Honzíkova cesta

Klasika všech klasik. Kupa dětí si bez téhle knížky neumí představit svou knihovničku a i v dospělosti se mnoho z nich odmítá svého výtisku vzdát. Musím říct, že mě ale Honzík nějak minul... :( asi jsem se k němu dostala moc pozdě a už jsem si k příběhu nedokázala najít cestu. Je to krásná knížka, ale osobně mám jiné dětské povídky radši.

A už jí čteme s Johankou :) Krásné, že se člověk může vrátit ke knihám svého dětství zase se svými dětmi :) Punťa a Kocour jsou teď dcerky oblíbenci a už se rozhlížíme po skleněnkách ;)

Hezká dětská knížka o malém chlapečkovi, který tráví prázdniny u dědečka a babičky na vesnici. Knihu jsme četli na základní škole jako povinnou četbu v rámci výuky. Příběhu není co vytknout, pro děti ideální.

Dle mého soudu velmi hezky napsaná knížka, plná nádherných ilustrací. Ono by to v té době ani neprošlo cenzurou, kdyby jel Honzík za svým dědečkem, hrabětem von Vlastnímtřikravíny na návštěvu. Takže kromě družstevních prasat, družstevních slepic a vajíček tam opravdu víc z minulého režimu nenajdete. Navíc dětem se moc líbila a to je moje objektivní měřítko. Jasných pět hvězd.

Jedna z mých prvních knížek co jsem dostala (lépe zdědila po otci) k Vánocům a sama přečetla. Další z klasik co patří k mému dětství.

Knihu jsem četla na ZŠ jako asi většina naší generace. Z té doby si pamatuju "cestu vlakem" a "družstevní vajíčko". Není to tak dlouho co jsem ji četla s dcerou (také v rámci ZŠ) a ač jsou v knize různá dobrodružství, tak na 100% knihu rozhodně hodnotit nemohu. Znám rozhodně lepší knihy. Ale ilustrace jsou pěkné a takové už zlidovělé...

Zlatá klasika, skvělé počteníčko pro školáky. Kdysi dávno v druhé třídě jsem knihu milovala, doporučuji všem.

Honzíkova cesta je klasikou dětské literatury, je to opravdu velmi milé čtení, na které ráda vzpomínám. I když se přiznám, že to pro mne přesto nebyla ta nejoblíbenější kniha v dětství – byly takové tituly, které jsem si užívala o trochu více. Ale i tak mi tato knížečka připadala krásná a opravdu velmi milá. O to víc, když byla doplněna o pěkné ilustrace mé oblíbené paní Zmatlíkové.

Pamatuji si, že jsme ji četli ve škole ve čtení na pokračování a mě se to tak líbilo, že jsem si ji sehnala a přečetla. Byla to jedna z mých prvních knížek a byla úžasná a jestli tam byly nějaký družstevní vajíčka mi vůbec nevadilo, panebože vždyť mi bylo šest.
A nechápu proč by to mělo být čtení pro mladý komunisty, jako dítě to nevnímate, tak v tom nehledejte blbosti.

Nejsem si jistá, jestli jsem knihu četla v dětství, nic jsem si totiž při druhém čtení v dospělosti nepamatovala :) Každopádně se mi jako dospělákovi fakt líbí a myslím si, že pro děti je vážně skvělá. Nějakého politického pozadí si děti fakt nevšimnou a já to beru tak, že taková byla doba a autor dělal, co mohl. Hlavní je pro mě samotný příběh a to, že Říha dokázal dle mého neuvěřitelně popsat pocity dětského hrdiny a vše napsat tak, aby to malí čtenáři pochopili a mohli se trochu zasnít.

Nedávno jsem si ji opět připomněla, kdy jsem ji četla neteři. A opravdu mě vrátila do dětství, kdy jsem si z ní ráda četla i třeba jen některé úryvky.

Nevím čím to je a dnes bych ji už asi nečetl, ale doteď si pamatuju, jak na mě tenkrát "long time ago" v první třídě zapůsobila. Za tu vzpomínku jednoznačně 5*!

Jedna z nejkrásnějších dětských knížek kterou jsem četla hned v první třídě a pořád na ní vzpomínám. Vlastně to asi byla moje úplně první knížka.

Ani mě neminula ve škole jako jedna z prvních čtených knih. Pěkný příběh, ke kterému se v odstupu několika let vždy vracím. Nikdy jsem nehodnotil na nějaké stupnici, takže až nyní...

Jako malá jsem Honzíkovu cestu nečetla, nějak se ke mně nedostala. Koupila jsem ji až teď v dospělosti mým malým dětem jako milé čtení před spaním. A víte, čeho jsem si všimla? Že Říha píše krásné příběhy, ale vždycky to na začátku tak nějak zařízne. Napsal o Honzíkovi, že to byl kluk jako špalek a že se mu břicho nevešlo do kalhot. Stejně jako v Letadélku Káněti napsal, že se narodila holka černá jako cikán. Honzíka jsme prostě četli jako příběh malého tlouštíka

Tuto knihu mi v dětství koupila mamka a to minimálně dvakrát. První kniha, kterou mi koupila, měla na deskách jiný obrázek a tuto knihu mám doma. Knihu, která je zobrazena zde, mi koupila v pozdějších letech. Patrně se první kniha ztratila, anebo možná byla opotřebovaná, proto se takto mamka rozhodla. Knihu lze určitě zařadit do klasiky a je čtena generacemi malých čtenářů.

Naposloucháno jako audiokniha.
Další oblíbená dětská kniha. Příhody malého Honzíka mi místy připomínají jiného dětského hrdinu.

Moc pěkná dětská knížka. Jako malá jsem ji hrozně ráda četla pořád dokola a byla to moje oblíbená kniha. Fakt skvělá.

Byly ty děti dřív o hodně samostatnější, než jsou dnes. A vnímavější. O čem dnes můžou spisovatelé pro děti psát? O tom, jak Honzík seděl u kompu nebo čučel do mobilu? Honzíkovu cestu jsem jako dítě měla moc ráda a myslím, že to byla opravdu dobrá knížka i pro společnou školní četbu. No a že tam byla ta družstevní vajíčka - to jsem tak nějak nevnímala. Mně nejvíc bavilo začleňování Honzíka do party vesnických otrhánků.

V podstatě si skoro nepamatuju, o čem to je. Ale ten pocit, že jsem tu knížku jako malej kluk měl rád, ten si pamatuju. Proto 5/5

Jedná se o celkem hezký příběh pro děti, ale mě knížka moc nezaujala. Příběh mi přišel nezajímavý a nudný.

Knížku jsme četli ve škole, když jsem byla malá. Nejspíš ji koupím i svým dětem. Měla jsem ji ráda, je to hezký milý příběh.

Knížka, která neskonale patří asi k dětství každého z nás. Jako dítě jsem ji milovala. Když ji však čtu teď, vadí mi věčná óda na družstevní vejce, družstevní kozu, družstevní jablka...

Původně jsem dal 4 hvězdičky, ale jednu musím ubrat. Jako dítě jsem knihu miloval, ale teď jsem si ji zpětně přečetl jako dospělý a docela mě tu rozčilovala ta příšerná komunistická propaganda a příšerná naivita všech postav.

Abych to uvedl na pravou míru - vyrůstal jsem na vesnici a (díky bohu) jsem tu pitomou dobu nezažil. Naši sousedé byli staří sedláci, kterým komunisti všechno vzali a jejich původní majetek skončil právě ve vlastnictví družstva. Vzali jim všechno, od polí po koně a toho šoupli ho do výzkumáku... proč zrovna koně? Protože prostě mohli. I mléko z krávy, kterou jim bolševici nechali, museli odevzdat a každou várku testovali, jestli není zředěná vodou. Když byla, dostali nelidskou pokutu. A největší potupa byla ta, že den co den pracovali na polích, která patřila jim, ale jejich už nebyla.

Komunismus (a družstvo jak je uvedeno v téhle pohádce), je opravdu jen pohádka. Ve skutečnosti to stálo pěkně za ho*no a nikdy nemůže fungovat.

UPGRADE: Dostala se ke mě verze knihy, kde o družstvu nebyla žádná zmínka. Knížka pak najednou dostala úplně jiný tón a četla se hezky. Jasný, pořád je to pohádka o klukovi, kterého posadí na vlak a nebojí se o něj, přitom ještě ani nechodí do školy... dneska absolutně nepředstavitelné. Ale i tak se nám to s dcerkou četlo hezky, na ilustrace Zmatlíkové se řehnila od ucha k uchu :-D Musím hvězdu přidat...

Zřejmě mě to v dětství moc nezaujalo, protože při tomto čtení, jsem si nic nepamatoval. Na druhou stranu ty příběhy jsou milé, ale na mě působili dost nudně. Jediné co si z této knihy pamatuji jsou ilustrace. Nevím, proč, ale těch očí jsem se jako malá fakt bála.