Návrat psa baskervillského

K této knize jsem přistupovala spíš se skepsí jako ke všem nastavovaným příběhům a ono to zatím bylo dobré! Autor se vrací na blata a baskervillský zámek a rozvíjí osud postav v Doyleho příběhu již mrtvých (Selden) nebo možná mrtvých (Stapleton). Je to prostě takové co by kdyby. I když toto dílo zdaleka nedosahuje mistrnosti pera sira Arthura, byť zachovává stejný jazyk a leckde cituje pasáže z původního románu, za sebe můžu říci, že se mi líbilo. Sympatické také bylo, že v něm vystupují psi, byť bez té krvelačné bestie.
Ovšem "skvělé" ilustrace v knize nebyly skvělé vůbec, spíš ohavné. Jejich autor nejspíš neviděl psa ani na obrázku.

Pokud máte chuť na opravdu kvalitně napsanou knihu, nechte si ji v tomto případě raději zajít anebo sáhněte po něčem jiném...

Přestože autor ve svém doslovu (který je díky své obsáhlosti a informační hodnotě bezesporu nejlepší částí knihy) píše ,,Snažil jsem se v této knize co nejvíce se držet formy původního díla a jazyka doby..." výsledek bohužel mluví o něčem zcela odlišném.
Už jen vlastní dialogy postav zní jako by je spolu vedly dvě naprogramované umělé inteligence. V Holmesově případě je to bohužel umocněno ještě tím, že v některých pasážích prezentuje informace způsobem jako by předčítal ten nejvíce nezajímavý článek na Wikipedii.
Kniha celá je ve své podstatě protkána různými pasážemi zaobírajícími se nejrůznějšími ,,odbornými" informacemi, které však jsou z pohledu příběhu zcela zbytečné a často bohužel podávány značně nestravitelně.
Příběh samotný mne ani v nejmenším nenadchnul a dočíst knihu až do konce si vyžádalo téměř nadlidské úsilí, a to je Holmes má srdeční záležitost!
Nejlepší z celého příběhu byly pasáže, které přímo citovaly původní Doylovo dílo. Ten se však chudák musí otáčet v hrobě kdykoli na Mackově příběhu spočinou něčí oči. Jedná se z mého pohledu totiž o absolutní neúctu zdrojovému materiálu.
Nevím, zda je příčinou velice neuspokojivého výsledku, že kniha vznikala pouze o něco více než půl roku (od března do září 2021, jak se opět dozvídáme v doslovu), či autorova neznalost původních příběhů anebo snad jejich nedůsledné čtení, avšak spíše než pídění se po odpovědích na tyto otázky se pokusím na celou knihu co možná nejrychleji zapomenout.
O ilustracích, kterými je kniha doprovozena, se raději ani vyjadřovat nebudu. Zmíním snad jen, že svou kvalitou krásně doplňují dílo samotné.
Pokud by vás však i přes mé dobře míněné varování přeci jen zajímalo, jak to bylo s dalšími událostmi z dartmoorských bažin, sáhněte raději po Případu baskervillského psa od Ludvíka Součka.