10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha 10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr?
Tomislav Bokšić alias Toxic, profesionální zabiják chorvatské mafie v New Yorku, má problém. Pro vraždu policisty je mu v patách celá FBI a Toxic musí opustit zemi. Nic však nejde podle plánu a on místo v Záhřebu končí převlečen za pastora na studeném Islandu. V zemi, kde je člověk podezřelý, i pokud jde sám po chodníku nebo jede autobusem městské hromadné dopravy, v zemi, kde téměř neexistuje zločin a není možné sehnat zbraň, a kde se navíc zoufale nedostává tmavých zákoutí, protože v létě slunce vůbec nezapadá. Navíc v zemi ochotných křesťanských kazatelů, kteří se svého amerického kolegy rádi ujmou. A mají krásné dcery. Přidejte k tomu probouzející se svědomí, a je jasné, že Tomislav Bokšić má problém.Inteligentní kniha plná sžíravého černého humoru a sarkasmu. Autor skvěle pracuje s kontrastem vtipného, svěžího vyprávění a temných, místy až baladických tónů, které se na jeho pozadí vynořují a přinášejí svědectví nejen o islandské společnosti, ale rovněž o novodobých traumatech současné Evropy. (Založil/a: Onyxia)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Výborná kniha s krásným černým humorem, malým průvodcem Islandem a balkánskou mentalitou. Ale je tam toho mnohem více a hlavně se člověk baví, dokonce i nad zabíjením. A navíc jsem nikdy nečetl knihu, kde by se toho tolik věnovalo Eurovizi.
Pro mě osobně jedna z nejlepších knih, které s sebou přinesl rok 2011. Zajímavá sonda do nitra islandské společnosti, válka v Jugoslavii a, což bylo pro mě naprosto určující, tak trochu jiný pohled na tento žánr. Toxic působí, jako by se díval na svůj příběh přes tlusté sklo v ZOO, a s oblibou každou událost svérázně glosuje. Pokud někomu naskakuje při sebemenším náznaku černého humoru vyrážka, měl by se knize obloukem vyhnout. Nám, kteří ho přijímáme s otevřenou náručí, má kniha rozhodně co nabídnout.
Bavil jsem se opravdu dobře. Vtipný černý humor, legrační pojmenování některých postav (basketskřet, dcera Kudlanka, bratr Kastrát) nebo hlášky (Vždycky se snažím odvést kvalitní práci. Moje motto zní "Oběť na prvním místě".) a slibně rozjetý příběh sliboval skvělé počtení.
Bohužel to vydrželo jen první polovinu. Pak se zabiják vrhne na víru a odpuštění a od té doby už jen přemítá, filozofuje, vzpomíná... Jako kdyby autor úplně zapoměl o čem do té doby psal a začal psát nějaké své pojetí bible... Dočetl jsem to jen proto, že jsem s každou stránkou čekal, že se příběh zlomí. Nezlomil...
Dvě hvězdy jsou za první polovinu.
Bohužel to vydrželo jen první polovinu. Pak se zabiják vrhne na víru a odpuštění a od té doby už jen přemítá, filozofuje, vzpomíná... Jako kdyby autor úplně zapoměl o čem do té doby psal a začal psát nějaké své pojetí bible... Dočetl jsem to jen proto, že jsem s každou stránkou čekal, že se příběh zlomí. Nezlomil...
Dvě hvězdy jsou za první polovinu.
Celkově jsem chtěl hodnotit 3,5 *, ale (mírný SPOILER!) ten očekávaný, přesto utnutě působící konec mě trochu naštval. Nakonec tedy čistě za tři *.
Ukázka (z první kapitoly):
„Večeřeli jsme v Mirkově restauraci, když tu chlápkovi, co seděl vedle nás, provrtala kulka mozek. Munitě stříklo trochu krve do sklenice vína. Nic jsem jí neřekl. Beztak pila červený.
Tvrdí, že není posedlá násilím, ale já si stejně myslím, že ji to k Hrůzonošovi táhne pro jeho toxickou povahu. Náš vztah je založen na bombardování. Sex s ní je pokaždé jedna velká exploze. (...) Jako spousta jiných lidí z Líné Ameriky je malá a pár lidí už ji označilo i za tlustou, ovšem ti už toho potom moc nenamluvili. (...) Když jsem ji viděl poprvé, měl jsem pocit, že už ji odněkud znám. Než se vezmeme, hodlám se jí zeptat, jestli někdy nehrála v pornu nebo něco nenafotila na internet.“
(Líná Amerika = Latinská Amerika - Munita je z Peru)