Náš dědek Josef

Knihu i film podle ní natočený (s nezapomenutelnou dvojicí Záhorský - Skopal) jsem četla i viděla vícekrát, protože mě bavil. Knihou i filmem jako by paralelně probíhala totální schizofrenie autora. Na jedné straně jím evidentně milovaný moravský venkov popsaný ve stylu Galuškova Slovácka, se vším, co přinášel, s dřinou, idylou, vínem, komplikovanými mezilidskými vztahy, zábavou, vztahem k církvi.....a na druhé straně potřeba ztotožnit se s budováním socialismu a obhájit ho. Osobně by mě upřímně zajímalo, co si o tom myslel autor sám. Do jaké doby musel být poplatný době a do jaké míry chtěl.

Příjemné počtení z nedávné minulosti. Moravský venkov má svoje kouzlo. Postavy mluví svým nářečím, což může někomu dělat problémy.

Marxistický autor Jaroslav Matějka psal pro komunistickou propagandu (např. životopis Gottwalda apod.) a tuto knihu pojal jako vzpomínku na své mládí a na svého dědu jako člověka z lidu, který disponuje svéráznou životní moudrostí a, jak je uvedeno v doslovu knihy, má na paměti i blaho příštích generací. Ve Slovníku české literatury a vůbec v pramenech k této knize se píše, že dědek Josef ztělesňuje vzor příkladného života. Tak já nevím, jestli to ti recenzenti četli nebo to jen převzali jeden od druhého. Protože ta kniha je o tom, jak všechnu práci mají na starosti ženy a muži jsou každý den úplně na plech, případně vymýšlejí lotroviny za účelem získat víc chlastu. Pak přijde kolektivizace, na kterou nikdo nechce přistoupit, ale v podstatě pod nátlakem to lidi nakonec začnou podepisovat. Je to vtipné, má to něco do sebe, ale že by to bylo nějak prokomunistické, to se mi nezdá. Což je samozřejmě plus té knihy :-)