Nesvlíkej se sama

Pěkné hříčky. Často zábavné, občas i s nějakou tou myšlenkou...
Objektivně asi čtyři *, ale docela mi to spravilo náladu, tak dávám pět. Ovšem uznávám, že to není pro každého.

Ukázky:
lásce
láska, to je potvora, co / mladou mysl zpije
když to není katastrofa / je to tragédie

ale i když po hubě jsem / dostal tolikrát
zase budu milovat a / zas budu mít rád
(jsem to ale vůl...)

vyhnání z ráje
co Eva kousla do jabka / jak našeptal jí had
tu muži začli přemýšlet / a ženy nosit šat

a s celým světem šlo to hned / od desíti k pěti
a co teprv, když zjistili / jak se dělaj děti

prarodičům
„co nového?“ ptá se děda / mlčím, trapné ticho
u mě dvojka z mravů, běda / u něj pleš a břicho

babička má brýle nové / bude z nich mít smrt
„tolik peněz, mí předkové / a vidím zas prd!“

Macbethovo moudro


"Už Shakespeare nechal jevištěm

znít dobrou radu pánům

že lihovina sbohem dá

všem erotickým plánům


až spolu, lásko, oběhnem

obnažovací štaci

tak síla naší touhy zas 

se poddá gravitaci" 


Básničky byli vtipné, ironické, občas mi připomínaly Epigramy K. H. Borovského. Jedna báseň mu byla dokonce věnována. A protože Borovského tvorbu miluju, tak i tyto básně se mi moc líbily.


A ještě jedna pravdivá:


Lidem


"lidé, ti jsou jako býci

říct si nedají

lidé, ti jsou jako žáby

pořád kvákají


někteří by měli převzít

moudré ticho ryb

mnozí potom poučit se

ze svých vlastních chyb" 

8 / 2022

,,plavky
při nemravné při o plavkách zda dvou- či jednodílné
jsme zjistili, že bikiny jsou lepší – více sdílné
v nich nesejde na postavě ať hubené či silné
však nemylte se, vzrušují nás nejvíc nuladílné"

Blbost v próze pozná každý, ale v básni si ji často lidi spletou s nějakou hlubokou myšlenkou - tolik k tématu říká Ždibřich stejného autora. Tady jsem ale žádnou blbost nenašla - autor si utahuje ze všeho a všech, jeho epigramy jsou krátké a úderné a dobře se čtou, ať už jsou věnovány komukoli

Sbírka epigramů, z nichž hodně mi připadalo jako pouhé klišé. Nejsem s autorem na stejné vlně, bohužel.