Honzíkova cesta

A už jí čteme s Johankou :) Krásné, že se člověk může vrátit ke knihám svého dětství zase se svými dětmi :) Punťa a Kocour jsou teď dcerky oblíbenci a už se rozhlížíme po skleněnkách ;)

Dle mého soudu velmi hezky napsaná knížka, plná nádherných ilustrací. Ono by to v té době ani neprošlo cenzurou, kdyby jel Honzík za svým dědečkem, hrabětem von Vlastnímtřikravíny na návštěvu. Takže kromě družstevních prasat, družstevních slepic a vajíček tam opravdu víc z minulého režimu nenajdete. Navíc dětem se moc líbila a to je moje objektivní měřítko. Jasných pět hvězd.

Jedna z mých prvních knížek co jsem dostala (lépe zdědila po otci) k Vánocům a sama přečetla. Další z klasik co patří k mému dětství.

Zlatá klasika, skvělé počteníčko pro školáky. Kdysi dávno v druhé třídě jsem knihu milovala, doporučuji všem.

Pamatuji si, že jsme ji četli ve škole ve čtení na pokračování a mě se to tak líbilo, že jsem si ji sehnala a přečetla. Byla to jedna z mých prvních knížek a byla úžasná a jestli tam byly nějaký družstevní vajíčka mi vůbec nevadilo, panebože vždyť mi bylo šest.
A nechápu proč by to mělo být čtení pro mladý komunisty, jako dítě to nevnímate, tak v tom nehledejte blbosti.

Nedávno jsem si ji opět připomněla, kdy jsem ji četla neteři. A opravdu mě vrátila do dětství, kdy jsem si z ní ráda četla i třeba jen některé úryvky.

Jedna z nejkrásnějších dětských knížek kterou jsem četla hned v první třídě a pořád na ní vzpomínám. Vlastně to asi byla moje úplně první knížka.

Ani mě neminula ve škole jako jedna z prvních čtených knih. Pěkný příběh, ke kterému se v odstupu několika let vždy vracím. Nikdy jsem nehodnotil na nějaké stupnici, takže až nyní...

Tuto knihu mi v dětství koupila mamka a to minimálně dvakrát. První kniha, kterou mi koupila, měla na deskách jiný obrázek a tuto knihu mám doma. Knihu, která je zobrazena zde, mi koupila v pozdějších letech. Patrně se první kniha ztratila, anebo možná byla opotřebovaná, proto se takto mamka rozhodla. Knihu lze určitě zařadit do klasiky a je čtena generacemi malých čtenářů.

Moc pěkná dětská knížka. Jako malá jsem ji hrozně ráda četla pořád dokola a byla to moje oblíbená kniha. Fakt skvělá.

V podstatě si skoro nepamatuju, o čem to je. Ale ten pocit, že jsem tu knížku jako malej kluk měl rád, ten si pamatuju. Proto 5/5

Velmi krásně ilustrovaná a naučná knížečka pro děti i dospělé, která mě doprovázela mým dětstvím a už mi zůstala v srdci.

Dětství a tahle knížka, to je prostě prostě nostalgie . Trošičku někomu může vadit ta kapka propagandy, ale jinak příběh na jedničku. Milé čtení.

Knížka mého dětství, dodnes si pamatuji tu radost, když jsem ji dostala k narozeninám. Nezapomenuteln obrázek, jak Honzík snídá ,,družstevní vajíčko,,.

Krásná knížka, k níž neodmyslitelně patří krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové. Doma ji má snad každý, četli jsme také kolektivně na základce. :-)

Pěkný příběh malého Honzíka,dědy a babičky.Líbilo se mi i filmové zpracování.Doma jí mám přes dvacet let a stále jí mám v dobrém stavu.

Jedna z prvních a tehdy i nejoblíbenějších knížek. Pro prťata zajímavý příběh o Honzíkovi, který cestuje vlakem za dědečkem na vesnici. Příběh je doplněný ilustracemi, které jsou velmi pěkně zpracované.

Na této knize jsem se naučil číst, kéž bych věděl kam se poděla. Když ji do měsíce nenajdu, koupím si nového Honzíka :-)

Krásná nostalgie z mládí
Určitě není člověk, který tuto knihu nečetl, ať jako malý, svým dětem, nebo vnoučatům :-)

Tyhle pohádky jsou prostě nesmrtelné a nádherné..co k tomu dodat..jen si můžeme přát,aby i další generace milovaly tyto krásné klasické pohádky.

Opět krásná dětská knížka, kterou mám moc ráda. Je to jedna z prvních dětských knížek, které jsem četla :)

Klasika detstvi asi nas vsech.
Pry se mi moc libila blondata Honzikova maminka a neustale jsem to te sve, samozrejme brunete, vmetavala do obliceje :D

Knizku jsem cetla onehda v prvni tride. Mam ji rada porad, az budu mit sve deti, budu jim ji cist... :)

První knížka, kterou jsem četla několikrát za sebou a nikdy mě neomrzela. Jednoduše klasika s krásnými ilustracemi od paní Zmatlíkové.

Ke knize jsem vrátila již potřetí. Nejdříve jsem ji četla ve škole sama, potom ji nosili do školy moji synové a právě teď jsem ji dočetla pětiletému vnoučkovi. Ten panečku koukal, jak byl Honzík samostatný a jaká zažil dobrodružství.