Heřmánkové údolí

Hodně, hodně moc se mi to líbilo... Knížka je psaná velmi nekomplikovaným stylem, ale je čtivá a popisovaný příběh mě až nečekaně oslovil. Příběh o ženě, která se nenechala zdeptat nepřízní osudu, ale díky ní se stala silnou a samostatnou, schopnou postarat se o sebe a o své děti. Tak nějak jsem asi právě teď potřebovala číst zrovna něco takového a jestli potřebujete pohladit po duši, s touhle knížkou neuděláte chybu.

Obsahuje spoiler Osudem zmítaná Anna vidí vždy světlo na konci tunelu. A já musím říct, že před ní smekám. Anna vzpomíná na svůj příjez do Československa v době, kdy byla země zmítaná válkou. Následuje komunistický převrat, který ani nestíhá vnímat, protože dětí a povinností přibývá a manželství pomalu skomírá. Nakonec ale tato silná žena vše zvládne a potká svého druhého muže. Obdivuju, jak s nadhledem přijímala vše, co jí život vmetl do cesty. Ale jak sama zmiňovala, vždy byla obklopena skvělými lidmi. A to jsem si z románu odnesla, i když bude sebehůř, neztrácejte víru v lidi. Člověk se srdcem na pravém místě se vždy najde.
Kniha je napsána jednoduchým jazykem, nehraje si extra s jazykem, ale servíruje život bez příkras. To dodává příběhu na autentičnosti. Občas mi některé události přišly popsány příliš stručně, něco se odehrávalo na můj vkus rychle, ale chápu, že příběh musel pokročit. Bavilo by mě, kdyby autorka věnovala ještě trochu více prostoru životu Anny a Oty po jejich sestěhování a svatbě. Bylo to naznačeno, ale ocenila bych víc. Jinak knihu určitě doporučuji.

Není nic horšího než si projít vším, čím si prošla hlavní postava románu. Vzpomíná na vše i na své mladi, ale na místě, kteréasi nikomu není úplně příjemné. Má svůj věk a leží ve špitálu po těžké operaci. Ve svých, teď lehce po narkóze a tlumících lécích , zmatených myšlenkách si zpětně přehrává dobu, kdy si už bez rodičů musela poradit ve válečné době. Která dospívající divka se musela vdávat a ještě k tomu za někoho se zraněním na celý život? Anna, domácky Anča, nejen, že měla problémy před svatbu, ale i krátce po ní. Neustálé policejní kontroly, výslechy , strach cokoliv říct, protože i stěny mají uši , aspoň tehdy je měly :) Takový byl komunismus . Stojí za přečtení

Jak jsem zpočátku ke knize přistupovala s despektem, tak jsem brzo změnila názor. Není to žádný zamilovaný románek "jak ji provdají za staršího a bohatého", ale přibližuje nám poválečné Československo, konkrétně padesátá léta na vesnici. Dotkneme se udávání spoluobčanů, měnové reformy, vzniku JZD a podobných "spřátelených vymožeností". Dále se setkáme s bagatelizací duševní choroby.

Jinak tedy klobouk dolů, co všechno Anna zvládla. Od počtu těhotenství a porodů, přes práci v domácnosti, hospodářství i pomoci druhým. Takový život není promarněný.

Na mě to bylo ovšem všechno takové dost uspěchané - sňatek, těhotenství...

82 / 2023

Úplně nejvíc mi sedla tahle nezdolná síla člověčího ducha... sic plíživá úzkost té doby mi rozbrázdila duši... přeměna mile poklidné vesničky v bandu ustrašených malolidí neutěšeně bila do srdce smutně alarmující realitou... NICMÉNĚ ... jedna z posledních vět osudem zvalchované Anny mi až vehnala dojatou slzu do oka... přeci jen trocha toho lidského dobra je třeba každému z nás... stačí se jen na ten svět dívat tou správnou srdeční chlopní... stačí si jen přivonět.

Přiznám se, že jsem vlastně knihu neměla původně v plánu číst, ale pak jsem si ji půjčila od mamky, pročetla si první kapitolu a bylo to. A jsem ráda, protože kniha se mi nakonec líbila víc, než jsem čekala, a odložit ji kvůli práci bylo skutečně náročné.
Heřmánkové údolí je příběhem neuvěřitelně silné hrdinky, která v životě narážela na jednu překážku za druhou, a přesto dokázala zatnout zuby a jít dál. Pokaždé našla v sobě novou a netušenou sílu, o které ani nevěděla, že ji v sobě ještě má, a dokázala překonat to, z čeho by se řada lidí kácela. Mám tak pro hlavní hrdinku jen slova obdivu. Samotnou mne kolikrát při čtení napadlo, kolik bych z toho dokázala zvládnout já, kdyby mne potkaly podobné události. Zda bych i já dokázala být tak silná. Nevím, jestli bych na tuto otázku uměla odpovědět. Ale přesto se mi na příkladu hrdinky Anny potvrzuje, že v některých případech člověk dokáže v sobě nacházet sílu, o které nevěděl, a překvapit nejen své okolí, ale i sám sebe.
Zároveň musím podotknout, že autorka píše neuvěřitelně čtivě, její styl psaní působí velmi přirozeně a vypsaně. Z knihy je jednoznačně znát, že paní Körnerová je již zkušenou autorkou, protože její vyprávění je přesvědčivé, silné, ale přitom citlivé a autorka přesně ví, co chce svým čtenářům předat. Její styl psaní je zároveň přístupný a srozumitelný, kniha se mi četla skutečně dobře a velmi mi sedla do nálady.
Při závěrečném hodnocení jsem se nicméně nakonec přiklonila ke 4 hvězdám místo 5. Nechápejte mne špatně, kniha je to určitě vynikající a za pozornost rozhodně stojí. Přesto mám dojem, že existují tituly, které mne přeci jen zasáhly a ponechaly ve mně trochu něco víc, než se to podařilo Heřmánkovému údolí. Každopádně tato kniha si minimálně 4 hvězdy zaslouží. A je možné, že až se mi Heřmánkové údolí trochu víc rozleží v hlavě, hodnocení nakonec třeba změním ještě k lepšímu. :-)

Milá a čtivá knížka. Obyčejný příběh jedné ženy, takových příběhů by se daly sepsat stovky. Zdánlivě obyčejný, ale přesto velmi zajímavý. Příběh o lidské síle, obětavosti, oddanosti, samostatnosti. Příběh o životě.

Příběh obyčejného života který není ničím zvláštní . Podobných osudů najdeme v minulosti našich rodin spousty, autorka našla způsob jak oslovit čtenářky, jednoduchý jazyk, žádné hloubání o životě a politické pozadí, prostě a jednoduše.

Slušně napsaný, čtivý příběh i když několik závěrečných kapitol už se mi jevilo dosti rozpačitě. Tolik alkoholu se snad nevypilo ani v dílech Paula Verlaina.

Poutavá kniha popisující silný životní příběh mladé reemigrantky po návratu do České Republiky v období po druhé světové válce, kdy se národ ještě nestačil oklepat z válečných ztrát a komunismus už se začínal ukazovat v celé své „kráse“.

Neodpustím si však kritiku. Příběh začal velice slibně, ale veškeré napětí přišlo vniveč, když se děj během krátké chvíle začal točit téměř výhradně kolem sexu a jeho následků a veškeré politické i historické okolnosti ustoupily do pozadí, což trvalo přibližně 130 stran, tedy téměř polovinu knihy. Teprve potom nabral příběh znovu spád a získal na zajímavosti, protože na scénu se opět dostala historie, politika a složitost mezilidských vztahů. Pak už bylo těžké knihu byť jen na chvíli odložit.

Pokud Vás stejně jako mě trochu zmátlo grafické provedení obálky a čekáte, že tento příběh o těžkých časech naší země bude vyvážen romantickou zápletkou, budete si muset počkat až na samotný závěr. Před čím však musím varovat je to, že kniha velmi podrobně vykresluje úlohu a postavení žen v rodině a společnosti kolem roku 1940, kdy o nějakých právech (natož rovnoprávnosti) nemohla být ani řeč.

Velmi vhodná četba pro dnešní mladé maminky, které naříkají, že mateřská dovolená není dovolená a že jsou přetížené. Když dávám prádlo do pračky či pouštím "robotka", aby vyluxoval, často vzpomínám na svou babičku. Knížka je moc pěkná a rozhodně zajímavá

Moc hezky napsaný příběh, obyčejný život jedné dívky v poválečném Československu, její dospívání po boku manžela v obětavou ženu, matku až posléze vzpomínání staré, nemocné ženy a bilancování jejího plného života. Moc se mi to líbilo.

Krásná knížka. Vyprávění a vzpomínky Anny, která se jako mladá dostala do Česka, aby zde začala nový život. Mezi řádky je skryto tolik odvahy, statečnosti a lásky i přesto, že k ní život nebyl dvakrát příjemný. Se vším se dokázala vypořádat a nepustit si k sobě to negativní.

Velmi pěkná knížka o životě jedné teď už babičky, která to neměla v životě jednoduché. Už pokukuji po dalších knihách této autorky.

Moc hezké. Skoro osmdesátiletá Anna na nemocničním lůžku vzpomíná a rekapituluje svůj život. V r. 1946 ji jako sedmnáctiletého sirotka přesídlili z Volyňska do Čech, do Českého Středohoří k příbuzným, kteří ale o ni nestáli a obratem ruky ji provdali za majitele zájezdního hostince v Heřmánkovém údolí. Anna je silná osobnost, její manžel je hodný, ale z války si přivezl duševní chorobu, která se postupem času bude rozvíjet. Rychle za sebou porodí šest dětí, ale to už přicházejí 50.léta, hostinec je znárodněn a Anna s početnou rodinou vyhnána a její muž už pomalu začíná propadat své chorobě. Výhodou pro Annu bylo, že měla kolem sebe vždy hodně hodných lidí, kteří jí víceméně nezištně pomáhali. Po smrti svého muže se provdá znovu a celkem vychová devět dětí. Opravdu moc hezká kniha

Už dlouho jsem žádnou knížku nepřečetla během jediného dne, ale tady s tou to šlo snadno a moc jsem si to užila! Nemám absolutně co vytknout. Vypravěčský styl je chytlavý, napínavý a nepostrádá nic z toho, co mám v knížkách ráda. Škoda, že každá knížka je jednou dočtena, ale už se těším na další z dílny této autorky.

Stejně jako mnoho čtenářů zde i já se přidávám - kniha se čte krásně, nekomplikovaně a čtenář chce vědět, jak to dopadne, jak se Anna se svým nelehkým osudem popere a zda i dále zůstane navzdory všemu nezlomenou. Současně kniha i inspiruje a zobrazuje jednoduchou pravdu, že člověk se má naučit být šťastný i z mála, které nabízí sám život - přátelství, láska, lidská solidarita, děti, střecha nad hlavou, atd. Přála bych si aby bylo více silných žen vážících si toho co mají.

Úžasný příběh, dobře se to četlo. Hrdinka obdivuhodná a silná. Škoda, že už neucitime vůní Heřmánkového údolí.

Velmi hezké čtení o statečné ženě Anně, která se po válce dostane z Ruska do Sudet a ožení se zde za hostinského. Prožívá divoké poválečné roky a začátek padesátých let. Je to velmi hezký příběh o velice silné ženě, která to rozhodně nemá s manželem, a vůbec s osudem jednoduché.

K této knize jsem se dostala v podstatě náhodou po přečtení pochvalných komentářů. Sama bych knihu asi nenašla. Za mě jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla. S hlavní hrdinkou, doslova Hrdinkou, jsem prožívala všechny trable a její vnitřní síla mě nepřestávala udivovat. Poslední stránky jsem obrečela. Vynikají knížka o těžké době, smůle i štěstí a jedné silné ženě.

Obsahuje spoiler Sedmnáctiletá Anna přijíždí do Československa, do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto doufá, že u nich najde domov – jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se však dozvídá, že všechno je jinak.(Sestra její matky o ní nestojí, naopak jí chce co nejdříve provdat a dostat z bytu). Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Českého středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví…(Pavel je vojenský invalida, mladý a pěkný, ale se střepinou v hlavě, díky níž má bolestivé migrény a záchvaty a nakonec i halucinace, díky kterým ohrožuje život celé rodiny).
Anna se dostává do zájezdní hospody v Heřmánkovém údolí, kde se brzy osvědčí jako pracovitá a silná žena. V devatenácti má už čtyři malé děti, ale nestěžuje si. Bohužel přichází únor 48 a po něm změny, které se nakonec dotknou i jejich rodiny. Ačkoliv Pavel dostal hostinec jako poděkování za jeho statečnost ve válce, bolševici jim vše berou a rodina o šesti členech se musí do tří dnů vystěhovat. Díky přátelům nacházejí „přechodné“ ubytování v zahradním domku o jedné místnosti bez vody a elektřiny. Do toho se Pavlův stav rapidně zhoršuje a nakonec po silném záchvatu, kdy sekerou ohrožuje celou rodinu, končí v blázinci.
Přesto nachází dobré lidi, kteří jí pomáhají a nakonec i muže, který se po Pavlově smrti s Annou ožení. Nakonec má Anna dětí devět a plný a spokojený život.
Pro dnešní generaci, ale i pro mě to bylo neuvěřitelné čtení o síle, tvrdé práci a překážkách, které naše matky a babičky musely zvládnout.

Po zveřejnění recenze na Hlas kukačky mi bylo všude doporučováno právě Heřmánkové údolí. Bylo to pěkné, ale Hlas kukačky byl takový propracovanější, Heřmánkovému údolí jakoby chyběla ta nosná zápletka, která způsobí tu emocionální horskou dráhu. Co ale spisovatelce nelze upřít je to, že po pár stránkách čtenáře lapí a nepustí až do otočení té poslední.
Je to příběh obyčejného lidského života reemigrovaných volyňských Čechů do bývalých Sudet v prvních poválečných letech. Tedy příběh života se všemi těžkostmi, které ta doba i kraj přinášely.

Veľmi dobre a autentický prerozprávaný príbeh ženy, ktorá na sklonku života rekapituluje svoje trpkosladké začiatky v novej krajine s neznámym trochu čudáckym, ale na šťastie pohľadným manželom...
Páčila sa mi zachytená atmosféra českého pohraničia v povojnových rokoch, kedy jeden režim striedal ten druhý.
Autorke sa tiež excelentne podarilo zachytiť aj vtedajšiu mentalitu ľudí, ktorých správanie a postoje sa menili v súvislosti s okolnosťami.
Nakoniec musím vyzdvihnúť aj dokonalú charakteristiku všetkých postáv, ktorá prispela k tomu, že celý príbeh vyznel veľmi ľudský a skutočne, bez zbytočných príkras....proste tak, ako ide život so všetkým dobrým aj zlým.
V Anninom príbehu som spoznala príbehy mnohých podobne statočných žien, ktoré žili alebo ešte žijú aj v mojom okolí, čo svedčí o určitej dokonalosti tejto knihy.

Pořád mě nepřestává fascinovat, jak dobře dokáže spisovatel, zpracovat, to co se dělo obyčejným lidem v minulém století. Kniha napsaná čtivě, s velkým životním příběhem, který naštěstí končí dobře. Bylo to velmi čtivé a příjemné.

Tu sílu,co v sobě hlavní hrdinka měla, to už se dneska nevidí. Je to nádherná kniha o krušném životě,kde ale přesto všechno najde hrdinka spoustu krásných věcí. Události nejsou vykresleny násilně (jak bývá poslední dobou časté - čím víc násilí a barvitě popsaného utrpení= tím lip) a tvrdě, přesto člověk vnitřně cítí, že to bylo tvrdé a bolestivé.