Petr Pan

Četl jsem, abych měl srovnání s filmem (2003) a taky proto, že je to tak opěvované. Asi tomu škodí to, že je to původně divadelní hra a tak převedení do knihy nemá to kouzlo. Dějové odchylky mezi knihou a filmem jsou minimální, ale ta knižní podoba mi nějak nesedla. V tomto případě vyhrává film nad knihou. Často jsem se musel vracet, protože jsem nevnímal co čtu. Třetí hvězdu dávám za kapitolu "když Wendy vyrostla" a za zajímavé info o J.M. Barrieovi - za spolužáky na univerzitě měl A. C. Doyla a R.L. Stevensona a dokonce spolu vydávali časopis.

Pohádka?
Občas, když jsem se při čtení i zamyslel, a to se nestává tak často, jsem si nebyl jistý zda je Petr Pan opravdu kladná postava. A jelikož dobro a zlo nebylo jednoznačně vyhraněné, tak bych to malým dětem nečetl. Nikomu se nevnucuji, ale mí snoví hrdinové, když nebyli středem pozornosti, tak na mě jednoduše počkali. Ale rozhodně nebyli podráždění a uražení. Vůbec nebyli nafoukaní, a rozhodně se nechlubili tím, kolik lidí (ikdyž to byli záporáci) zabili. Možná jsem se i trochu snažil vnímat nebo spíš hledat nějakou nadobsahovou rovinu, do které ale autor promítal kdoví co, a občas jsem opravdu nevěděl, kdo Petr Pan je!
Svým obsahem bych příběh Petra Pana (nebo je to příběh Wendy?) doporučil puberťákům/mládeži na školním výletě k diskuznímu večeru na téma kontroverzní hrdina.

Jsou díla co mne minula velkým obloukem.. jedním z nich je Petr Pan. Nevím proč mi to nic neříká, poctivě jsem se snažil..

Pořád pro sebe hledám ideální vydání této klasiky. A bohužel to poslední s ilustracemi Petera Uchnára to opět není. Zatímco v Anglii se stala obrovským hitem původní divadelní hra o chlapci, který nechtěl vyrůst, americké děti milovaly Čaroděje ze země Oz. A oba tyto příběhy se staly naprostou klasikou ve všech adaptacích, proto bych si představovala vydání s původními ilustracemi, které budou pietně pomrkávat na ten letitý fenomén.

Petr Pan je můj dětský nejoblíbenější hrdina.Milovala jsem jeho příběhy,stejně tak i Zvonilka je skvělá.

Obsahuje spoiler Kniha se mi četla celkem dobře. S příběhem jsem se setkal jako malý ve filmu od Disney, ale už jsem si ho moc nepamatoval. Kniha pojednává o rodinném životě a dospívání, které vlastně nikdo z nás nemůže zastavit. Postava Petra Pana mi nepřišla moc sympatická (myslím si, že asi ani moc nemá být), protože je panovačný, sobecký a ničeho si dlouho neváží. Také jeho boj s Hákem byl zvláštní. Hák se chtěl udobřit, ale kvůli Petrově nafoukanosti to nešlo. Petr mu uřízl ruku a dal ji krokodýlovi, což je dost kruté. Wendy je oproti němu v kontrastu. Také mi přišlo trochu zvláštní, že Wendy má na konci dceru Janu a tu si zase zalíbí Petr Pan (a i dceru Jany). Možná je to spíš naopak a Jana si zalíbila příběh o Petrovi, takže si ho představuje (stejně jako Wendy s bratry, když byli malí).

Četla jsem knihu se 6letým synem a i když je to hezky napsaná pohádka, čtivá, hezká myšlenka Petra Pana a jeho Nezemě, přiznám se, že to není úplně pohádka pro děti. Je tam hodně drsných scén o zabíjení a mučení, které se tak nějak do pohádek nehodí. Za mě spory mezi obyvateli ostrova jsou přehnané. Dávám 3* za čtivost a za to, že se synovi příběh líbil.

Příběh mého dětství o Petru Panovi, chlapci, co nechtěl nikdy vyrůst. Chtěl se stále bavit a bojovat s piráty a takové dobrodružství nabídl i Wendy.