Magorův noční zpěv

Magor je prostě magor. Občas líbivý verš a najednou bum, bác, zničehonic dámské přirození. Je to oživení do jinak vcelku nudné poezie. Nebudu srovnávat s Baudelairem či Seifertem. Každá poezie má to svoje a najde si své příznivce. Hodnotím tak na 3,5 *.
Předchozí mnou čtená sbírka tohoto autora se mi líbila o trochu víc...

106 / 2019

Z téměř osmdesáti kusů ucelených magorových říkanek jsem občas něco přijal kladně. Zdá se kdyby býval méně pil a, fetoval a nesnažil se být bohémem, něco víc z něj mohlo být. Kdyby...jsme byli jiní i my mohlo by...Už si nic od tohoto Magora nic nevypůjčím, je to maření času.

Básně převážně o tom, koho v jaké hospodě Magor potkal a koho by rád...pomiloval. Ze začátku to bylo na mě příliš přímočaré, ale později autor zjemnil. Anebo jsem si zvykla. Myslím, že od Jirouse existují lepší sbírky.

Skládat slova v poezii o všednosti, i výjimečnosti života a smrti, je uměním, které se prohloubí pouze prožitými zkušenostmi...
...a tak se zrodí verše, které dokáží čtenáře doslova "sundat",...a občas se mezi nimi vyskytne i nějaká ta "ku - da"...