Skandál v Divadle snů

Jsou knihy, které mám spojeny s určitým rokem nebo událostí. Konkrétně povídku „Tak alou do ráje“ z výše uvedeného souboru jsem četl v roce 1991 (někdy v červnu) cestou tramvají po Plzeňské ulici směrem do Motola. Měl jsem krátce po přijímacích zkouškách na vysokou školu, venku byl nádherný slunečný den a já plný euforie a ideálů jsem se jel se podívat na místa, kde budu v příštích šesti letech „potit krev“. Nejsem žádný znalec a vlastně ani velký milovník sci-fi, ale možná pod vlivem krásného období splněného snu o svém budoucím povolání jsem tenkou knížku „zhltnul“ jako malinu a byl opravdu „uspokojený“. Neříkám, že všechny povídky jsou na stejné úrovni, ale žádná mě nepohoršila či nenudila, naopak některé byly opravdu skvělé („Tak alou do ráje“ či „Šestá kniha Mojžíšova“ nebo „Jedna smysluplná věta“). Vesmírné lety a pohyb časem, genetika, filozofie či lidské emoce v „nelidském těle“, mimozemšťané nebo moderní alchymie - to vše v různě dlouhých příbězích, pokaždé však zajímavě napsané a čtivé. Navíc toto byla na dlouhou dobu poslední „civilní“ kniha, pak už jen probdělé noci nad učebnicemi.