Neděle odpoledne

Snad poprvé u této autorky jsem se vůbec nedokázala napojit na tu bolest z dětství bez lásky... Teo mi tak moc lezl na nervy svojí rétorikou... matka bohužel moc prostoru nedostala a otec už byl spíše takový do počtu...
Zprvu jsem si myslela, že téma rodinného tajemství, které roky vyhnívá a ubližuje všem kolem, je už prostě vyčerpané a začíná to být tak trochu klišoidní vrstvení jedné nechutnosti na druhou... ale pak se mi dostala pod záložku srdcervoucí Zahrada mrtvých duší a mně došlo, že mi tenkrát v neděli odpoledne zkrátka jen chyběla pověstná autorčina jemná poetika, která mi dokáže bez pardonu nakvartýrovat do duše ty pochroumané osudy a já pak lehce ztrácím vnitřní klid... Teo tohle bohužel nedokázal.

Pro mne je Viktorie Hanišová zárukou toho, že přijde se silným lidským příběhem, který nebude snadné číst, ale od kterého zároveň bude těžké se odtrhnout. O to víc, když to bude psané nádherným vytříbeným jazykem. A je to případ i její nové knihy Neděle odpoledne. Alespoň já to tak vnímala.
Od začátku tušíte, že za tou zdí, kterou si postavy kolem sebe staví, je nějaké tajemství - ani to nemuselo být uvedené v anotaci, autorka to skvěle dokázala vtisknout již do úvodních pasáží knihy. A vy pak jen sledujete, jak se bortí jednotlivé cihly a to tajemství se vám vyjevuje přímo před očima.
Je pravda, že od určité chvíle šlo odhadnout, o jaké tajemství v dané rodině jde. Ale určitě to příběhu neubírá na naléhavosti a síle rodinného příběhu. Je fakt, že jsem přesto neodhadla vše, autorka mne dokázala překvapit a přimět mne zamyslet se nad tím, jak snadné je soudit jiné, když si uděláme ukvapené závěry a předsudky, ač nemáme kompletně všechny informace. Za to paní autorce děkuji - je to něco, co by si měl připomenout čas od času každý.
Nakonec dávám "jen" 4 hvězdy. Zatím mi z autorčiných knih nejvíc v hlavě utkvěla Houbařka. To ale neznamená, že Neděle odpoledne nestojí za pozornost - protože určitě stojí. A já tuto knihu určitě mohu doporučit. Je to velmi zručně napsané dílo změřené na lidskou tragédii, která se bohužel může v nějaké míře stát komukoliv z nás.

Od autorky jsem už četl knihy HOUBAŘKA a DLOUHÁ TRAŤ, které se mi líbily, ačkoliv téma těchto knih bylo náročné na četbu. Kniha NEDĚLE ODPOLEDNE se mi líbila a časem si přečtu autorčiny další knihy.

Kniha má 3 části a každá část je vyprávěna z pohledu hlavní postavy. Hlavní postavou je TEO, který žije s podivínskou mamkou, která ho vzdělává doma a navštěvuje s ním komunitní náboženské centrum. Jeho otec se jeho mamce podřizuje. Pracuje ve výzkumu v zemědělství. Jeho táta každý týden v neděli opouští byt, a to je jedno velké tajemství. Podaří se toto tajemství odhalit Teovi? To už se dočtete v tomto románu.

Je smutné, když dítě nevyrůstá v normální rodině a rodiče se mu nevěnují tak, jak by měli. Obecně nejhorší ze všeho je nezájem rodičů o vlastní dítě a následně potom můžou mladí lidé sklouznout na scestí. Je důležité, aby rodiče se o své nezletilé děti zajímali a také se zajímali o jejich kamarády. Samozřejmě pokud děti překročí hranici dospělosti, jsou pořád jejich rodiči. To platí po celý život a určitě by se měli o něho pořád zajímat, a to platí také obráceně.

Líbilo se mi, že kniha začíná, když měl Teo kolem 11 let a sledujeme jej přes dospívání až do dospělosti. Zvláštní bylo oslovení, které používal pro své rodiče, byť se mi nelíbilo (MACATKA, OCET). Rovněž jeho kamaráda oslovuje výrazem, který se mi nelíbil (VYCHCÁN), i když jeho kamarád s tím souhlasil. Teo se dopustil řady špatných skutků, ale líbil se mi v tom, jak se zachoval v určité konkrétní situaci, o které se dočtete v druhé části knihy. Teovy dialogy s jeho kamarádem působily realisticky, ale myslím si, že ne všem čtenářům se budou tyto rozhovory líbit a také chování Tea v některých situacích. Když přihlédnu ke skutečnosti, v jakém prostředí vyrůstal, tak obdivuji, že se dokázal poměrně v mladém věku postavit na vlastní nohy a našel jsem si k němu sympatie.

I když některé události na počátku působily tajemně, všechno je v průběhu románu vysvětleno, všechno do sebe zapadlo jako puzzle.

Autorka používá hovorový jazyk a nepoužívá uvozovky v přímé řeči.

Takhle nějak si představuji dobře napsanou knihu, kde je skvělá charakteristika postav a děj příběhu ani jednou nenudí. Čtení mě velmi bavilo, stránky jsem hltal a blížil se na konec příběhu se zvědavostí ,jak to dopadne. Za mě mohu jen doporučit, jasných pět hvězdiček.