Kde jsi, když nejsi

Kontroverzní kniha a kontroverzní autorka, od které jsem četla pouze Bábovky (a ty se mi poměrně líbily) a zbytek tvorby mě anotací prostě nezaujal. Změna nastala u této knihy, protože tolik negativního, co bylo napsáno...zvědavost byla veliká. A víte co? Mně se to vážně líbilo. Téma zvolené dobře, napsáno čtivě, s dobře nadávkovanými šokovými situacemi, neotřelé řazení kapitol a především zajímavá hlavní ženská postava, která byla tak trochu hloupá, hodně naivní, nedovtípivá, ale zároveň i trochu vzpurná i odvážná. Hodně se toho napsalo o vulgaritě jedné z postav a byť to bylo jedno sprosté slovo za druhým, nějak mi to nevadilo a k té postavě to prostě šlo.
Radku Třeštíkovou bych rozhodně nezatracovala, je prostě svá, ale je to její věc, její život. Stejně tak její knihy nemusí sedět každému, pravděpodobně jejím cílem není ani získat Nobelovu cenu za literaturu, ale baví ji psát a mě tuhle knihu bavilo číst.

Kde jsi, když nejsi je pro mě velkým příjemným překvapením. Na knihu jsem náhodou narazila v knihovně v novinkách, tak jsem si řekla, že to prostě zkusím. Nic jsem neočekávala, autorku jsem neměla načtenou, tak jsem nevěděla, co by mě mohlo čekat.
Začátek knihy byl jako na houpačce - první kapitola pro mě naprosto děsná (použila bych slovo na s, ale nechci být sprostá jako první kapitola), druhá lepší, pak zase propad.. čert ví, proč zrovna tyto kapitoly dala autorka na začátek.
Jenže pak to přišlo! Nějak se to celé zlomilo, přehouplo, začalo se to spojovat a začalo to celé dávat smysl a já jsem hltala každou další kapitolu a svištěla knihou maximální rychlostí. A i když si čtenář brzo na začátku přečte poslední kapitolu (kapitoly jsou přeházené - velmi šikovně) a ví, jak to celé skončí, neubere to ani trochu na touze dozvědět se víc.
Příběh a osud Dáši ve mně po dočtení ještě dlouho dozníval. Věřím, že se v něm může ledaskdo najít - alespoň maličko, třeba v drobných detailech, nebo v dávno minulých pocitech, které se najednou při čtení ozvou.
A co si budeme...kdo se nikdy nedostal do nějaké mezní situace a nedělal trochu kraviny, nebo se nesnažil utéct třeba i sám před sebou, třeba i úplně blbým způsobem? Hodnotím 5 hvězdičkami, protože mi to ve výsledku i přes ten slabý začátek sedlo.

Kolem nové knihy Radky Třeštíkové se nadělalo, dělá a ještě určitě nadělá spoustu řečí. A já mám pocit, že u některých o tu knihu už vlastně ani nejde, že ať paní Třeštíková napíše cokoli, vždycky půjde jen o to, najít na tom něco, co je prostě blbě a to zvýraznit, třikrát podtrhnout a dát k tomu dva vykřičníky. A já si říkám, proč vlastně lidem leží v žaludku, jestli je to tou fotkou s konvičkou nebo rozvodem, nebo protože jí to sluší čím dál víc. Určitě by bylo zajímavý číst na tuhle knihu recenze ve chvíli, kdy by na přebalu nebylo napsáno jméno Třeštíková. Ale teď konečně k té knize. Kde jsi, když nejsi je kniha o odcházení a o tom, že občas i přes všechnu snahu tak úplně odejít nejde. Někteří si určitě budou klepat na čelo a nebudou chápat, proč Dagmar neodešla už dávno, proč odešla takhle a nejinak, nebo proč třeba nezůstala (protože... já vlastně nevím, proč by měla zůstávat). Ale já si myslím, že to tam všechno v tom příběhu je, že se dá pochopit, že chtěla ze svého života ven. Těžko říct, jestli za měsíc nebo rok budu ještě vědět, o čem ta kniha pořádně byla. Každopádně nějaké emoce, zamyšlení, příběh, který by nejspíš nikdo nechtěl prožít, předala a špatná tak, jak ji vykreslují některé recenze, mi rozhodně nepřišla. Já vlastně na konci chtěla Dášu obejmout, říct jí, že to bude dobrý. Že nebyla špatná máma, že nemusí být dokonalá a že si toho na záda naložila strašně moc, že udělala dobře, že je statečná, že dokázala z toho vlaku vyskočit, že se to dobré nesmaže mávnutím ruky, že občas to bez bolesti nejde, že se taky nejde zavděčit všem a ať se nebojí a neustále neobviňuje. Jasně, mohl přijet princ na bílým koni, ale přijel Jakub. No nakonec udělal přece stejnou službu, ne? 3,5*

Tímto bych se chtěla veřejně omluvit Janu Revaiovi za to, že v mé hlavě Marek ko-Kot vypadal přesně jako on a dokonce mluvil jeho hlasem. Nešlo to jinak, jistě by ho zahrál skvěle...

Co se týče knihy... přiznám se, že k přečtení mě zlomily až klepy tvrdící, že paní Jájsemspisovatelka v knize popsala svého bývalého. Jakého, to už drby nepřiznávají. Posouzení do jaké míry je to pravda, ponechám na každém kdo si knihu přečetl a kdo má nějaké povědomí o tom, co se v tom našem malém bulvárním rybníčku děje. Některá vodítka pro výše uvedené tvrzení jsou nasnadě...

Navzdory nízkému očekávání (otřesná zkušenost s Bábovkami) jsem byla docela překvapena, jak se kniha četla lehce a svižně a vlastně jsem se u ní moc nenudila. Přestože v knize vlastně není nejaký smysluplný děj, dokáže autorka udržet čtenářovu pozornost. Tím ale moje chvála končí. Nemohu se rozhodnout jestli zmatečnost vyprávění, záměrné střídání minulosti, blízké minulosti nebo hlouběji uložených vzpomínek je geniální nebo jenom snaha o to být zajímavá. Druhá věc je, že kdyby se z knihy vypustily všechny věty, které někdo zopakuje, je poloviční. U textu se mi dost často vybavila ona legendární pohádka divadla Sklep...

Pták Noah, pták Noha a pták Pták šli městem, co noha nohu mine.
"Hlavně, aby se tu neobjevil had!" strachoval se pták Noha.
Vtom se před nimi objevil had.
"Bacha, had!" řekl pták Noha.
...
"Pták, pták!" přisvědčil pták Pták a vzal ptáka Nohu na ramena.
"Neber ho na ramena!" varoval pták Noah "Nebo se had vymrští a kousne!"
Vtom se had vymrštil.... a kousnul!
...
Tak asi tak... ve výsledku bych hodnotila 2,5 hvězdičkami, za tu čtivost a vole kámo za Jakuba, protože Win win :-D