Saturnin zasahuje

Když jsem dočetl první "pokračování" Saturnina, říkal jsem si, že je lepší facka než číst znovu Macka. Ale člověk míní a Ježíšek mění aneb odříkaného chleba největší krajíc. Takže jsem se dal do čtení. Inu, kdo chce kam, pomozme mu tam. Macek nezklamal. Už nemohl víc. Opět příběhy postavené na starých anekdotách, o kterých si pan doktor myslí, že už je nikdo nezná. Nejtrapnější byla tzv. vyprávění jednotlivých postav. Zřejmě skutečně původní Mackova tvorba. Jestli ještě někdy budu číst nějakého Mackova Saturnina, tak už si to zřejmě zasloužím. Ale za co, Panebože, za co?

Toto "dílo" jsem přetrpěl jen proto, abych se přesvědčil, zda je stejně chabé, jako předchozí páně Mackův výtvor... Není. (Vyjma prvních desetiny předcházející knihy jsou srovnatelné.)

Tak tento dil uz me v podstate vubec nebavil. Saturnina a jeho vylomenin je tam zalostne malo a celeho deje je tam taktez pomalu. Pulka knihy je zaplacnuta historkami a pribehy postav a pritomnych udalosti je tam minimum. V podtstate je kniha o nicem, stacilo by precist uvody ke kapitolam. Do posledniho dilu se urcite uz nepustim.

Miroslav Macek je pro mě člověkem několika tváří. Jak mi byl jako politik nesympatický, musím vyzdvihnout jeho literární talent. Obě pokračování Saturnina jsou velmi zdařilá. Tato kniha nemá tak propracovaný děj jako předchozí díl, ale opět jde o příjemné odpočinkové čtení. Pokud nehledáte hluboký příběh s dramatickým zvraty a nečekaným koncem, tato kniha se vám bude líbit.