Puls
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Puls?
Civilizace sklouzla po krvavé stopě do dalšího období temna, což možná někoho nepřekvapí, ale stalo se to takovou rychlostí, jakou nepředvídali ani největší škarohlídi mezi futurology. Bylo 1. října, Bůh dlel na nebesích, burza prosperovala a většina letadel létala načas. Za čtrnáct dní však nebe opět patřilo ptákům a bursa se stala vzpomínkou. Příčinou zkázy je jakýsi jev, kterému se začne říkat Puls, a ten se šíří mobilním telefonem. Několik zoufalců, kteří přežili, se najednou ocitne v černočerném civilizačním temnu, plném násilí a chaosu. Kdekdo má mobil. A kdo ho nemá?Nový strhující román Stephena Kinga nejenže pokládá zásadní otázku: „A teď už mě slyšíte?" Rovněž na ni brutálně odpovídá. (Založil/a: icekafe)
)
Štatistiky
Vydanie
Vydavateľstvo (rok): BETA Dobrovský
- 2019
ISBN: 9788075931344
Strán: 328
Poznámka: Překl. Linda Bartošková
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Skryť vydanie
Všetky vydania
Všetky vydania
Komentáre
Velice dobrý nápad, ale asi po polovině knihy, uhnul King někde jinde, nápad dostatečně nerozvinul a pointa, kterou vytvořil není dobrá.
Puls začal docela svižně, akčním stylem postkatastrofických románů. Později autor poněkud zvolnil tempo a román ztratil spád. Nedá se říci, že bych byl zklamán, ale myslím, že nápad měl větší potenciál a King ho moc nevyužil. Kniha se četla docela dobře, ale řadím ji jen k průměru postkatastrofických či hororových (zombie) románů.
Do této knihy jsem se nezačetla a nezačetla, ale přelouskala jsem jí. Nápad dobrý, ale nějak mě zpracování neoslovilo. Jinak mám Kinga ráda, ale tohle je zatím jediné dílo, které mě opravdu nebavilo.






Nápad výborný, ale provedení mi moc nesedlo.
King je zcela neoddiskutovatelně mistrem popisu každé situace do nejmenšího detailu. A možná to mi právě vadilo. I ta nejakčnější scéna byla zpomalována maličkostmi a zbytečnostmi, které měl autor potřebu popsat. Ano, díky tomu si každou situaci dokážete dobře představit, ale zároveň tím příběh strašně ztrácí dech.
Co mě ale štvalo nepředstavitelně, bylo neustálé opakování téhož. Pochopila jsem, že se Clay trápí tím, že nemůže najít svého syna, ale musím o tom číst pořád a pořád a pořád dokola? Pořád dokola ty samé úvahy, ty samé představy, ty samé sny... Bylo to otravné. A jestli ještě někdy někde uslyším "B12, sluneční vitamín", asi vybuchnu.
A ten konec/nekonec? To snad ani nebudu komentovat.