Caesar

Přemýšlím, po kolikáté to čtu. Aspoň po desáté. Je to velmi, velmi dobré; pokaždé aktuální, což je trochu děsivé. Poprvé jsem hru četla v prváku by gymplu v roce 1985. Doba se snad mění, Ali lidí jsou pořád stejní.
Někdo drží ústa a krok, někdo aspoň ústa, a jinému to nedá a musí psát satiru.
"Více nežli sláva,
nežli polní tráva
je občanská svoboda..."
Má to smysl, jen už mám problém věřit, že se dá všechno zbourat hlavou.

Sice to nebude moje nejoblíbenější satirické drama, ale je to pěkná hra. Souhlasím s linhartkou, že živé představení musí mít ty pravé grády. Nicméně i na papíře to bylo fajn. Nejvíce se mi líbily Ciceronovy ohrané a nacvičení řeči o svých zásluhách, nápad Marca Antonia na zřízení protikorupční komise, Kleopatřino rozdělení milenců podle hodin a závěrečný turistický průvod :-). Doporučuju přečíst.

Průkopnická politická satira Voskovce a Wericha, když jsem tuto hru četla, málem jsem se válela po zemi smíchy, nedokážu si představit, jak humorná musela být samotná inscenace x)