Orbitální šerloci

- Jaroslav Velinský: Stačí vyndat nejtek... – Hezky popsaný svět v neustále se rozrůstajícím domě, opravdu originálním způsobem a s humorem autoru vlastním. Pointa je pak jen třešničkou na dortu, ale musím přiznat, že mě osobně moc neoslovila. – 75%
- Petr Kaufner: Druhá kůže – Dobře rozjetý příběh, prostě klasická detektivka, která nemá daleko k americké drsné škole, ovšem… Závěr plný misteriózní pointy mi přišel trochu laciný. Spojler: dělník s divnou podlitinou ve tvaru postavy byl obětí starého artefaktu, kterým se měl znovuzrodit starý mytologický bůh. To samé čeká detektiva, který konečně najde vražedkyni. Nic objevného, spíše trochu blízké žánrovému klišé. – 70%
- Josef Pecinovský: Muž, který vypil robota – Tak tohle byla jízda od začátku do konce. Rychlost muže, který vypil robota je tak obrovská, že se všichni kolem zdají statičtí, prostě takový superhrdinský příběh bez hrdiny, nebo s hrdinou, který je tak trochu obětí. Vše perfektně sedí, autor si nevypomáhá nadpřirozenými mocnostmi a drží se žánru. To velice oceňuji a také vysoko hodnotím. – 90%
- Juraj Červenák: Kámen a krev – Nejsem sice přívržencem tohoto druhu fantasy, ale tenhle příběh měl děj, nebyl jednoduchý a prvoplánový, byl dobře napsaný a trocha těch kouzel taky nevadila. Rozhodně mi zde přišla ta magie přirozenější než třeba u Druhé kůže. Spiknutí proti byzantskému císaři se mi líbilo. – 80%
- Ondřej S. Nečas: Případ rudé gladioly – Dobře napsaná detektivka, s kterou jsem byl celkem spokojený, i závěr měl hlavu a patu, takže příběh o zbytcích sekty, jejíž členové se naučili díky droze měnit svou podobu se četl příjemně. – 80%
- Michal Špaček: Dobří, zlí a bohatí – tenhle typ fantasy mi moc nesedí (Pána prstenů v románové podobě jsem nevnímal jako Neapol, kterou je třeba vidět a pak už zbývá jen zemřít), ale tady měl autor dobře našlápnuto. Bohužel množství postav mě docela iritovalo a závěr byl mírně zmatený. Navíc čachry s ekonomickým podtextem nejsou mé hobby. Na krátkém rozsahu rozehrála povídka na můj vkus moc dějových linek, v kterých jsem se chvílemi mírně ztrácel. – 60%
- Jana Rečková: Konec sezóny v Ponorce – Bylo mi slibováno drama jak od Agathy Christie, ale až na originální začátek to byla jen klasická vyvražďovačka, navíc docela zmatená. Tak nejak jsem ztratil při druhém veletoči nit a s ní i zájem. Závěrečné odhalení motivu stálo za prd. Takže hodnocení reflektuje jen a pouze vykreslení tiranského státního systému, zatímco příběh samotný za moc nestojí. Jinými slovy: kulisy jako od Alše, ale příběh k ničemu.– 50%
- Jiří Pavlovský: Ztracená apokalypsa – Povídka o trochu magickém detektivovi, který pátrá po ženě v očekávání, která má porodit antikrista. Podle mého jde o dobře napsaný příběh s pointou, která se za sebe nemusí stydět, i když není vrcholem své disciplíny. Napsané je to více než dobře, což dostatečně kompenzuje všechny nedostatky. – 85%
- Ondřej Neff: Lunární potápěč – Trochu bláznivá detektivka, styl mi připomínal Velínského způsob psaní. Docela mě to bavilo, hlavně skrze docela originální postavy, zatímco děj (podivná zmizená a úmrtí lunárních potápěčů v písku) jako takový byl z trochu slabšího soudku. A ty dvě vypravěčské linky, které se pak střetávají v čase, mě často mátly. A vůbec celý „případ“ mě nijak nezaujal. Takže hlavně za ty originální postavy – 60%
Celkově šlo o pěkně udělaný soubor povídek a celkově hodnotím čtyřmi hvězdami z pěti.

Poskládané je to parádně. Všechny povídky mají společný detektivní rys, ale každá je z jiného soudku, od žánru přes časové umístění až po dějové lokace jsou povídky krásně rozmanité.

Stačí vyndat nejtek - na rozjezd nic moc. Dlouho jsem se nemohl chytit, ale pointa dobrá ***
Druhá kůže - solidní detektivka, také dobře vypointovaná ****
Muž, který vypil robota - skvělé téma. Upgrade člověka po vypití robotických nanočástic *****
Kámen a krev - povídka s prvky magie zasazená do l.p. 1000 - pro mě asi nejlepší z celé knihy *****
Případ rudé gladioly - droga umožňující člověku měnit podobu - výborně zpracované téma *****
Dobří, zlí a bohatí - jediná povídka z knihy, kterou jsem přeskočil po pěti přečtených stranách. Já tohle fantasy téma se skřítkama, elfama a jinýma paznechtama nemám rád.
Konec sezóny v ponorce - vyvražďovačka osazenstva hotelu v ponorce na motivy Deseti malých černoušků od Agáthy Christie - asi nejkrvavější z povídek ****
Ztracená apokalypsa - pátrání soukromého detektiva po ženě, jež má porodit antikrista - obrovsky vtipná povídka, bavil jsem se celou dobu čtení *****
Lunární potápěč - lunární případ Kuby Nedomého a Dědka Čucháka je pro mě z celé knihy největším zklamáním. Proč to Ondro, dopytlepráce, píšeš ve dvou časových rovinách? Jestli kvůli zmatení čtenáře, tak je to oukej **

U této sbírky povídek s detektivní tématikou jsem se bavila podstatně víc než u Časovíru. Působila na mě vyváženěji kvalitou jednotlivých povídek. Přesto je každá povídka jinak pojatá, autoři se chopili tématu po svém. Juraj Červenák svou povídku Kámen a krev velmi zdařile zasadil do roku 1000 našeho letopočtu. Děj povídky Dobří, zlí a bohatí se odehrává ve světě, který nastavuje pokřivené zrcadlo Tolkienovské Středozemi a opět je to velmi zábavné. Ztracená apokalypsa se pohybuje v současnosti opepřené okultními prvky a autorovým svérázným humorem. A Neff se vrací k dobrodružstvím Kuby Nedomého a Dědka Čucháka z budoucnosti.