Střepy Země

4,5*

Autor si pro naši nebohou planetu i v této verzi blízké budoucnosti připravil krutý úděl, stejně jako pro její obyvatele. A stejně jako v případě jeho předchozích knih, navzdory tomu, že čtenáři na řádkách potkají rozličné hrůzy, fyzický i psychický rozpad (o hromadě podivných emzáků nemluvě), nebudou mít po dočtení pocit, že by v nich kniha zanechala jen pesimismus a beznaděj.
Tchaikovsky opět dokázal do románu vložit určitou míru pozitivního myšlení, naděje a nenápadného ironického humoru, kterým text maličko odlehčil, a díky čemuž ve výsledku vyznívá vlastně jaksi mile bez ohledu na to, kolik planet je v průběhu příběhu zlikvidováno. Zní to jako protimluv, ale faktem zůstává, ze Tchaikovsky pokaždé zvládne skvěle vybalancovat drama, hutnou tíživou atmosféru a onen sluníčkový pocit „dobře to dopadne“. Čtenáři se budou bát o hrdiny, srdce jim ustrne nad jejich osudy, ale zároveň po dočtení nebudou sedět v koutě jako hromádky neštěstí.

Střepy Země jsou textem obydleným celou řadou nových mimozemských druhů – autorova obliba zoologie, především pak nepokrytá láska k bezobratlým, se projevila i zde, takže narazit na tvora podobného krabovi nebo pijavici není v tomto vesmíru žádný problém. U řady jiných autorů mohou být čtenáři svědky toho, že přese všechny snahy jsou jejich verze mimozemšťanů pořád až příliš lidské. Tchaikovskému se ale podařilo mentalitu obyvatel jiných světů od té naší natolik odlišit, že se čtenáři můžou občas přistihnout, že jim některé koncepty uvažování přijdou až příliš abstraktní. Pro některé to může být mínusem, pro jiné plusem, který dává celému příběhu kouzlo a přidává body k uvěřitelnosti.

Jako autor Adrian Tchaikovsky vyniká také v práci s postavami. Střepy Země jsou v tomto ohledu poněkud jiné – zatím tu totiž nedošlo k žádnému velkému vývoji charakterů jednotlivých hrdinů, a tam, kde k němu došlo, nebyl dostatečně prokreslený důvod takové změny. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl trilogie, to ale není zatím nutné brát jako velké mínus, protože co není, může být. Hlavní je, že jsou postavy sympatické a jejich vzájemné vztahy přidávají místy zajímavou dynamiku některých scén. A také je posádka Božského supa pekelně rozmanitá, stejně jako veškeré osazenstvo vesmíru Architektů.

Architekti světů jsou ukázkovou space operou – najdete tu dobrodružství, daleké cestování mezi hvězdami i řadu dílčích osobních dramat. A dojde i na nějakou tu vesmírnou bitvu! To vše v osobitém, nezřídka poetickém a mírně filozofickém stylu Adriana Tchaikovského. Střepy Země nejsou knihou, která by čtenářům odpálila mozkové závity, zároveň však přináší chytré a chytlavé dobrodružství.

Jsem moc ráda, že jsem na Tchaikovskyho narazila, protože se kvapem zařadil mezi mé oblíbené autory. Střepy Země byly jedním slovem boží. Přesně ten typ sci-fíčka, které můžu. Trochu mě to uvrhlo i do nostalgie, kdy jsem si vzpomněla na hru Space Rangers, kterou jsem jako dítě hrála (zejména tu část s Klissany, kteří útočili na vesmírné lodě, protože lidi uvnitř vnímali jako parazity, kteří okupují nebohou vesmírnou loď). Bylo velmi snadné oblíbit si různorodou posádku Božského supa a musím říct, že v okamžik, kdy autor popisoval děsivý neprostor, úplně mě mrazilo. Atmosférický popis prostředí prázdného neprostoru byl pak pěkně v kontrastu s akčními scénami, kterými bylo v příběhu požehnaně, mělo to tedy fajn poměr akce a napětí. Plně mě to vtáhlo do děje a ani jsem se nenadála a byla jsem na konci. Budu s očekáváním vyhlížet další díl a doufám, že od Tchaikovskyho bude přeloženo víc knih, protože je celkem plodný autor a ráda budu syslit sbírku knih od něj ve své knihovně. Snadných 5*.

Famózní. Příběh zcela přesahuje předchozí úděsnou „Klec duší“, po jejímž přečtení jsem chtěl autora zcela zavrhnout. Ale zase o dost složitější k pochopení než skvělé „Děti času“, které byly mým prvním počinem. Takže tak trochu ode zdi ke zdi. V každém případě si Tchaikovský u mě výrazně zlepšil svou pošramocenou reputaci. Nadupaný děj, neustálá akce, prakticky bez lichého místa, opakované zvraty, napětí. Kdo jsou Architekti? A proč se bojí Prapůvodních? Od počátku se musí čtenář pomalu ale jistě prokousat spoustou obtížně definovatelných bytostí, a to lidských i ne-lidských, planet, organizací, jmen kosmických korábů, mimozemských kultů a společenství, a pak už to jde a vy si začnete tu fantastickou vesmírnou jízdu užívat. Střípky děje do sebe začnou logicky zapadat („kdo, co, kde, proč a jak“). Pro mě bylo dost důležité, že mi fantazie jela naplno a knihu jsem nechtěl vůbec odložit. Prostě „já jsem tam byl s nimi“. A to už něco znamená. Jo, tahle kniha se fakt povedla.

Vojna s tajomným nepriateľom, ktorého ľudia nazvali Architektom skončila. Idris Telemmier sa stal hrdinom, no po bojoch sa stiahol do úzadia. Architektov ľudstvo a jeho spojenci však neporazili, ale iba zahnali neznámo kam. Po päťdesiatich rokoch od tohto konfliktu sa objavujú prvé náznaky ich návratu a Idris sa opäť ocitá v strede týchto udalostí.

Konečne som dočítal svoj vianočný darček a bola to veru poriadna Sci-fi jazda jak má byť. A to pri úvodných stránkach som uvažoval o tom, že sa na to vykašlem. Autor totiž hneď od začiatku zahltí čitateľa mnohými neznámymi výrazmi a v podstate nič nevysvetľuje. Do toho sa objavujú rôzne hnutia a aj mimozemské rasy. Okrem toho kniha začína vojnou, o ktorej vieme len minimum. To všetko môže pôsobiť ako chaos a zo začiatku to aj chaos je, ale neskôr som pochopil, že tie súvislosti a to ako tento vesmír funguje si často budete dávať dokopy sami vďaka rozhovorom postáv a podobne. Niektoré veci potom autor dokonca aj vysvetľuje. Postavy sú veľmi zaujímavé a to všetky do jednej. Ani jedna mi neprišla zbytočná a v rámci deja mala svoje miesto. Je tu tiež dostatok zvratov a bude sa aj umierať. Humoru minimum, ale vzhľadom k tomu, že sa dej točí okolo neznámeho vesmírneho protivníka, tak mi to vôbec nevadilo. Podobné príbehy, kde hrá podstatnú rolu tajomno ma vždy bavili. Zaujímavé sú aj spomínané hnutia, ktoré majú rôzne postoje k vojne, mimozemšťanom atď.. Mimochodom úvod knihy mi pripomenul knihu Ve stínu slunce od českého autora Jakuba Maříka. Tá rovnako začína stretom s neznámym nepriateľom, o ktorom ľudstvo v podstate nič nevie. Séria Architekti svetov má zatiaľ všetko, čo vynikajúce Sci-fi má mať a ja dúfam, že si takúto kvalitu udržia aj ďalšie časti.

Napriek tomu úvodu musím dať knihe plné hodnotenie. Milujem Sci-fi žáner a už teraz mám pocit, že rovnako ako séria UTSS Salamis od Jakuba Maříka budú aj Architekti patriť k mojim obľúbeným Sci-fi sériám.