Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

Humor této knihy mi tedy bránici neztrhal. Přiznávám, že jednou či dvakrát jsem vyprskla smíchy, ale to bylo asi tak všechno.
Alanovo nachomýtnutí k důležitým historickým osobnostem / momentům bylo dost na sílu a ke konci jsem se přistihla, že mě to přestává bavit.

Introvert to krásně shrnula. Já bych možná prohodila procenta Barona Prášila a Forresta Gumpa, ale to je jen hnidopišský detail. :)

Naposloucháno v podobě audioknihy (Martin Stránský opět nezklamal).

Už když jsem knihu četla mě napadlo, že se autor držel tohoto receptu (dané míry jsou pouze orientační):
25 % Barona Prášila
20 % Foresta Gumpa
15 % Dobrého vojáka Švejka
10 % Járy da Cimrman
Zbylá část se dochutí z nových, originálních ingrediencí - a je tu Alan Karlsson. A jak tak pročítám zdejší komentáře, nejsem jediná, kdo má ten dojem...
Jako celek je kniha dobrá; jsou tam opravdu vtipné momenty (obzvláště v dialozích), bavilo mě to a opravdu jsem si u knihy odpočinula.
Jednu hvězdičku dolů za delší hluché místo zhruba v polovině knihy, kdy jsem se začala dívat, kolikže stran mi ještě zbývá do konce. Ale rozjelo se to a poslední třetina knihy se mi líbila asi úplně nejvíc.

Linie vyprávění historie útěku staříka z domova důchodců mne bavila, linie vyprávění jeho životních osudů byla stupidní. Výsledek jsou 3 hvězdy. PS: Co touto knihou chtěl autor říci?

"Jedna štamprle do jednoho kolena a jedna do druhého, po kterých následovaly další dvě do zad a do krku a ještě jedna na chuť, společně navodily vhodnou konverzační náladu." ...
nebo
"... ale hlavně ho překvapovalo, jakou mizérii dokážou způsobit dospělí muži. Rakousko vyhlásilo válku Srbsku. Německo vyhlásilo válku Rusku. Potom Německo během jednoho odpoledne, ještě než vyhlásilo válku Francii, zabralo Lucembursko. Nato vyhlásila válku Velká Británie Německu a Němci odpověděli tím, že vyhlásili válku Belgii. Pak vyhlásilo Rakousko válku Rusku a Srbsko Německu." ...
a dnes... když jsem při míchání pohádky mládí (je totiž neděle, tak je sváteční oběd!) zase chvíli četla, dověděla jsem se, že švédsky ujmi se své skleničky je sjunghoppfaderallanlallanlej - tak jsem si to zkusila naprat do lebky - byla to bitva, kterou jsem zatím neprohrála - už to dokážu zarecitovat na jeden zátah a bez chyby několikrát za sebou, ale zatím mi nenaskakuje začátek... snad to nevzdám, člověk nikdy neví, kdy takovouto důležitou větu v budoucnu může potřebovat. Což mi připomíná, že jsem ještě nezapracovala na zapamatování věty Ph'nglui mglw'nafh Cthulhu R'lyeh wgah'nagl fhtagn. Napravím hned jak dočtu "staříka". Odhodlávala jsem se několik let (čekal v šuplíku) - trochu - fuj mi! - se mně nezdál hlavní hrdina - jak by mě mohlo bavit číst si o staříkovi, rozumovala jsem hloupě... ano, opravdu hloupě - i když obecně mám poslední dobou problém začít číst knihu, kterou jsem ještě nečetla, a nevím tudíž, jestli se mi bude líbit... Tahle ovšem se mi líbila absolutně - je to krásný opus - zčerstvění Švejka říznuté lehce Forestem Gumpem - ale přesto originál - a navíc je v té knize tak milo a bezpečno - je plná hodných lidí (až na Stalina), slonů, psů... Vynikající.

Reakce na Staříka jsou tak rozporuplné, že mi hodně dlouho trvalo, než jsem se rozhoupala k jeho přečtení, respektive poslechu. Před pár lety jsem viděla film, ze kterého mi utkvělo jen několik málo scén (slonice!), ale zcela jasně si vybavuju svého tátu, jak u něj takřka pláče smíchy. U knihy jsem tedy slzy smíchu neronila, nicméně jsem se nečekaně dobře bavila. Alanův vyrovnaný přístup k životu mě těšil a pan Stránský, který román načetl, by za své podání zasloužil metál. Knížku si nechám a až mi třeba někdy nebude do zpěvu, nakouknu do ní a připomenu si, že "je, jak je, a bude, jak bude".

Pan Jonasson měl z matematiky určitě jedničku, protože počet náhod neroste řadou aritmetickou, ani geometrickou, nýbrž exponenciální. Je jasné, že to autor bral s nadsázkou a vy musíte taky, jinak byste to nedočetli, protože stoletý stařík chlastá jak zákon káže, nechává za sebou samé mrtvé a co za těch 100 let zažil, by mu mohl závidět brouk pytlík i agent WC 40. Každopádně mě to zas tak moc nenadchlo, asi jsem čekal víc. Přidám 1 hvězdu, že jsem se párkrát od plic zasmál.

Připadalo mi, že tahle kniha přepálila start. Začátek byl vtipný, svižný, postupem času tempo zvolnilo a běželo se na kyslíkový dluh. Dějová linka ze současnosti mou pozornost ještě udržela, ale vyprávění z minulosti jsem přeskakovala ob řádku. Určitě je to způsobeno i mou neznalostí dějin, ale přiznám se, že jsem se ztrácela. Už dlouho se mi nestalo, že jsem si přála, ať už je konec a já můžu číst konečně něco jiného.

Takova krasne sverazna knizka, ktera zpusobuje zachvaty smichu. Nemuzu jinak nez tuto oddechovou cetbu doporucit ;-)

Tato kniha se mi hodnotí celkem těžko. Na jednu stranu dokonale chápu, co přesně zde chtěl autor sdělit a jaký příběh chtěl odvyprávět. Dokonce i uznávám, že celý ten nápad není vůbec špatný a můžu říct, že jsem byl velice zvědavý, jak to nakonec dopadne. V podstatě se jedná o takovou kombinaci dvou rozdílných příběhů. Ten první odehrávající se v minulosti a popisující život ústředního hrdiny je v podstatě takovou parodií na Foresta Gumpa. Druhý příběh odehrávající se v současnosti je zase něco na způsob filmu Potíže s Harrym. Obě dějové linie jsou zábavné a taky celkem dobře promyšlené. V čem je tedy problém? Jak už jsem řekl, základní myšlenka je dobrá, to ano. Celkové zpracování mi však tak úplně nesedlo. Na knize je hrozně moc vidět, že ji nenapsal například americký autor, nýbrž švédský. Skandinávský styl humoru a celkově i způsob vyprávění příběhů je zkrátka něco velice specifického a tuzemský čtenář tomu nemusí úplně porozumět. Všechny hlavní postavy jsou bez výjimky dost divné. A opravdu to nemyslím tak, že by byly nějak zábavně divné. Ty postavy jsou prostě takové, že jim vůbec nerozumím a nedokážu se s nimi nijak sblížit. To je zároveň také můj největší problém s touto knihou. Spousta vtipů je opravdu dobrých, jenže pak jsou tu i takové, u kterých jsem vůbec nepochopil, co tím chtěl autor říci. Jak už jsem psal, je to prostě ten specifický švédský styl, který nemusí každému nutně sednout. Ta základní zápletka má přitom tak úžasný potenciál. Myslím, že autor z toho mohl vydolovat daleko víc. Podle mě se prostě nevydal příliš dobrým směrem a tak tu máme především jednu velkou promarněnou šanci. Právě z tohoto důvodu knihu hodnotím pouze třemi hvězdičkami. Bylo to sice dobré, ale mohlo to být mnohem lepší.

Celkem vtipná knížka, oddechovka. Alana jsem si celkem oblíbila, zvláštní výběr postav. Hodně připomíná Forresta Gumpa.

Těsně před Vánoci to byl přesně ten druh odreagování, co jsem potřebovala. Stařík a jeho přátelé, o slonu nemluvě, odbourávají stres dokonale. Škoda, že jsem to měla přečtené tak rychle, do Vánoc ještě zbývají dva dny. No, když bude třeba vyřeším to po Alanově vzoru nějakou tou kořalkou. :)

Spekulace o tom, zda-li se mohl Alan Karlsson během svého života potkat tolik hlav států a diktátorů, přenechám jiným. Kniha má především pobavit, a to si myslím, že se autorovi povedlo. Patří mu velká poklona za to, jak dokázal všechny zásadní události Alanova života vtipně skloubit. Je vidět, že kdo má zálibu v chlastu (bez paraplíčka, že?), ve vyhazování věcí do vzduchu a trochu ten fištrón, tak se nikde ve světě neztratí.

Ze scén, ze kterých jsem tzv. chcal smíchy bych vypíchl odpolední posezení s toho času ještě víceprezidentem USA Trumanem a scénu se švédským státním zástupcem, kdy se celá povedená partička na útěku snaží tomuto zástupci moci vysvětlit, co se za posledních pár týdnů stalo.

Současná švédská literatura- krimi a humor

Zajisté novodobí švédští autoři píší i žánrově jiné knihy, ale rozhodně nejvíc známí jsou díky svým detektivkám a nyní i díky humorné literatuře. Z této oblasti jmenujme například výborného Backmana a nyní i Jonassona. Zároveň si uvědomuju, že švédští důchodci alespoň v knihách jsou tedy pěkná kvítka. Tu máme Allana a Backman má zase svou babičku, která věří na kouzelnou zemi a slušně se rozhodně nechová.

Švédská novodobá humorná literatura mě prostě baví a Stoletý stařík se povedl přesto ne tak jako knihy od Backmana. Humor se tu samozřejmě najde a ve velkých douškách. Rozhodně není trapný a zajisté dokáže pobavit. Nejvtipnější je zajisté onen stoletý dědula. Jeho postava je sepsána velice komplexně a nejde si ho neoblíbit. Ostatní postavy mají v knize také co říct a určitě nepůsobí jen tak do větru. Samotný příběh čtenářovi stránku za stránkou krásně odsýpá, nemá hluchá místa, zbytečné odbočky od hlavního či hlavních dějů zde také nenajdeme. Příběh je rovněž uspokojivě uzavřen, což je rozhodně také plus. Oceňuji, že Jonasson dokáže poutavě a věrohodně sepsat i prostředí, v němž se kniha odehrává. Co se jazyka v knize použitého týče, tak i ten zaslouží pochvalu. Je krásně barvitý, plný hezkých či zajímavých přirovnání a i zde je vidět, že si na něm dal autor záležet. Ostatně záležet si určitě dal autor s celou touto knihou, která čítá 400 stran. Suma sumárum Stoletý stařík je tedy propracovaný vtipný příběh s fajn postavami, dobře sepsaným prostředím a zakončeným koncem. Přesto jsem u nich tak trochu na rozdíl od Backmanových humorných knih postrádal jakousi lehkost a nonšalanci. Přesto Stoletého staříka hodnotím vysoko a to 85 % a určitě se chystám na jeho další knihy.

Zdá se, že se u současné literatury ze Švédska budeme buďto bát a nebo smát. Zajímavý rozkol, každopádně mně ani jedna možnost nevadí a naopak ji vítám všemi deseti.

Táto kniha mi vyčarila úsmev na tvári a dobrú náladu. Kniha bola zároveň napínavá a dobre čitateľná. Životné osudy Alana ma bavili a niekoľko krát som sa aj zasmiala. Odporúčam hlavne ako audioknihu.

Dlouho jsem se tomuto bestsellerovému autoru vyhýbala a jen náhodou jsem na staříka narazila v knihovně. Bohužel mě kniha nijak zvlášť nepobavila. Pasáže ze současnosti na mě vyloudily lehké pousmání, ale minulost byla peklo. Asi takhle: jednoho Forresta Gumpa už máme a já vážně nepotřebuju druhého. Nevím, proč to hnal autor tak moc na sílu. Kdyby popsal tu dobu bez světových státníků, ocenila bych to mnohem víc. Vím, že to byla nadsázka, brala jsem to tak, ale přišlo mi to strašně účelové a vykalkulované vyloženě na zisk z prodeje knihy.

Že by severský Baron Prášil ? Spíš Švejk ? Copak to je! Dějepis čtivou formou? Literatura faktu? Ach tak, humoristický román! Tak to jo!
Hlavním hrdinou je retardovaný muž který ač vystudoval jen čtyři roky základní školy umí sestrojit atomovou bombu.

I. díl série Co jsem poslouchal v práci a nečetl.

Velmi toporné, až si myslím, že to původně humoristický (seversky) román ani být neměl, ale pak autorovi příběh utekl z úmyslu jako dědek z okna a vznikla tato skládačka dobře známého, všemi čteného, stokrát osmátého - silou na sebe naroubovaná. A za tu pasáž ke konci, kde antihrdinové švejkují stylem dědy Simpsona bych dal autorovi nejraději ránu.

Dvakrát jsem se zasmál.

I tuto knihu jsem poslouchala v rámci ČRo a čekala jsem tedy víc. Je pravdou, že mě moc nebavil ani film, ale doufala jsem, že kniha bude lepší. A nebyla. Rozhodně mi přijde zábavnější můj milovaný Saturnin.

Setkání s Mao Ce-Tungem, Stalinem, Kim Ir-Senem i Kim Čong-Ilem, Winstonem Churchillem a mnohými dalšími osobnostmi světových dějin. Komu se to, kromě Alana, povedlo? Správně, asi nikomu.
A jestli nezemřel, cvičí slony dodnes...

Naprosto úchvatné čtení. Takové knížky se čtou samy a nejlepší by bylo, kdyby nikdy neskončily. Jen bych rád věděl, kolik jim z těch peněz zbylo :-)

Kniha z ranku Forrestů Gumpů a Malých velkých mužů. Byla hezká, ale že by to bylo zase takové veledílo, to ne. Malý velký muž byl lepší, ale zdá se mi, že Forrest byl zase hůře napsaný. V každém případě je to humor a ten se musí brát lehce, tak říkajíc s humorem

Na rozdíl od ostatních uživatelů bych Staříka přirovnala spíše ke Švejkovi. Autor sám přiznává, že mezi jeho nejoblíbenější autory patří Hašek a Kundera a jejich vliv je v knize opravdu znát. Děj je zajímavý, dobře zpracovaný, vtipný a hlavně zobrazuje reálné historické postavy a události jen samozřejmě s mírným přimícháním Staříka mezi ně.
Tahle kniha je také často přirovnávána k Muž jménem Ove. Může být. Až na propastný rozdíl mezi povahou hlavních postav. Zatímco Ove je asociální rezervovaný pedant a působí jako reálný charakter, Stařík je vždy přátelský a otevřený až ad absurdum. Nijak mě to nevadilo, ale těžko bych si takového člověka představila v reálném světě.

Nejlepší čurací boty, co znám. Příjemný, úsměvný příběh věčného kluka. Hlasité pohihňávání nenechalo mé okolí bez povšimnutí a Stoletý stařík už má několik dalších zastánců. V dnešní době konečně zase jednou satirická kniha, která si na nic nehraje.

Dějiny už ovlivňoval Forrest Gump a opakovaný vtip není vtipem. Zajímalo mě co se stalo, když vylezl z okna, ne co se dělo celých sto let předtím. Přidaná hodnota k příběhu skoro nula a přitom to zabralo možná víc než půl knihy. Navíc se v tom objevuje na můj vkus až moc nesmyslů a nelogičností. Mohla to být povídka na sto stránek. Víc než dvě hvězdy si nezaslouží a nerozumím, proč je tak vychvalovaný.

Tak jo. Stoletý stařík a já jsme se úplně nesešli. Ne, že by to bylo špatné, to rozhodně ne, jen jsme si asi každý šli po jiné cestě (on z okna a já rovnou z knihy). Kniha má nápad, šmrnc, své kouzlo a občas i fajn absurdní momenty, které fungují přesně tak, jak mají. Humor tu ale stojí a padá na čtenářově rozpoložení - a já se, přiznám se, smála asi dvakrát. Možná jsem prostě jen nebyla ten správný typ čtenáře, který dokáže ocenit ten suchý švédský humor. Celkově to ale není průšvih. To bych ráda zdůraznila. Spíš takové to neurazí, nenadchne. Kniha má spád, zajímavé nápady a sympaticky potrhlý nadhled, ale pro mě osobně zůstala tak nějak.. studená. Všechno se děje, všechno běží, ale žádné opravdové emoce se ke mně nedostaly. Proto lepší 3/5. I když se jedná o kvalitní čtení, na mě to prostě nezabralo. Což ale neznamená, že nezabere na vás. Vysoké hodnocení ostatně mluví samo za sebe. Já jsem jen zkrátka vylezla z tohohle okna trochu dřív než sám stařík.