Ostrov Duma Key
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Ostrov Duma Key?
Edgar Freemantle je bohatý stavař, který při nehodě na stavbě utrpí zranění mozku a přijde o pravou paži. Během zdlouhavého léčení propadá takovým záchvatům zuřivosti a výpadkům paměti, že ho opustí manželka. V hluboké depresi a s myšlenkami na sebevraždu uposlechne rady svého terapeuta dr. Kamena, aby „změnil prostředí". Odstěhuje se tedy z Minnesoty na Duma Key, maličký, téměř pustý ostrůvek u floridského pobřeží. Lékař ho pobízel: „Nenajdete ve svém životě kromě stavařiny ještě něco jiného, co by ty deprese oslabilo?" A Edgar Freemantle si vzpomene, že kdysi kreslil. Zjistí, že je velmi nadaný malíř, a začne na ostrově malovat. Jenže s obrazy se začnou dít zvláštní věci. Cokoli namaluje, objeví se i ve skutečnosti, a pokud to vymaže, zmizí to. Ostrov má podivnou moc zesilovat jeho talent, protože tam přebývá cosi zlého...Stephen King předkládá fascinující román, ve kterém čtenáře provede tajemnými kouty lidské paměti, temnými vodami představivosti a zubatými nástrahami uměleckého talentu. (Založil/a: icekafe)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Zpočátku jsem si říkala, že je to sice slušné psychologické drama, ale kdy se jako začnu bát? Pak se to najednou překlopilo do thrilleru a hororu a já se stále ještě nebála, ale ani trochu mi to nevadilo. Z těch pár knih, které mám zatím od Kinga načtené, byl Ostrov Duma Key určitě nejlepší.
Po delší době zase dočtená kingovka. Začátky u kingovek dost nudí, ale u téhle jsem byl trochu více trpělivý a závěr se celkem odvděčil. Hlavní postavy jsou celkem sympatické, hlavně Wireman.
Knížka mě bavila, ale těšila jsem se, že se budu trochu víc bát. Jinak je krásně napsaná, postavy jsou skvěle vykresleny. Prostředí samozřejmě taky. Úplně jak kdybych tam byla. Ale ten konec byl takovej nemastnej neslanej. Čekala jsem víc.
Já jsem byla nadšená, a kdybych mohla, lezu s knížkou i do sprchy. Freemantla jsem si okamžitě oblíbila a hlášky trousícího Wiremana zrovna tak a jen jsem trnula, když se kolem nich pozvolna stahovaly stíny. Nad malou holčičkou, která se prokleslila zpět k vědomí sebe sama, mi usedalo srdce, a to tím víc, že byla zhruba ve věku mojí dcery. A jaké to vyprávění představovalo smyslové orgie - slyšela jsem chřestění lastur pod domem, cítila dusivý pach přerostlé džungle a hlavně viděla všechny ty úžasné obrazy, které vznikaly Freemantlovi pod rukama. Napínavá, překrásně popsaná lahůdka.





)

