Ohněm a mečem II

Druhý díl měl mnohem větší grády a četl se úplně sám. Pánové Skrzetuski, Wolodyjovski, Zagloba a Podbipieta byli pro mě jako čtyři mušketýři. Každý z nich mi přirostl k srdci svými rytířskými vlastnostmi. Zvláště pak Zagloba a nesmím opomenout ani věrného Skrzetuského sluhu Rzedziana. Ti když promluvili a jali se výmýšlet všelijaké fortely a vyfikundace, tak jsem opravdu smíchy nemohl :) Přidávám do Oblíbených a těšim se na Potopu.

I přes autorův dobrý styl psaní se mi tato kniha nečetla dobře a příběh se mi vůbec nelíbil a přišel mi moc roztahaný.

Krvavý střet povstalých kozáků, mladí milenci, pan Zagloba i velký rytíř Wolodyjovski, který se dočkal vlastní knihy, to jsou postavy, které vás provedou zajímavou historií pohnutých dějin Polska a Ukrajiny.

Nikdo neumí tak jako Sienkiewicz skloubit romantiku, historii a válečnou tématiku a zaujmout tak ženské i mužské čtenáře. Toto dílo mám od něho nejradši.

Román Ohněm a mečem v 2. díle vrcholí krvavou, několikadenní bitvou u Zbaraže, které autor věnoval snad půl knihy - a rozhodně to není na škodu. Krom hrdinství hlavních protagonistů je zde poměrně věrně vylíčen zoufalý boj polských vojáku v příšerných podmínkách proti několikanásobné kozácké přesile. Děj mi přišel mnohem intenzivnější (hlavně ta část u Zbaraže) než 1. díl.

Proti první knize je druhý díl větší "maso". Více bitev a hrdinství, emoce a potoky krve. I šťastný konec se částečně povedl. To co Polsko Litevskou unii čekalo v dalších letech se štěstním nemělo mnoho společného.