Na břehu řeky Zapomnění

Hodně dlouho jsem chtěl dát jen jednu *. Básně jsou totiž naprosto nesrozumitelné, většinou bez výraznějšího přesahu. Ta jedna * měla být jen za úvodní promluvu (viz níže), která se zbytku tvorby dost vymyká.
Ale pak přišlo několik básní (asi tři nebo čtyři), které přecejen nějaký přesah, a tak trochu i obsah, měly. Bohužel, ani tak to nebyla žádná sláva.

Zajímavý doslov.

Úvodní promluva:
Co jsem se nachodil, pořád se soužil,
co jsem se nabloudil, pořád jen toužil
uvidět moře
v slunečním jasu.
A přitom stačilo jen trochu zvednout zrak;
u dveří svítila - blizoučko, blízko tak -
kapička rosy
na žitném klasu.

Modlitba k Buddhovi (úryvek):
Válečný buben zarachotil.
Jejich šíje se sklonily, zraky zrudly,
zuby začaly skřípat.
Vytáhli v plucích
na hody Smrti požírat rozdrásané lidské maso.
Ale dřív ještě vstoupili do chrámu milosrdného Buddhy
poprosit o jeho svaté požehnání.
Trubky a bubny vzrušeně zahlaholily,
země se roztřásla.