Katyně

Katyně byla jednou z prvních knih, které se svým obsahem lišily od všeho ostatního, co bylo pod neúnavným dohledem vydáváno do roku 1989. Ve své době to bylo opravdu něco, co vybočovalo z řady, a jako takovou ji mám ve své paměti zasutou. Příběh prostinké Lízinky, která se téměř na nic nehodí, a nakonec se dostane na katovskou školu. Celkově je to kniha o paradoxech.

Poslouchal jsem tuto velmi zajímavou knihu na ČRo a parádně jsem se bavil. Je to opravdu černé a cynické dílo. Myslím si, že tuto knihu si ještě určitě přečtu.

Kniha mi přišla nechutná, ani ne tak kvůli tématu lidských poprav, jako kvůli vědomému týrání zvířat pro zábavu a zastaralému názoru na ženy, který doufám zůstane v minulém tisíciletí a tato kniha bude tak maximálně jeho pomníkem. Kniha by se totiž mohla namísto Katyně jmenovat Kdo přeřízne Lízinku, protože veškerý se děj točí jen kolem toho. Největším ideálem je mladičká, překrásná a nemluvná dívka bez vlastního názoru (ostatně, na názor se jí po celou dobu nikdo ani nezeptá, protože nikoho nezajímá). A největší metou je připravit ji o panenství. Ano, téma katovní školy je originální a kniha je jazykově bohatá. Tím ale výčet pozitiv končí. Většinu času je to jen oslava "samcovství" a jakkoliv květnatě a poeticky je zde líčeno, je nechutné, že je jím ospravedlněno úplně všechno. Ne, opravdu nedoporučuji.

KATYNĚ je moje první přečtená kniha od Pavla Kohouta. Kniha mě lákala svým tématem, ale bohužel z knihy mám rozporuplné pocity a kniha se mi četla těžce.

Katyně je „černý“ román o škole pro popravčí. Hlavní postavou je dívka LÍZINKA TACHECÍ (15 let), která se nedostane na střední školu. Rodičům je nakonec nabídnut „speciální obor humanitního směru s maturitou“, studium na popravčí. Lízinka tedy nastupuje na tzv. SUPOV (Střední učiliště popravních věd). Studium je jednoroční. Lízinka se seznamuje s novými spolužáky např. RICHARDEM a dalšími, mezi nimiž jsou také dvojčata (PETR a PAVEL). Celkově včetně ní studuje tento obor 7 studentů. Vyučujícími jsou Prof. BEDŘICH VLK a Doc. ŠIMSA.

Román sleduje osud katovské třídy a jejích učitelů. V románu je také vylíčena světová historie popravování.

Tento román je satirou na praktiky StB, je také parodií na lidskou krutost a hloupost.

Myšlenka románu se mi zdála zajímavá, ale postupně to sklouzlo úplně jiným směrem, než jsem očekával. Také jsem zpozoroval, že LÍZINKA není dostatečně vykreslená, stojí jakoby mimo a autor se spíše zabývá jinými postavami. Kniha se četla těžce i mimo jiné autorovým stylem. Zejména jsem se musel soustředit na závěry kapitol a jejich začátky. Autor v přímé řeči nepoužívá uvozovky, ale odrážky. Do některých částí jsem se nutil a zdálo se mi to nezáživné.

Je to román, který asi nesedne každému čtenáři.

V knize se nachází příloha DOKUMENTY, ve které nalezneme názvy jednotlivých předmětů a Cizojazyčné seznamky zkratek. V knize se nachází barevné ilustrace.

Jak jsem se dočetl, Pavel Kohout na tomto románu pracoval několik let, studoval různou literaturu o penologii (nauky o trestu). Popřemýšlím ještě o knize KDE JE ZAKOPÁN PES, ale nejsem si jistý, jestli by mě kniha bavila. Tak třeba časem.

Pavel Kohout v kapitole ZROZENÍ KATYNĚ napsal: „Ten román rozhodně není jen cíleným protestem proti instituci zvané trest smrti. Čtu v něm i dnes tehdejší stav své duše, vyděšené tím, jak se může vznešený ideál proměnit ve svůj opak. Ale taky její pevné rozhodnutí – nenechat to tak a postavit se tomu!“