečtení souhlasím s názorem, jak úzce je příběh spjat s min. dílem – po Mluvčím by mělo jít o nutnost. Ano, mohlo to být lepší, přesto je to příliš konzistentně věrné samo sobě (Card má prostě ten svůj styl). Nemyslím si, že je kniha překombinovaná (i když jsem čínské lince moc neholdoval, ty rituály byl dobrej nápad!) a v pozdějších fázích rozhodně přidává na atmosféře (i když stín Mluvčího bohužel nepřekročí). Poslední kapitoly jsou na vysoké úrovni (rodinné schledání na výpravě v neprostoru naprostá bomba), navíc název dalšího dílu dostává nový rozměr. Konec samotný je zároveň brutální i nedořešený (takový pocit jsem ještě neměl), takže na Děti se musím vrhnout brzy.
Verdikt tedy někde mezi 4 a 5* Dám ale 5, protože to mělo hloubku a moc jsem se bavil (i když to svým způsobem není fér k 1. dílu). Nesouhlasím s názorem, že Card selhal! Nesouhlasím ovšem ani s tvrzeními, která Xenocidu vyzdvihují jako vrchol. Mluvčí je DALEKO lepší! Na druhou stranu s ním ale tato kniha velmi blízce souvisí, a co ztrácí v napětí, doplňuje osvětleními věcí minulých. Pro někoho fail, pro mě v rámci mezí logický vývoj ságy. Ty zbytečnosti vlastně ani nejsou zbytečné. Snad jen se toho mohlo na těch stránkách stihnout odehrát víc.

A teď ještě něco, za co Card nemůže: překlad je jiný (rozuměj horší) než minulé díly (to počeštění Valentine je divný). Navíc je zajímavý, že většina názvů byla přeložena jinak (z prasečíků jsou vepříci – to neodpustím), či rovnou vůbec (je to divné, většinou nadávám na české překlady, ale tady mi tam nějak ta hláska a jména prasečíků seděly).
Sakra, proč se nedrželi překladu min dílů, když byly tak povedené?! Třešničkou pak už bylo jen přeložit spacetime jako prostoročas (připomnělo mi to star-trek cz dabing z raných let 90.), za což odpovědná osoba půjde do bibliografického pekla!

PS: obálka (ta s "dračí lodí" či jak-to-nazvat) krásná, ale absolutně nechápu její smysl.

Více než na děj se tato kniha zaměřuje na řešení nejrůznějších problémů a morálních dilemat, což mi však vůbec nevadilo. Bavila mě i část odehrávající se na světě Cesty, bylo to zase něco nového a líbilo se mi využití obsedantně-kompulzivní symptomatologie coby projevu služby bohům. Mluvčí za mrtvé se mi sice připadal o něco lepší, ale i tak byla Xenocida skvělá.