Kocour Bob

Musím se přiznat, že jsem zpočátku podezírala autora, že klidné povahy a inteligence svého kocourka trochu využil ve svůj prospěch. Čím déle jsem četla, tím víc jsem se za tuto svoji myšlenku styděla. Příběh je opravdový a při četbě popisovaných událostí si mé silně prokočičí založení opravdu přišlo na svoje...
Jak prosté; napřed najde James nemocného a opuštěného kocoura a pomůže mu. Sledem událostí se stane, že si jej ponechá - a kocourkova pomoc spočívá ,,jen" v tom, že potřebuje, aby se o něj dál staral. Začíná pravidelnost v denním režimu, starost, aby bylo dost financí na nájem a stravu teď už pro dva krky. Přerovnání životních priorit...
Já vím, že se pět hvězd dává literárním ,,kládám", ale já prostě nemůžu jinak. Pro mě to byl moc krásný příběh, který se právě teď odehrává v ulicích Londýna.

Knihu jako takovou komentovat nechci, ale přidám pár poznámek k filmu. Jeho děj částečně pokrývá i události před začátkem této knihy a končí první autogramiádou (tedy na konci druhé knihy). Akorát je to jen volná adaptace - mnoho podstatných věcí bylo ve filmu vykresleno dost jinak. Přesto nebyl horší než kniha.

Kniha na mě působila jako docela milý, ale nijak převratný příběh, a to mám kočky ráda. Možná za to může i jazyková stránka, která mě při čtení hrozně rušila - když už jsem bůhví pokolikáté narazila na výraz "oblíbené místo pod radiátorem" či že se nad Bobem někdo "rozplýval", krapet mi z toho cukalo v oku. Stejně tak mi později lezlo na nervy opakované a vycpávkovité rozjímání nad tím, odkud Bob asi přišel, které nevyhnutelné končilo u nějaké variace závěru "je to záhada". Slabší čtyři * s přidanými body za realistické zobrazení života na ulici a výborný popis odvykacího procesu.

Jakožto hrdá majitelka sedmikilového kočičího drobečka jsem čekala, že se budu nad pravdivým příběhem dojímat od začátku do konce a tomuto dojmu silně napomáhaly i pochvalné komentáře. Já bych se ale nejvíc ztotožnila s tím, který napsala Rinae. Akorát, že mě jazyková stránka knihy rozčilovala tak, že jsem v půlce měla sto chutí použít její stránky jako stelivo do kočičího záchodku, který na rozdíl od Boba můj kocour používá rád a vzorně. Neustálé opakování stejných slov, spojení, motivů, otázek, na které není odpověď...tři roky neustálých textových rozborů na vysoké ve mně asi zakořenily víc, než jsem si myslela. A špatná stylistika dost možná napomohla tomu, že mě ani obsah nezasáhl tak, jak jsem čekala. Některé příběhy byly úsměvné, jiné k zamyšlení. V žádném případě nechci shazovat nepříjemnou životní situaci J. Bowena, naopak k němu i k Bobovi chovám velký respekt a zaslouží si rozhodně obdiv, jak se dokázal z krizové situace ve svém životě krásně vyšplhat nahoru, ale....kdybych měla hodnotit pouze knihu jako knihu, tak bohužel. Od druhé poloviny, kdy se jazyková stránka trochu zlepšila, šlo o docela milé počtení, ale to je všechno.