Návrat

Od paní autorky jsem četla knihy Vrány a Zahrada, které se mi moc líbily a dost mne zasáhly, takže jsem si chtěla přečíst i její novinku Návrat. A i tady to byla dobrá volba.
Autorka tu zvolila téma života v klášteře - z pohledu mladé ženy, která tam přichází coby nová sestra. Toto téma je pro mne vlastně pořád nové, dosud jsem na to narazila snad jen v jedné knize (a ještě ani ne od českého autorka/autorky). Tak mi to v tomto ohledu přineslo mnoho nového. Je to zajímavý náhled do světa, který je svým způsobem uzavřený a také svým způsobem specifický. O to autentičtěji kniha vyznívá, když čtenář ví, že sama autorka v mladém věku v klášteře pobývala.
Autorka tu zachycuje nejen každodenní život v řádu, ale zachycuje tu také rozličné charaktery a i to, že pod hábitem, který sestry sjednocuje, jsou pořád ženy z masa a kostí - se svou osobností, charakterem, lidské, tělesné. Zachycuje tu také úvahy nad tím, co je silnější - láska k Bohu, nebo láska k člověku?
Je to celé psané velice příjemným jazykem, který se hezky čte a člověka vtáhne do děje - prostě tak, jak jsme u Petry Dvořákové zvyklí z jejích předchozích děl.
Důvod, proč nehodnotím plným počtem jako předchozí autorčiny knihy, je prostý. Byť mi uměla prostředí života v klášteře přiblížit a předat mi řadu věcí, je to přesto téma, které mi je pořád tak trochu cizí a neumím si k němu zatím udělat takový vztah. Asi možná proto, že jsem ateistka a život ve víře asi neumím tolik uchopit. Tak mne tato kniha nezasáhla tolik, jako již dříve zmíněné Vrány či Zahrada.
Čímž ale vůbec neříkám, že je Návrat špatnou knihou, protože rozhodně není. Za sebe určitě mohu doporučit

Byl jsem zvědavý na novou knihu NÁVRAT od Petry Dvořákové a musím konstatovat, že se mi kniha líbila.

Příběh se odehrává na počátku 90. let 20. století.

Hlavní postavou je JANA (řeholní jméno FRANTIŠKA), která se rozhodne vstoupit do kláštera. Zde se seznamuje s dalšími řádovými sestrami. Zajímavé byly pro mě ANIČKA a HELENA, které se chtěly stát řádovými sestrami. Anička se snažila dodržovat všechna pravidla. Helena zastala hodně práce a mluvila moravským nářečím. Jana se seznamuje také s KARIN.

Na počátku románu jsem vůbec netušil, jakým směrem se bude příběh vyvíjet, ale Petra Dvořáková mě opětovně překvapila, jako v některých jejích knihách (Vrány, Zahrada). V průběhu četby mi všechno docvaklo. V románu se nacházejí překvapivé okamžiky.

Kniha má velmi zajímavý námět. Život řádových sester v klášteře není jednoduchý a snadný, ale tyto ženy si vybraly tento způsob života a svůj život chtějí zasvětit službě Bohu a odříznout se od konzumního způsobu života. Řádové sestry musí plnit během dne různé povinnosti, nesmějí spolu mluvit. Mluvit můžou jedině při jídle. Člověk by si myslel, že nalezne ticho a klid v tomto prostředí a že vztahy mezi jednotlivými sestrami budou pěkné, ale bohužel tomu tak nebylo.

Autorka v Předmluvě napsala, že do kláštera vstoupila ve svých 14letech. Dále napsala: „Nejedná se o můj vlastní příběh ani o příběh některé konkrétní sestry. Jednotlivé postavy jsou smyšlené, nicméně autentická je každodennost života v klášteře, ve kterém se potkávají ženy nejrůznějšího věku, povah i způsobu myšlení.“

Celkově se mi kniha líbila, a i když jsem postupně zjistil, kam bude příběh směřovat, tak jsem si knihu užil se všemi zvraty, které autorka zakomponovala do románu.

Časem si přečtu další autorčiny knihy jako například DĚDINA nebo CHIRURG.

Kniha má pěknou obálku.

Hlavní hrdinka Jana vstupuje do kláštera a popisuje dění v něm. Příběh je to celkem nezáživný a dělalo mi velkou práci se na ni soustředit. Možná i tím chtěla autorka vyjádřit ubíjející život v klášteře.
Náboženství a oddání se Bohu mi přijde jako jedna velká manipulace a při některých chvílích jsem měla fakt vztek.
Nějak jsem nepostřehla co bylo důvodem, že Jana vstoupila mezi jeptišky. Možná neviděla jiné východisko. Přišlo mi to, jako kdyby byl příběh napsán před více než padesáti lety. Byly jen dvě možnosti: buď se vdát za muže nebo za Boha. A co takhle si v poklidu žít sama? A ať se společnost nebo každý staví třeba na hlavu?
Nicméně autorku mám ráda, otevřela téma, které se v knihách vyskytuje třeba jen okrajově. Těším se na besedu s ní a jistojistě si ji nechám podepsat.

Nelíbilo se mi, strašně nezáživné. Na téma klášterů a kongregace jsem kdysi četla jinou knihu, která sice byla psána jako dívčí román, ale byla o mnoho lepší a vlastně jsem se z ní o řeholnicích dozvěděla víc . Od autorky se mi moc líbila Zahrada, což bylo také tabuizované téma, ale toto bylo víceméně o ničem. Četla jsem ji s různými odklady skoro dva měsíce, vůbec mě nezaujala.