Bílá velryba

Tak tohle byl pro mě oříšek, další z knih "must read" z mého stíracího plakátu. No dalo mi to více než rok, ale jsem na sebe pyšná, že jsem to nakonec dala. Co si budeme, je to popisné, do detailu, jak se loví velryby, jak vypadá loď, čluny, jak se velryba zpracovává, biologie velryby a milion odboček. Rozhodně to není lehké čtení, ale příběh a odhodlání kapitána Achaba za to stojí.

Krásný příběh, který vypráví o souboji člověka s přírodou a také o zničující honbě za pomstou. Tato kniha obsahuje hluboká životní moudra a poznání, která si každý může vzít k srdci. Zároveň je zde čtenáři poskytnut unikátní pohled na práci námořníků plavících se po moři v 19. století. Lov velryb tehdy rozhodně nebyl žádná legrace a ve skutečnosti se jednalo o velmi riskantní podnik. Námořníci si nikdy nemohli být jisti, zda bude jejich výprava úspěšná nebo jestli se z ní vůbec vrátí domů. Práce to byla velmi náročná a podmínky na lodi asi také za moc nestály. Není divu, že když se dlouho nedařilo chytit nějaký pořádný úlovek, námořníci často podléhali zoufalství. V tomto příběhu je to navíc o to horší, že kapitánovi lodi nejde ani tak o finanční zisk jako spíš o osobní mstu. Je zcela posedlý touhou ulovit právě tu velrybu, která jej kdysi připravila o nohu. Rozehrává se tak strašlivá a nemilosrdná honba za obrovským a mocným tvorem z hlubin moře. Postupem času začíná být kapitán Achab svou posedlostí čím dál více ovládán a přestává hledět na všechno kolem sebe včetně životů svých mužů. Musím říct, že tato postava je naprosto úžasná a zanechala ve mě hluboký dojem. Kolik takových Achabů už asi jejich posedlost přivedla do záhuby? Spousta lidí má jistě nějakou svou vlastní bílou velrybu, za kterou se neúnavně ženou. Jak dlouho si ale může člověk zahrávat s přírodou, než se mu to krutě vymstí? Právě v tomto ohledu kniha poskytuje dokonalou paralelu se skutečným životem. Myslím, že když se do ní čtenář opravdu ponoří, může získat velké ponaučení. Ne nadarmo byl tento příběh již mnohokrát citován. Bílá velryba je skutečné mistrovské dílo. Překrásný příběh, který mohu jedině doporučit.

Dlouho jsem se této knize vyhýbala protože jsem se bála Melvillovy svatozáře, dlouhé filozofování a výlety do nitra postav nejsou zrovna to, po čem mé srdce touží. Překvapilo mě napětí a rychlost s jakou děj pádí dopředu, někde, někdo ,někdy řekl, že tento příběh je " věčný souboj lidstva s přírodou," a tak odradil spoustu čtenářů kteří nehledají v knize nějaké symboly a intelektuální rozechvění ale jen dobrodružství a
zábavu. Nenechte se odradit vzletnými rozbory díla a pusťte se do čtení, je to zážitek který vám dlouho zůstane v srdcích.
Sbohem krásný leviatane, držím ti palce.

Mě se ta kniha líbila, i když je faktem, že děj v ní moc místa nezabral. Nicméně popisné pasáže byly zajímavé a filosofické pasáže, i když trochu poplatné době, hluboké. Kdyby ji Melville psal dnes, rozhodně by musel lépe popsat celý ten konec Achabova šílenství a zánik Pequody. Takhle široce pojatá symbolika už se dnes nenosí, ale kdo tomu dá čas, pronikne do hloubky a má vůli pochopit, najde si v tom příběhu ty správné a důležité informace. S ohledem na všechna řečená fakta a mé vlastné pocity hodnotím mírně nadprůměrně. A taky je třeba si uvědomit, že je to klasika a ke vzdělání tahle kniha patří, ať už zapůsobí nebo ne, je to součást kulturního dědictví. A když má člověk dobrý důvod, je i nenávist nebo lhostejnost pocitem, který nás posouvá dál.
Mám ale nutkání napsat, že jde o skvělý příběh, který je bohužel tuctově napsán. Ono to asi ani od Melvilla nebylo zamýšlené jako majstrštik. Jen v tom někdo moudrý objevil potenciál. Jmenuji ae Ismael a něco mě nutí schazovat klobouky, proto se musím vydat na moře, a na to vyjedu s "Kvíkvegem" je asi to nejlepší z nejlepšího. Bohužel je to všechno řečeno už na samém začátku a druhá půlka knihy zřetelně pokulhává. I když epické pasáže jako získání ambry nebo zánik lodi jsou posány řemeslně dobře, tak z knihy čiší její velká nevyváženost, snad daná charakterem a módou doby jejího vzniku, ale v tom případě se ptám, není snad znakem velkých děl právě to, že dokážou v každém svém ohledu zubu času a módy odolat?