Zlatí netopýři a růžoví holubi

Souhlasím s komentářem jithushky. S ohromnou chutí jsem si přečetla líčení cesty na Mauritius, popis tamější přírody a líčení odchytu některých ohrožených živočichů za účelem zajištění jejich rozmnožování, protože ve volné přírodě se jejich stav rychle snižuje. Celé to působí opravdu hodně smutně, protože několik druhů se již zachránit nepodařilo a příroda zásahem člověka, cestovního ruchu velmi trpí a mění se.
Durrell velmi barvitě popisuje veškeré dění, způsob odchytu, interakci se zvířaty, píše citlivě i vtipně, čtenář si vše může naprosto živě představit. Velmi mě oslovilo jeho líčení krásy života v podmořském korálovém útesu. Musí to být něco nádherného...

Vždycky když sáhnu po Durrellovi, vím že to bude dobrodružná výprava se spoustou vtipných postřehů. A nejen to, jeho knihy mají tu moc že i takový pesimista jako já začne věřit na dobrou vůli lidské rasy, na to že i mezi námi jsou lidé kterým záleží na živých tvorech kolem nás a snaží se zachovat kousky přírody které nenávratně mizí lhostejností nás všech.
Tentokrát nás Gery zavedl na Mauritius a ostrov popsal tak vyčerpávajícím způsobem že by bylo trestuhodné ho navštívit.

.....Úsvit už přebarvil stříbrné nebe na žluto. Stádečka kumulů, jež se popásala na obzoru, zčernala jako uhel, každičká kudrlinka měla svatozář nazlátlého světla a houfy, které se točily na nebeské pastvině o něco výš , byly teď břidlicově šedomodré s lehkými fialovými skvrnami a proužky. ........

No uznejte toto vlastní oči prostě neuvidí !

Číst Durrellovo knihy je pro mě někdy až smutným zážitkem, vypočítávání druhů, které člověk vyhubil jako by nebralo konce. Díky, že existují takoví lidé jako byl právě Durrell, kteří bojují za to, aby další a další zvířecí druhy nepřibývaly na seznamu druhů vyhubených. Jako obvykle jsem při čtení potřebovala být blízko internetu, abych si vyhledala jak vypadají zvířata o kterých čtu. Velmi povedená knížka, která stojí za přečtení.