Foukneš do pěny

Kniha FOUKNEŠ DO PĚNY je první kniha, kterou jsem přečetl od Radky Třeštíkové. Tato kniha má prozatím na Databázi knih velmi nízké hodnocení, ale z mého pohledu si myslím, že kniha si zaslouží vyšší hodnocení. Nepochybně se asi nebude jednat o TOP knihu, kterou autorka napsala, ale bohužel nemůžu porovnat tuto knihu s jejími dalšími knihami, poněvadž jsem je nečetl. Časem se třeba odhodlám a některou její knihu vyzkouším. Kniha je spíše určená pro ženy, ale mne také zaujala. Knihu hodnotím na 80 %.

V anotaci se nevyskytuje mnoho informací o obsahu knihy. V knize se střídají časové roviny. S hlavní hrdinkou jsem nesouhlasil s názorem na nevěru a nelíbily se mi také některé věci, které podnikla. Mnohdy se chovala iracionálně a myslím si, že mnoho žen, které budou číst tuto knihu, se také budou podivovat nad jejím chováním.. Na druhou stranu to přinášelo zase něco jiného, netradičního. Je pravda, že autorka někdy používá dlouhá a rozvětvená souvětí, ale myslím si, že v celku to bylo pochopitelné až na nějaké výjimky. V knize jsem také nalezl zajímavé myšlenky, které jsem si poznamenal.

Kniha má pěknou obálku. V úvodní a závěrečné části se nacházejí modré a fialové strany. Je škoda, že kniha nevyšla v pevné vazbě, ale v paperbacku. Čtenářky, které mají rády tuto autorku, mohou vyzkoušet tuto knihu a vytvořit si vlastní názor, jestli se jim kniha bude líbit, anebo ji budou považovat za „nejslabší“, kterou napsala.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

… nikdo z nás není tak rychlý, aby ho špatný osud nedohnal, když se rozhodne, že za ním poběží.

Znervózňují mě lidi, co jsou schopni takhle spontánně, nekonfliktně a přátelsky narušit můj osobní prostor, nenápadně se do něj vetřít, vnutit mi myšlenku, že jsem je k sobě sama pozvala, fascinuje mě jejich bezprostřednost a srdečnost, připadají mi lepší než já, ale nejsou, nejsou lepší, jsou jenom jiní a kvůli tomu milému úsměvu to mají mnohem jednodušší, protože jim všichni věří.

… člověk pořád o něčem sní, a když to konečně má, tak je kolikrát dost rozčarovaný z toho, jaké to ve skutečnosti je, ale nebude si stěžovat, k čemu by to bylo?

Nejde přece jen o to, jít pořád hlouběji, není nutné se dotknout dna, je důležité, dotknout se těch správných věcí, některé z nich plavou na hladině, akorát jste si jich zatím nevšimla.

Když to bolí, tak aspoň víš, že žiješ.

Pro mě nádherně rozervané. Každá věta a myšlenka jako malovaná. A v audioverzi s Janou Plodkovou ještě o level výš. Ta to jenom nečetla, ta to celé zahrála na jedničku. Děkuji oběma za požitek.

Tak tohle ne, never more. Naprostá bramboračka v ději a myšlenkových pochodech hlavní hrdinky, která mi lezla na nervy jak špinavý prádlo.
Za mě ztráta času. ..

Chápu ty, kteří knihu po několika stránkách zahodí, protože je to jeden velkej guláš, ale důležité je vydržet. Autorka vám postupně všechno objasní. I když možná ne vše, potřebovala bych si ji přečíst ještě jednou :D
Hlavní hrdinka se vydá na cestu, nevíte proč, nevíte kam, protože ani ona to neví, nebo možná jo? V knize se také prolínají její myšlenky a záblesky z minulosti, rozuměj křivdy, které v nás můžou hlodat pěkně dlouho.
Líbí se mi, jak autorka vymýšlí stále něco jiného, každá její kniha je originální a já se těším na další, kterou si přečtu.