Bdít nad ní
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Bdít nad ní?
Román o neobyčejném osudu dvou lidí, kteří se nikdy neměli potkat, oceněný v roce 2023 Goncourtovou cenouV italském klášteře umírá muž, obklopen tichou přítomností mnichů. Už čtyřicet let mezi nimi žije, aby nad ní bděl. Nad kým nebo nad čím? A proč musí být ukrytá?
Během svých posledních hodin, na pomezí vzpomínek a blouznění, se sochař Mimo Vitaliani noří do příběhu svého života. Do let, kdy žil jako učedník u tyranského kameníka v italském městečku Pietra d’Alba, v srdci panství rodiny Orsiniů. A především do chvíle, kdy poznal jejich jedinou dceru – nezkrotnou Violu.
Mimovi osud rozdal špatné karty, v jeho rukou se však skrývá skutečný talent. Naopak Viole Orsiniové dopřály sudičky téměř vše. Narodila se do šlechtické rodiny a dětství strávila ve stínu paláce. Je však příliš svobodomyslná a vášnivá a má v sobě příliš mnoho ctižádosti, než aby se spokojila s rolí, která jí byla předurčena.
Přestože oba pocházejí z neslučitelných světů, okamžitě se spřátelí. Spojeni přísahou i nezdolným poutem procházejí léty plnými hněvu, během nichž je v Itálii na vzestupu fašismus. Jejich cesty se rozcházejí a zase se potkávají, střídavě jsou z nich přátelé a nepřátelé, neschopni své vzájemné přitažlivosti podlehnout – ani se jí zbavit.
Mimo nakonec přelstí svůj osud a dočká se slávy, ale jaký má smysl úspěch, pokud by měl ztratit Violu? (Založil/a: icekafe)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Byly v ní nádherné citace, které jsem si četla několikrát. Plné harmonie, hlubokých myšlenek, někdy i úsměvné situace. Doznívaly dlouho po tom, co jsem knihu zavřela.
Sochaře Mima jsem si oblíbila okamžitě. A když se na scéně objevila Viola, tak ta si mě získala stejně rychle.
Děj přitom krásně plyne, čas s ním utíká, ani nevíte jak. Kdyz jsem četla najednou nic jiného neexistovalo.
Je to neuvěřitelně výpravná kniha. Při čtení jsem měla pocit, jako by se mi v hlavě promítal velkofilm. Dokonce jsem si vyhledávala Pietu od Mima Vitalianiho, tak moc jsem ji chtěla vidět. Až pak mi došlo, že ne všechno umí Google vyhledat.
Kdyby v knize nejezdili autem a nešňupali koks, klidně by to mohl být příběh z renesanční Itálie. Úplně jsem cítila atmosféru sochařů, zbohatlých rodů, které si je najímaly, i ten zvláštní svět umění, peněz a moci.
Bylo mi strašně líto Mima a Violy. Nemohli se milovat, a přitom se milovali. Věděli to a zároveň to vědět nechtěli. Chtěli být spolu, ale pořád před sebou utíkali. Tenhle rozpor mě bolel snad nejvíc.
Tahle kniha se strašně těžko komentuje. Zanechá v člověku tolik pocitů, které se špatně dávají do slov. Pronikne hluboko do nitra. Cítila jsem zlost, smutek, pochopení i soucit.
A konec? Ten mě samozřejmě dorazil definitivně. Mimův důvod zůstat v klášteře… plakala jsem jak želva. A vím, že tohle je ta kniha, u které stačí si jen vzpomenout a budu plakat znovu.