jorick
Registrovaný: 27.4.2011
Naposledy aktívny: 10.2.2026
Celkom bodov: 41 (Čo sú body?)
Za posledných 30 dní: 0
Profil užívateľa je v inom jazyku
0
V priateľoch
0
Priateľov
Prehľad komentárov kníh užívateľa
| Názov | Komentár |
| Hledání ztraceného času VI. | Jedinečné a nepřekonatelné je dílo Hledání ztraceného času. Přečetl jsem celý cyviacklus na druhý pokus a trvalo mi to dva roky. Na konci i po celou dobu mne provázelo okouzlení světem vypravěče a jeho mistrovstvím vhledu do psychologie postav a jejich vývoje. Touhy, sebetrýznění, sebeklamy a při introspekci údiv nad vlastním i činy a cestami, které nás zavedly někam, kam jsme vlastně vůbec nechtěli... Mnohovrstevnatost díla i jeho rozsah jsou nepřekonatelné. Jako by Proust stvořil vlastní vesmír. |
| Muž bez vlastností | Čtení jistě trochu náročnější. Začínal jsem několikrát a jsem tomu rád, neboť jsviacem si to tím víc užil. Získal jsem mnoho a dle mého názoru: chce-li se kdo orientovat ve svém středoevropanství, zde najde průvodce jeho vnitřním kulturním a myšlenkovým světem, se všemi zatuchlými kouty, zahnívajícími komplexy, ale i nenapodobitelným humorem. Pak už zbývá jen zajet do Vídně a v některé z kaváren se tam všichni sejdeme, neboť tam jsme doma, jakož i ve všech kavárnách naší slavné Kakánie. |
| Tma o polednách | Důležitá kniha. Nejen studenti politologie, ale měla by patřit ke knihám čteným viactěmi, kteří chtějí rozumět dějinám a být odolní vůči růlzným totalitářským sváděním. K "filda sejcek" uvedeným kníhám přidávám ještě Conradovo "Před očima západu". |
| Před očima západu (Očima západu) | kniha významná nejen svým obsahem, ale i svými osudy. To, že nebyla přijata vřelviaceji a ani dnes nepatří mezi známé knihy a to ani v kontextu Conradova díla, vypovídá o neochotě "Západu" (kam do značné míry taky patříme nebo patřit chceme) vidět věci tak, jak jsou. Conrad zde dokázal opět přesnost svého pohledu na problém revolučních hnutí, boje za spravedlivou společnost, tajných spolků a revolučních stran a jejich spjatost s nebezpečím potlačení svobody jedince, zničení jeho důstojnosti a v paradoxním důsledku pak i k lhostejnosti a pohrdáním lidským utrpení, proti kterému se vlastně podle původních záměrů mělo bojovat... Jak se i lidé v jádru dobří mění ve zločince ve jménu lepší budoucnosti. Dosti temná kniha. Po stránce sdělení či poselství ji kladu vedle tematicky stejného díla Běsi od Dostojevského, a dnes už hodnotím Conrada v této věci výše než Dostojevského. |
| Na jih od hranic, na západ od slunce | shledávám na této knize nejlepší to, co je na ní japonské; realie, práce s náznaviackem, myšlenkové pochody, ve kterých poznávám ozvuky východní imaginace a i filosofie. Neokouzluje mě příběh. Bez něj by tu knihu četlo asi méně lidí a hůře by se prodával, ale naplňování schematu (podobného jako třeba v Tiché dohodě Kazanově, tam ovšem jaksi silnější) se materiál celého příběhu dostává do vymletých koryt kliše a místo do oceánu zahučela horská bystřina do kanalizace. |
| Bez ohňů je underground | už dlouho, co jsem ji četl, ale zato opakovaně a mám ji za úžasný zdroj informacviací o undergroundu. Mejla je jedna z hlavních hybatelů a tvůrců podzemí a přitom z knihy má člověk pocit, že se jenom tak občas k něčemu připletl. Zpětně jsem smekal před jeho skromností, když jsem až později poznal šířku jeho uměleckého záběru. |
| Královny nemají nohy | vracel jsem se k této knížce a dalším dílům opakovaně. přivedla mě k nim rozhlasviacová četba v podání F. Filipovského a byl jsem chycen! Dlouho jsem v duchu viděl filmovou verzi s hvězdným českým obsazením a litoval, že je jen v mé fantazii. Kam by se hrabali Tři mušketýři! Barvitý, zábavný a dobrodužný román- trilogie. A pod historicko fantastickým příběhem vracející se myšlenka na paradoxní a často tragické výsledky snahy po zlepšení světa. Snad i okolní reálný socialismus pomohl tehdy vnímat tu knihu ostřeji. |
| Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgias | chce-li se někdo orientovat ve filosofii více než jen povrchně, doporučil bych jviacako první Sofiin svět a když by se zájem prohloubil, pak Antigorgias. Není samozřejmě třeba číst od začátku do konce, je to slovník, Hesla zpracovaná do hloubky a přitom stále na úrovni pochopitelné inteligentnímu laikovi. V r. 48, kdy vyšlo první vydání, aspiroval A. na cenu nakl. Družstevní práce a předběhl ho Šafařík s Melinovými listy. Dal bych hlas Neffovi, ovšem tehdy stejně zvítězil pracující lid a bylo po filosofii. |
| Pražský hřbitov | Při hodnocení beru zřetel nejen na úrovň literární či fabulační. Z tohoto hledisviacka je P.h. taková čtivější "soft" verze Foucaultova kyvadla, které zůstává pro mnoho čtenářů příliš těžké, jak zjišťuji opakovaně z rozhovorů s přáteli a známými. V P.h. je myšlenka důrazněji a jasněji vyjádřená: Jak vábivé a opojné je upravovat a vytvářet "pravdu" a jak nedozírné a neodhadnutelné to pak může mít důsledky včetně fyzické destrukce i autodestrukce. Na úrovni individuální i společenské. Dodnes je možné potlat inteligentního člověka, který věři v autentičnost Protokolů sionských mudrců; z tohoto hlediska je P.h. velmi užitečná kniha, neboť posiluje imunitu proti mediální manipulaci. Těší mě, že existují čtenáři, kteří si pak kladou otázky jako "jamalka". |
| Pán much | kniha je dobrou odpovědí pro člověka, který se ptá, co je to ten ďábel. Dobrý poviacdnět k přemýšlení na tema zla. O tom, jak tenká může být slupka civilisovaného chování. Snad taky varování, abychom nepřeceňovali neměnnost společenských norem. Kultura a kultivovanost chování není něco samozřejmého a přicházejí i chvíle, kdy se musí o takové věci aktivně bojovat. Bohužel to potvrzují i některé sociopsychologické výzkumy. |
| Vánice | Působivou směs zbytkového realismu a surreálných momentů příběhu lze číst jako zviacábavný a parodický příběh, nebo si všimnout, jak se za opadávající fasádou krásného nového světa, který využívá nejmodernější technologie a přitom ctí tradice, jak se za ním šklebí prázdnota jedné velké iluse o lidském snažení. Že je třeba neohlížet se na bolest a životy jiných, neboť na konci je přece splnění velkého poslání!!! Nebo že by ne? Spolu s Pelevinem sám pro sebe označuji Sorokina za ruské magické realisty. |
| Šifra mistra Leonarda | Kdyby se to mírně upravilo, byla by to moc dobrá kniha pro děti, ze které by se viacmohly např. dozvědět, že Leonardo namaloval obraz Poslední večeře atd. a něco o stavbách v Římě a jinde. Obliba knížky u dospělé populace svědčí podle mě o myšlenkové lenosti a infantilitě většiny. U značné části těch, kterým se kniha líbí jsem se setkal s legračně samolibým názorem, že díky této knize vědí něco např. o podstatě a historii křesťanství a že to tak nějak sklutečně bylo. |
| Foucaultovo kyvadlo | Tato kniha skutečným zájemcům o tajné společnosti a skrytá poselství různách okuviacltních nauk ukáže cestu k pochopení jejich podstaty, včetně jejich skutečného nebezpečí, které leží někde úplně jinde a je nesrovnatelně větší než se nám snaží namluvit tajemně se tvářící pisatelé objemných zábavných knih o šifrách různých mistrů. |
| Rakovina | S udělal nejvěší počin tím, že napsal souostroví gulag. Po přečtení některých jiviacných jeho děl a mám na mysli třeba Rakovinu, mám pocit, že je škoda, že nemohl věnovat více času beletrii. Jenže Souostroví muselo být napsáno... |
| Třicátá Marinina láska | Zmiňované sexuální scény mohly snad pohoršovat sovětskou pruderní úřednickou spoviaclečnost, ale v dnešní záplavě samoúčelných obscénních projevů v literatuře, TV či politice se to ztrácí. Proto musí být nutně zklamán ten, kdo hledá v knize nějaké sexuální dráždidlo. Musel by se naopak cítit podveden v poslední třetině knihy, kde děj nepozorovaně vklouzne do schematu budovatelského románu. Mistrné používání literárních stylů, citlivý nadhled nad bezvýchodností a vnucující se marností života v nesvobodné společnosti musí zákonitě ústit do zoufalé absurdnosti bez východiska. Autor našel styl, jakým lze psát o společnosti nesvobody zevnitř. Doporučuji Sorokina číst. Nevíte, kdy se vám to bude hodit. |
| Den opričníka | Autor záměrně zdůrazňuje negativní stránky ruské tradice a historia a promítá jiviac do pomyslné blízké budoucnosti. Přesnost s jakou jeho představa konvenuje s proklamacemi a sebeprezentací ruského státu současnosti je děsivá. Literární působivost s sebou přirozeně nese i jistou úzkost a nevolnost při čtení. Nesmírně si cením autorova vhledu do toho, jak velkoruský šovinismus může působit na ne-rusy. Jako by ukazoval, že ruský národ k sebereflexi prostě potřebuje spisovatele víc než jiný národ na světě. Ten ovšem, kdo nemá zkušenost s ruskou okupací nebo jinou formou projevu široké ruské duše, tomu může připadat kniha jednostranně přehnaná, asi tak jako byli levicovými intelektuály kritizováni Zamjatin nebo Orwel. |
| Stvořitelé nových světů: antologie světové science fiction | První vydání této antologie kolem r. 80 bylo mi velmi milé a nasměrovalo mne k dviacalším dílům sf. Výběr povídek je exelentní a skutečně reprezentativní. Považuji za jednu z nejlepéších antologií sf a teoretické kapitoly a doplňky byly ve své době unikum. |
| Popraviště | Ještě před knižním vydáním vyšlo Popraviště v revue Sovětská literatura, které sviackoro nikdo nekupoval. Vliv této perestrojkové literatury může být zpětně hodnocen jako přeceňovaný. Jenže mám dojem, že skutečná literatura celkem kašle na to, jak je nebo není dobově oceňovaná. Já si vzpomínám, že pro mne byla kniha literárním zážitkem a mimoto i signálem svobody z tehdejšího Ruska. Zkusím si ji někdy přečíst znovu, neboť mám podezření, že kromě nostalgie je v ní i velkým kus literární hodnoty. Dotazování na to, jaké je místo člověka ve světě a zda má jakou odpovědnost k něčemu kromě sebe je asi nadčasové. |
| Neónová bible | krásná kniha. Kdo si ji přečte po Spolčení hlupců a pak se k tomu (spolčení) zasviace vrátí (za předpokladu, že má chuť), ten má šanci pochytit spodní temnější proudy humoristického spolčení. |
| Spolčení hlupců | Kniha, jedna z mála, u které jsem se hlasitě smál. Patří k těm, ke kterým se vraviaccím, i když za cenu toho, že mi pak úsměv někdy zamrzne, když pod veškerou legrací vykoukne zoufalství, které na první a druhé čtení zůstávalo skryto. Kniha je geniální podobným, způsobem, jako je geniální Švejk a nemá cenu se zlobit na ty, kteří se vtipu nesmějí. Neznám lepší vykreslení frustrovaného intelektuála. A pro ty, co četli a bavili se Mirnou Minkoffovou a její hipisáckou praštěností, tak si uvědomte, že Mirna teď pravděpodobně sedí někde v Bílém domě a rozhoduje s veškerou politickou korektností. Zajímavé je taky, jak pro řadu lidí je to kniha nepřijatelná a vzbuzuje v nich odpor. Přesně tak jako Švejk (myslím haškův: osudy dobrého...), který byl odsuzován i prof. Černým a Stefan Zweig hlásal, že věhlas Švejka je omyl, že jde jen o sprosté hospodské vyprávění. Tož tak. |
| Výchova dívek v Čechách | mám za dobrou knihu. Vlastně zatím vrchol jeho díla, bohužel od té doby sestup aviac sestup. Jenže trochu chápu. Autobiografické tema ve své atraktivitě po této knize skoro vyčerpané, odhalovat už dál není co a to lákadlo být dobře prodávaným spisovatelem, který dává lidu, co lid chce a za slušné peníze, kdo by odolal? V koutě duše doufám, že jednou nás spisovatel ještě překvapí, jenže šance je s každou další knihou-klišé menší a menší. Ve "výchově" je nadsázka a karikatura nosná a za ní se skrývá tragedie lidské samoty. První, kdo to nepochopil je hlavní hrdina sám a hl. hrdina je bohužel příliš totožný s autorem. Podle toho vypadají další knihy. Film byl špatný, bere z knihy přesně jen ten povrch a možná autora přesvědčil, kam se má dále ubírat, co že to ten lid chce.. dobře se pobavit a cíti se lepší než je. |
| Nápady laskavého čtenáře | považuji za jednu z nejlepších autorových knih. Psal asi lehkým perem a bez jindviace nesympatické snahy zalíbit se. Zde se totiž, ve světě literatury autor cítí skutečně doma a sebejistý. Hodně toho přečetl a dovede si z toho dělat legraci. Ještě kdyby totéž dovedl provádět i se sebou. Jenže to je těžké... dovedl by napsat kapitolu Nápadů jako Viewegh? Ale protože není hezké chtít od lidí víc než můžou, hodnotím vysoko, nejvýš, za královské pobavení. |Je to jako procházka labyrithem křivých zrcadel na pouti literatury. |
| Názory na vraždu | považuji za dost špatnou knihu, je to ovšem autorova prvotina (?), na mnohé má nviacárok. Cítím, jak strašně moc chtěl, aby kniha byla vydána, aby ji lidé četli a souhlasili s autorem. Takže to, co kniha vykresluje, děj, názory, postavy, jsou tím, co autor předpokládá, že s tím lidé budou souhlasit, bude se jim to líbit a že je to přesně to, jak má mladý autor psát. To nevadí. Totiž nevadilo by, kdyby se mnohé z toho nerozvinulo do obřích rozměrů v knihách pozdějších a současných. |
| A taková to byla láska | zdánlivá jednoduchost až banalita konfliktu v této knize navádějící zaujmout sheviacmnatické postoje. Co cením moc na autorce, že se nakonec vyhnula klišé a ukázala nám tu (někdy smutnou) skutečnost, že nejsme vlastníkem pravdy, ani když nám bylo ublíženo. Přes odstrašující název hodnotím vysoko. |
| Tulák po hvězdách | možná jsme trochu nadhodnotil, ale nešť! Měl jsme tuto knihu moc rád a Londona vviacůbec i s jeho méně známými díly. Vlastně krom toho příběhu, který vždy běží v první rovině mě baví hledat tam stopy L.ova promýšlení filosofických otázek a jeho osobních problémů a dilemat. Jeho snahu po pravdivosti dodnes moc cením, čest jeho památce! |
| Slovácko sa súdí | nechci být moc přísný, ale jde jen o lehké dílko s prvoplánovým humorem. Taky seviac tomu zasměju, ale mám rád, když skutečnost je méně kašírovaná. Všimli jste si toho bezčasí, ve kterém se vše odehrává? Dnes si z této oblasti humoru více cením Zvonokos (prvního dílu samozřejmě). Ten obraz života na slovácku je v těchto knížkách příliš falešný, něco o tom vím. Lidoví vypravěčí ve mně vzbuzují nepřekonatelný smutek. |
| Šťastný princ a jiné pohádky | tyto pohádky mám rád, zvl. slavíka a růži, která kdysi tak krásně souzněla s pocviacity zhrzených lásek, jak už je to dávno... a taky ji mám spojenou s výbornou dramatisací divadle Regina manželů Kaněrových. |
| Obraz Doriana Graye | přečetl jse místy s chutí, místy proto, abych ji měl přečtenou. Poněkud schemativiaccká moralita. Ale není to vysloveně špatné, podle mě ale Wilde má zajímavější věci. Tema spojení obrazu a lidského osudu má jinak, ale pro mě mnohem působivěji Gogol v povídce Portrét (myslím, že Portrét...) |
| Strašidlo cantervillské | moj první setkání s Wildem, tehdy vycházelo na pokračování v Ohníčku s krásnými viacilustracemi Cyrila Boudy. Je to příjemné vyprávění a že tam nejsou sděleny nějaké hysterické pravdy... musejí být všude? |
| Malý Mikuláš | geniální vystižení dětského světa a jeho humorné roviny. Všimněte si, že ti hlavviacní komici vystupující v Mikulášových patáliích jsou dospělí. Je to zrcadlo hlouposti a namyšlenosti dospělého světa. Ale hlavně je to sranda a některé sentence v naší rodině zdomácněly. Např. při dotazu před cestou na vyšetřením: "Nebude to bolet?" "Strašně! A pak přinesou veliký nože a všude bude plno krve!" |
| Všecky krásy světa | kniha, která nám svého času rozsvítila šedivou existenci v normalisaci; vydavateviaclé si to možná neuvědomovali, ale pro mne a další kumpány to tehdy znamenalo naději návratu zmizelého světa. Byl kdysi jiný svět, než ten, co nyní žije,/ svět býval barevný, sladký, pln poezie./ Nic není věčného. v tom bývá žití svízel,/ ten barev plný svět nám kamsi tiše zmizel.// Vím, co se vrátit má, přes prahy neskutečna./ Nic není věčného: To naděje je věčná!// |
| Pustina a jiné básně | Nikdo nevyjádřil výstižněji tu pravdu, kterou člověk pocítí ve druhé polovině živiacvota, že "duben je nejkrutější měsíc..." Číst E-ovy básně je jak kráčet labyrintem po stopách vlastního života s výhledy na obrazy, které bys raději zapomněl. |
| Zpěv drozda | tato kniha je knohou mého srdce a čtu ji opakovaně a vracím se k ní znovu a znovviacu nebo aspoň k některým jejím částem. Nejde jen o sugestivní obraz světa v "úpadku" (a není těžké najít jeho příznaky kolem sebe i dnes). To, co mě k ní vrací je naděje, která celým příběhem prolíná. Naděje bez smítka naivního optimismu. Z hlediska sociálně psychologického geniální dílo: popis možnosti emoční rehabilitace a resocialisace s pomocí knih a němých filmů. Až ke skutečným mezilidským vztahům a zodpovědnosti. |
| Piknik u cesty | nestárnoucí klasika žánru sci-fi s výrazným přesahem do obecně lidských otázek aviac problémů. Doporučuji i těm, kdo sf "nemusejí". Přesto, že dnes už sf skoro nečtu, je v tomto žánru více knih, které mne posunuly dopředu a dodnes je považuji za myšlenkově závažné. Piknik k nim patří. I ostatní knihy Strugackých doporučuji (Les), jen s těmi prvními jako Tachmasib... je problém, ty jsou dnes spíše kuriositou pro znalce kvůli své atmosféře poplatné době svého vzniku. Totéž se týká třeba raného Lema... |
