Nesmrtelnost

Velmi umně prokomponované a složité dílo, po kterém by asi neměl sáhnout čtenář nedotčený Kunderovým mistrovstvím. Myšlenky, které se v knize objevují, jsou určitě většině lidí známé. Alespoň některé. Otázky týkající se podstaty lásky, jsoucna, úspěchu. V (ne)smrtelnosti. Myšlenky, které člověku nutně prochází hlavou, na něž se stěží hledají odpovědi. Kniha, která čtenáře může inspirovat - pokud se nechá vést.

Obraz světa, který v člověku vzbuzuje stálou touhu po nesmrtelnosti, avšak nikdy mu nedává návod k tomu, jak jí účinně dosáhnout. Z hlediska pohledu na úděl člověka se jedná o místy melancholické a místy výsměšné dílo, jak už je to u Kundery dobrým zvykem. Ostatně samotné hledání smyslu života v moderní době je nesnadné, mnohdy paradoxní a zůstat byť jen sám sebou se zdá být úkolem takřka nadlidským. Jak si zachovat tvář, v těch nekonečných zástupech ostatních (Kundera skvěle předběhl dobu, jeho vize stovek a tisíců fotek obličejů, které ve vzájemném porovnání splývají v nevýraznou masu se dokonale naplnila a to díky facebooku a dalším sociálním sítím). Jak uchopit, natož pochopit realitu, když je její obraz pokroucen nekonečným přívalem různorodých informací (pomocí mediální masáže, přehlcením zdrojů a obrazů) a jak se vyléčit pomocí umění, které též získalo v současnosti "masový" ráz? Autor zde znovu dokázal, že je opravdu možné napsat dílo, které je zároveň stravitelné i velmi obohacují. Osobně preferuji Nesmrtelnost i před Nesnesitelnou lehkostí bytí.

Toto byla moje první Kunderova kniha. A také poslední. Řadím se k těm, kterým je Kunderův náhled na svět zcela cizí.
Přiznávám knize jisté literární kvality, ale ty jsou k ničemu, když je obsah zoufale nezajímavý a obsažené myšlenky zcestné.

Snad ani nemá smysl psát víc - přečtěte si jakýkoliv komentář hodnotící knihu třemi a méně hvězdami a vězte, že s ním do značné míry souhlasím.

(Poslechnuto v rámci Četby na pokračování na ČRo Vltava. Natočeno v roce 2019 v režii Aleše Vrzáka, četl Lukáš Hlavica.)

Neupírám autorovi jeho vzdělanost, šečtělost, ani jeho touhu nám ukázat, že vše bude tak, jak on chce. Každý spisovatel má právo na to psát si, jak uzná za vhodné. V této knize mě ale Kunderův styl začal nudit. Vím, že nade mnou bude mít vždycky navrch, ale zároveň si říkám, že je jen na mně, jestli si z toho díla něco vezmu. A upřímně? Nesmrtelnost mi moc nedala, kromě toho, že nejsou všichni nesmrtelní.