Jedeme na dovolenou

Tak tohle se mi velice líbilo a užil jsem si četbu skvělých povídek ,i když nebyly zrovna v některých případech nejveselejší. Je vidět, že máme mnoho kvalitních autorů. Nejvíce se mi líbila povídka ,,Kotník'' a to jen dokazuje ,že je Petra Dvořáková moje nejoblíbenější česká autorka. S knihou jsem velice spokojen, co se mi u povídkových knih moc nestává, ale táto mě hodně zaujala a nemohu říci, že by některá povídka byla špatná. Musím hodnotit plným počtem hvězdiček.

Povídky z edice česká povídka mám moc ráda. Tyto jsou na téma dovolená a s některými hrdiny jsem se dokázala ztotožnit. Ne všechny dovolené se vyvedou tak jak mají.

Jak už to u povídkových knih bývá, některé povídky jsou výborné, jiné průměrné. U většiny autorů se mi líbil způsob, jak dokázali postihnout vztahy mezi lidmi, někteří přidali jakýsi nimbus tajemna, jakoby dějově v mírné mlze. Pro čtenáře, kteří nejsou příliš obeznámeni s tvorbou současných autorů, je kniha dobrou startovací plochou. Téma "dovolená" je fajn, protože nabízí mnohé variace a dějové možnosti. Sami prožíváme o dovolené mnohé peripetie, ale zdaleka se nám nedaří své pocity a zážitky vyjádřit.
Krátké povídky v knize svědčí pro chvíle oddychu, jsou psány čtivě.

Ke knize jsem přistupovala jako k oddechovce s krátkými povídkami ideálními na dovolenou. Kam taky jinam, když se jmenuje Jedeme na dovolenou, že. No, oddechovka to věru úplně není. Povídky jsou napsány poutavě, svižně, čtivě, to ano, ale zabývají se v podstatě každodenními problémy, takže jde občas o tíživá či smutná témata, často je v hlavní roli smrt.

Celkově ale knihu a výběr autorů hodnotím velmi kladně (Tedy snad až na povídku od Anny Bolavé, která je, řekněme, trochu moc psychedelická a do této sbírky se nehodí. Inu, jak by řekl klasik – nápad jistě dobrý, výsledky nebyly dobré.) a jsem ráda, že máme tolik nadějných českých spisovatelů. Mohu doporučit.