Pláňata
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Pláňata?
Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejným domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání tu klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému rozpadu. Pavlína, ústřední vypravěčka této vícehlasé prózy, svým dětským srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny tajných přání a tužeb. (Založil/a: cheeza)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Knihy Petry Dvořákové jsou pro mě hodně temné. Zrovna zde se nedá mluvit o ději s výraznými zvraty, jde tu spíš o atmosféru jedné rodiny a doby, ve které se odehrává. Stejně se mě ale po celou dobu čtení držel pocit silné stísněnosti, podobně jako u Vran či Zahrady. Petra Dvořáková tohle fakt umí a rozhodně si přečtu i zbytek její tvorby.
S knihami Petry Dvořákové jsem měla dosud dobré zkušenosti - po Vránách a Zahradě je pro mne autorka zárukou silného čtenářského zážitku.
Byť mne Pláňata nezasáhla tolik, jako výše zmíněné dvě knihy, i tak to bylo velmi intenzivní čtení. Kniha na čtenáře může zapůsobit hlavně tím, jak moc dobře popisuje rodinné vztahy v jedné obyčejné české rodině - některé aspekty jakoby se v určité míře daly najít v řadě skutečných rodin. Napjaté vztahy, najetá rutina, která ubíjí, ale kterou nikdo nemění.
Postavy jsou zaseklé v životním cyklu, který všechny ničí, ale nikdo jako by neměl dost sil z toho cyklu vystoupit a něco změnit. Všichni tak setrvávají v neutěšených poměrech, ze kterých je čtenáři jako nestrannému divákovi prostě těžko. Postavy nejsou černobílé. U všech jsem dokázala najít důvody, proč se chovají, jak se chovají, takže jsem je částečně chápala. A přesto si každá postava v sobě nese určitou vinu, proč se rodina ocitla v takových poměrech. Asi mne nejvíc rozčilovali rodiče, de ty toxické vzorce byly neuvěřitelně silné a mne dost dráždily.
Nakonec 4 hvězdy. Vrány a Zahrada mne zasáhly více, ale i tak tohle byla docela síla. Pokud máte tvorbu Petry Dvořákové rádi, tohle se vám nejspíš bude líbit taky.
Byť mne Pláňata nezasáhla tolik, jako výše zmíněné dvě knihy, i tak to bylo velmi intenzivní čtení. Kniha na čtenáře může zapůsobit hlavně tím, jak moc dobře popisuje rodinné vztahy v jedné obyčejné české rodině - některé aspekty jakoby se v určité míře daly najít v řadě skutečných rodin. Napjaté vztahy, najetá rutina, která ubíjí, ale kterou nikdo nemění.
Postavy jsou zaseklé v životním cyklu, který všechny ničí, ale nikdo jako by neměl dost sil z toho cyklu vystoupit a něco změnit. Všichni tak setrvávají v neutěšených poměrech, ze kterých je čtenáři jako nestrannému divákovi prostě těžko. Postavy nejsou černobílé. U všech jsem dokázala najít důvody, proč se chovají, jak se chovají, takže jsem je částečně chápala. A přesto si každá postava v sobě nese určitou vinu, proč se rodina ocitla v takových poměrech. Asi mne nejvíc rozčilovali rodiče, de ty toxické vzorce byly neuvěřitelně silné a mne dost dráždily.
Nakonec 4 hvězdy. Vrány a Zahrada mne zasáhly více, ale i tak tohle byla docela síla. Pokud máte tvorbu Petry Dvořákové rádi, tohle se vám nejspíš bude líbit taky.
Opět hodně bezútěšná kniha, autorka umí skvěle vystihnout lidskou malost, upachtěnost, aniž by soudila. Zůstává vždy pocit, že za mnohé si můžeme sami, ale i odhodlání nebýt pasivní...
Další skvělá kniha z pera mojí nejoblíbenější české autorky. Naprosto vynikající sonda do života jedné rodiny, která se odehrává v období 1985 - 1995. Kniha se mi četla velmi dobře, zcela skvěle napsaná psychologie postav. Hlavně u autorky obdivuji, jak se do dokáže vcítit do mužských postav, postava otce Jirky, byla podle mě napsaná naprosto znamenitě
Za mě naprostá spokojenost a už se těším ,na další čas ,strávený četbou knih Petry Dvořákové.
Za mě naprostá spokojenost a už se těším ,na další čas ,strávený četbou knih Petry Dvořákové.





)

