15 roků lásky

Po pár desítkách stran to vzdávám. To nešlo. Skoro to až bolelo a život je krátký na to, trápit se se špatnou knihou.

Mě se knihy tohoto autora opravdu hodně líbí a nezklamala ani tato.
Příběh Aleše a jeho životní peripetie jsou místy zajímavé a místy miň ale to tak máme všichni.
Ke konci knihy mi teda jeho ukňučenost dost vadila a lezl mi krkem, ale četlo se to samo,takze se to tolik nehrotilo.

"15 roků lásky" od Patrika Hartla jsem otevřela s nadějí, že dostanu jeho klasický koktejl emocí, životních postřehů a humoru, který většinou funguje líp než terapie. Jenže tentokrát jsem místo toho dostala příběh, který mi spíš připomínal vztahový ping-pong s hráčem, co drží pálku opačně. Hlavní hrdina Aleš? Prosím vás... já opravdu mám trpělivost, ale tady jsem byla chvílemi na hraně. Chlapec se nám střídavě prezentuje jako ublížený beránek a vzápětí jako kolosální pako, které dělá rozhodnutí na hranici emočního sudoku. Jednu chvíli jsem ho litovala, protože svět kolem něj nebyl zrovna fér. Druhou chvíli jsem chtěla zaklapnout knihu, projít zdí a vynořit se v příběhu jen proto, abych mu dala jemné popostrčení správným směrem (volně přeloženo - zatřepat s ním ať se proboha vzpamatuje). Začátek vypadal ještě nadějně. Říkala jsem si: „Jooo, tohle bude Hartl, jak ho mám ráda!" Jenže pak se to celé rozjelo stylem "emocionální horská dráha bez bezpečnostní zábrany" a místo hlubších myšlenek jsem dostala spíš... dlouhé polemiky muže, který by potřeboval vypnout a restartovat. A teď upřímně. Hartla jako autora mám ráda. Jeho styl je většinou milý, lidský, plný postřehů, u kterých kývám hlavou jak dashboardová hula tanečnice. Ale tady? Nesedlo to. Nespojilo se to. A to je mi upřímně líto. Kniha mě vlastně nejvíc zklamala tím, že slibovala hloubku, ale dala mi spíš takovou lehce zamotanou, rozvláčnou sondu do Alešova chaotického nitra, kde se sice pořád něco děje, ale nic z toho pro mě nemělo pointu, kterou bych si chtěla odnést. Za mě tedy dvě hvězdičky. Jedna za styl, jedna za snahu. Ale to je tak všechno.

Fajn příběh, ale že bych z něho byla nadšená, to se říct nedá. Neurazí při zimních večerech, ale místy nuda.

Po knize Okamžiky štěstí a hlavně Nejlepším víkendu jsem se zařekl, že další Hartlovku už nedám. Zvědavost mě nakonec přemohla a přečetl si i 15RL.
A i když je kniha ... no jak to nazvat... trochu přitroublá, vžil jsem se do role otce Aleše a jeho příběh se mi líbil.

Obsahuje spoiler Zatím nejlepší knížka, co jsem kdy od Hartla četla. Čtivě, poutavě napsaná, ani chvilku jsem se u ní nenudila. Je škoda, že dál nepokračuje! Zajímalo by mě, Co by holky řekly na divočáky.
Aleše obdivuji, jak se se vším dovedl poprat. Moc jsem přála vztahu s Jitkou.

Překvapivě pro mě nejslabší kniha. Když pominu erotický styl autora, tak samotný příběh se mi četl hodně špatně a dokonce jsem uvažovala, že knihu odložím. Ale jsem bojovník, tak jsem dočetla, ale takhle dlouho jsem ještě "Hartla" nečetla. A nebo mi prostě zrovna tento titul nesedl.

Na začátku knihy mi připadal Aleš jako kolosální pako. Na konci knihy už jen jako pako. Příběh se četl moc hezky a dobře i přes svou obsáhlost ale přiznám se, že s hlavní postavou jsem příliš nesympatizovala.

Podle dosavadního hodnocení, českému čtenáři stačí málo ke spokojenosti. Mám pana Hartla ráda jako spisovatele, ale bohužel jeho příběh mě vůbec nenadchnul. Začátek byl slibný, ale pak jsem Aleše buď litovala nebo nesnášela. Pořád jsem nevěděla co tím vším autor chtěl říct, respektive jsem čekala hlubší myšlenky. Pro byla kniha o obsahu téměř 500 zklamání....

Dojemný, humorný příběh o lásce v několika možných podobách propletený každodenními a uvěřitelnými problémy.

Hartl dokázal opět vystavět příběh, při kterém se čtenáři střídá na tváři spokojený úsměv s lítostivým úšklebkem. Děj má spád, nečekané dílčí zvraty i odpovídající kvantitu humoru.

Ano, styl psaní Patrika Hartla možná nesedne každému, ale přikláním se na stranu spokojených čtenářů. Líbí se mi, jak si autor hraje s dějem a vzpomínkami. Můžete si být jistí tím, že téměř každá dvojstránka přinese něco nového, nějaký šok nebo obrat v ději. Ať už je vám hlavní hrdina sympatický nebo ne, příběh směřuje k jasnému konci. Nebo ne? Oddechová kniha plná příběhů, dobrých i zlých okamžiků a hlavně lásky v jejích různých podobách.

Jako oddych od vážné literatury a zapeklitých nebo krvavých detektivek ideální. Kniha má své klady i zápory, mně asi nejvíc vadil trochu nadnesený idealismus, finančně nic nebyl problém, ochotných pomocníků taky bylo vždy dost a ačkoliv se Aleš nechal tak nějak vláčet osudem, všechno mu v podstatě vyšlo. Také známých celebrit se tam motalo trochu moc. A chyběl mi Hartlův humor, čekala jsem trochu méně vážnou notu.
Ale v podstatě se mi to jako odlehčení líbilo. Příběh plynul svižně, dialogy byly uvěřitelné a reálné, místy lehce vtipné. Ze začátku jsem si říkala, proč bych v této době četla ještě o marastu někoho jiného, ale nakonec jsem to dočetla ráda a byla to zábava. Styl Patrika Hartla mám ráda.

Jsem strašně moc vděčná, že jsem si tu knizku v knihovně vypůjčila. Smích Patrika Hartla je nesmrtelný a musím říct, že ta knížka byla skvělá. Přesně takovou jsem do podzimních dní potřebovala.

Nádherná oddechovka, občas jsem se celkem dost zasmala, občas jsem zamackla slzu, občas jsem prostě žila příběhy postav. Není to náročné čtení, ale je to opravdu dost milé čtení

Kniha mě moc nenadchla…
Snažila jsem se, ale nevěděla jsem, co vlastně čtu…
V půlce jsem to vzdala

Třeba jednou se ke knize vrátím. :)

Za mě to byla nejlepší kniha od Patrika. Snad takhle rychle jsem žádnou knížku nepřečetla.. :) za mě určitě doporučuji!

Obsahuje spoiler Na tuhle knížku jsem se těšila a zároveň se bála, jestli to nebude blbost. Od Patrika Hartla jsem četla všechno, tak jsem si řekla, že ji koupím, ať mám aspoň komplet.
Knížka popisuje život kadeřníka Aleše, který se ve 32 letech bláznivě zamiluje do Chorvatky Jeleny. Ta ale pořád miluje dirigenta Kurta, se kterým je těhotná. Aleš ale v zamilovaném pobláznění souhlasí s tím, že bude v rodných listech holčiček-dvojčat figurovat jako otec on. Po porodu Jelena děti i Aleše opustí a záhy si vezme život. Aleš tak proti své vůli začne být tátou na plný úvazek...
V příběhu se tak promítá 15 let života s Ellou a Sárou. Autor čtenáře provádí životem nedobrovolného otce, jeho milostnými i rodinnými průšvihy. Také poměrně trefně popisuje přerod malých holčiček v pubertální monstra. :-)
Byť jsem s Alešem mnohdy nesouhlasila, nijak jsem jeho chování ani rozhodnutí nesoudila. Rozhodně mi byl sympatický, tahle postava není morální nadčlověk ani supertáta přes noc. Pro mě uvěřitelná postava.
Za mě je knížka povedená, čtivá a svižná. Nejde o hloubkovou psychoanalýzu, moralistické drama ani love story s růžovým happy endem. Je to prostě Hartlovka a tak to má být. Určitě doporučuju.

Z knih od Hartla řadím tuto za zdařilejší. Líbila se mi, byla čtivá. Hlavnímu hrdinovi jsem fandila a vše prožívala s ním. Jediné, co bych autorovi vytkla byly až neuvěřitelné zápletky a tolik ran osudu, které prožívá pouze jeden člověk během života. To celkově ubíralo na důvěryhodnosti příběhu.

"Pochopil, že se stal jejím plánem B."

Hodnotit tuto knihu není vůbec snadné. Na jedné straně mi vadila řada věcí - příběh se podobá scénáři nekonečného seriálu a autor píše tak jednoduše, až mi věty místy připomínaly nějakou dětskou slohovku, s nutkavou potřebou dát každé druhé postavě přezdívku - soudě podle autorovy prvotiny to je ale asi něco jako jeho autorská značka. Opakování výrazů jako "trapasil", "oblbenej práškama" nebo "připonasranost" (což je snad i v hovorové řeči strašlivá slátanina), které se možná jeví jako běžné v Praze (nevím), ale v mém regionu by je stěží někdo použil, mě trochu rozčilovaly. A přesto na té knize něco je, pět set stran jsme sjela jako nic. Možná právě díky té lidovosti až jednoduchosti jsem se těšila, až se zase vrátím do Hartlova světa. Ke cti autora musím říct, že kniha skončila v pravou chvíli - další eskapády by mě už asi nebavily, bylo to pěkné a stačilo to. Takže přes všechny výhrady, chtě nechtě, četlo se to prostě dobře - slušné čtyři hvězdy.

Čekala jsem další humornou knížku z pera P. Hartla, což se moc nekonalo. Námět zajímavý, ovšem tentokrát bych ubrala stran, povrchního hodnocení žen dle vzhledu, zdrobnělin jmen a celkově zdrobnělin všeobecně, které na mě začínají působit docela slizce.

Dobře se to čte. Je to taková oddychovka do vlaku. Nemusíte moc přemýšlet a vlastně se po vás nic nechce. Na můj vkus se tam ale spousta situací opakovala a trochu se to táhlo. Začátek mě bavil hodně. Po půlce už to bylo slabší.

Tuhle knihu mi doporučila ségra - fakt díky... :) A když byla možnost knižní štafety, neváhala jsem... Jenže já asi čekala úplně něco jiného. Nějak mi nesedl asi ten styl psaní nebo nevím. Jako na to, že to mělo tolik stran, tak to rychle uteklo, ale tolik stran a přišlo mi to o ničem.. . Nebylo to jako nejhorší, ale...

Hartlovy knihy jsem přečetla všechny a vždy mě moc bavily. Poprvé jsem se musela nutit k dočtení, každých deset strach byla výhra a musela jsem si odpočinout. Nejsem rodič, takže jsem se asi nedokázala vcítit do Aleše a jeho strastí při výchově dcer. Snad bude další kniha zase návratem k mému oblíbení autora.

Román se mi krásně četl a moc se mi líbil. Je mi jasné, že spousta věcí je hodně přepálených, ale zase kdyby nebylo, taky to bylo nudné. A ten konec*

Patrik Hartl mě také prostě baví! Moc hezká knížka o lásce a oddanosti táty ke svým dvěma dcerám (který k nim teda přišel, jako slepý k houslím) a byť to s nimi nebylo jednoduché, nevzdal to a dal jim co mohl :)

Krom Okamziku stesti jsem cetla od Hartla vse... nemuzu si pomoct, ale kazde dalsi dilo na me pusobi ubozeji nez to predchozi. Zacatek knihy tak trapne absurdni, ze to ani vic neslo... dej tak jaksi predikovatelny... navic neustala sprosta slova me vazne nebavi cist. Uz nic dalsiho cist nebudu.