1984

Tuhle knihu bychom měli zavést jako povinnou četbu. Pak už by snad nikoho z mladé generace nenapadlo volit komunisty...

Orwell napsal vynikající román, pro který mu byl inspirací skutečný chod věcí v zemích ovládaných totalitním systémem, včetně té naší. Samozřejmě s tím, že vyhnal určité situace do krajnosti a absurdna.
,,Upravování" informací. Slídění, co kdo řekl - k tomu stačily oči a uši pověřených a prověřených loajálních soudruhů, kteří dobře registrovali, kdo kam chodí a s kým se stýká, (kdo nedejbože chodí třeba do kostela), věznění nepohodlných, psychické i fyzické týrání; pokud se někomu podařilo emigrovat, jejich rodiny, přátelé se dostali do hledáčku, umělci přestali existovat - byli vymazáni, nebyli, viz fraškovitý příklad vypuštění textu písně z úvodní melodie k seriálu Chalupáři, kdy si při orchestrálním torzu písičky nebylo možné nevzpomenout na ,,Orchestrion" Waldemara Matušky... To je doba mého dětství (o lecčem se člověk dozvěděl až později, samozřejmě), a možná proto mi tento román nepřišel až tak šokující jako řadě lidí zde, soudě podle komentářů. Nicméně se jedná o dílo, který si respekt zaslouží a také bych se přimlouvala, aby bylo co nejvíce čtené.
Pro představu, pro nástin, co se také mohlo odehrávat v našich podmínkách velmi doporučuji pustit si trezorový film Ucho.
Pro mě je to jasných 5 hvězd pro 1984 a musím říci, že si opravdu užívám, že 2+2=4.

Slavný dystopický román o manipulaci a zneužití moci, jehož nezpochybnitelná síla tkví nejen v mnoha obohacujících myšlenkách, ale též v Orwellově vypravěčské zručnosti. Autor nechává zpočátku čtenáře tápat v bezútěšné šedi, z níž jej pozvolna pozvedá vstříc nadějné jiskře světla a to jen proto, aby ho nakonec srazil do ještě hlubší temnoty. Zdrcující zážitek.

Naprosto souhlasím s Richieho komentářem. Kromě několika zajímavých pouček, které přetrvaly dodnes, kniha neobsahuje nic opravdu hodnotného. Popsaná totalita je dohnaná do takového extrému, v jakém by lidé nikdy nebyli ochotní žít, a chybí i detailnější popis cesty k dosažení podobného politického systému. Těch pár postřehů, které se dají vysledovat (rozděl a panuj, snižování vzdělávacích a jazykových standardů, „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost; kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.” aj.), nestačí k tomu, aby člověk dokázal bránit stejným tendencím ve skutečném životě. Navíc, nejlépe se ovládá otrok, který neví, že je otrokem, což Orwell zcela přehlíží. Naopak knihu postupně žene do stále nepravdivějšího a zmatenějšího extrému (počínaje velmi podivnou „romantickou” linkou, přes nicneříkající odbojovou Knihu až ke zcela nesmyslnému závěru).

Spíš než 1984 si přečtěte Cestu do otroctví. Je čtivější a srozumitelnější, i když to není beletrie. A Hayek na rozdíl od Orwella do značné míry génius byl.

edit (5.5.2020): Nějak se mi to rozleželo a mám pocit, že začínám chápat, co tím chtěl básník říci. Podle mě je podstatou románu, že hlavní postavy veškerým svým bojem proti systému jej jen potvrzovaly a posilovaly. Byli natolik naočkovaní velkobratrským viděním světa, že nechápali zhoubnost a marnost svého počínání. (Ale nějak se mi to nechce číst znova, jen abych si tyto domněnky potvrdil.)