Utopie, nejlepší verze

Polozapomenutý klenot české fantastiky. Kmínek mísí v dokonalém poměru utopii se satirou a dělá si prdel ze všeho a všech - od gulášového socialismu a jeho ušlápnutých nositelů, přes alternativní inťoše a filozofující koumáky až po sebe samého a vlastní žánr. Ale pozor: tady skutečně platí ono vančurovské "smáti se znamená lépe věděti". Kmínkův humor je přemýšlivý, založený na nadhledu a neustálé sebereflexi a celý román se tak stává výživnou exkurzí po lidské společnosti, exkurzí, na jejímž konci vám v rukou z byvších jistot zbyde jen prach, takže nezbude než začít je hledat znovu, na vlastní pěst. Pratchett by mohl závidět – takhle má prosím pěkně vypadat správná humorná fantastika!

Sarkastické, pravdivé a osviežujúce. Na sci fi utópiu treba vždy špeciálnu náladičku. Zapísala som si hneď dve citácie z knihy :)

"Všechno bych jim odpustil," cedím mezi zuby. "Všechno, ale jedno nikdy: že pozvedli zbraně. Chápete vůbec, odkud se bere na světě zlo, vy stádo ovcí? To když dobrodějové všech systémů jdou šiřit své vynikající myšlenky ohněm a mečem!"