Chlapec v pruhovaném pyžamu

Od této knížky jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Bonusem byl jen ten nechápavý dětský pohled na okolní dění, který byl ohromně čtivý. Jen se mi nechce věřit, že by malý Bruno byl až tak strašně neinformovaný, to prostě nedává v kontextu doby smysl.
Navíc nehlídaný kus plotu? V Oušicu? Jako vážně?
Konec mě nijak zvlášť nepřekvapil. Ne že bych byla tak otrlá, ale od začátku jsem to čekala. Dokonce mám pocit, že to tak prostě skončit muselo.

Mně se moc líbilo naivní vyprávění chlapce Bruna. Pokud tato naivita byla záměr autora, skvěle funguje. Pokud ne, funguje to taky. Mimochodem.
A souhlasím s myšlenkou uživatelky janeicka - dětem na základních školách by Chlapec v pruhovaném pyžamu mohl být dobrou pomůckou v hodinách dějepisu.

Jedna z mála knih, kterou jsem četla před filmovou podobou, a kterou nelze ohodnotit jinak než plným počtem. Krásný a smutný příběh jednoho nešťastného chlapce, který nechápe, proč byl tak náhle odtržen od domova a od kamarádů, proto se snaží sblížit se se stejně starým chlapcem v pruhovaném pyžamu, který obývá druhou stranu plotu. Úžasné debaty mezi oběma hochy o současné situaci, kterou Bruno tak docela nechápe. Jak bylo řečeno v knize, když si prostě Fíra něco usmyslel, šel přes mrtvoly...

A rozhodně by se tato kniha měla číst povinně už na základní škole.

Opět příběh, ze kterého mrazí... konec je těm, kteří to už četli určitě jasný, ale pro ty , kdo se do toho pouštějí mám pár vět... je to příběh jakoby pro děti , ale je silný i pro dospělého. Hodně silný. Film je to stejné.. Začátek vypadá celkem nevinně, ale potom se kolotoč příběhu začne točit a ven vyhodí hodně nevinných lidí

Obsahuje spoiler Útlá knížečka, která vás zasáhne. Už ze začátku jsem věděla, do čeho jdu, ale ten konec mě stejně dostal.
Brunova naivita mi nepřipadá přehnaná, vždyť mu bylo 9 let. Byl to jen malý kluk, který si rád hrál a chtěl kamarády. Jeho částečné prozření a následné zabití na konci knihy je smysluplným, ale smutným vyvrcholením knihy. K tomu to od samého začátku směřuje...
Jen doufám, že podobná zvěrstva, jaká páchali nacisti, už nikdy nikdo nezažije.

Útlá kniha s velkým potenciálem. Příběh naivního (vzhledem k věku na to má nárok) německého chlapce Bruna a stejně starého židovského kluka Šmuela. "Oušic" coby synonymum Osvětimi, "Fíra" coby Hitler a otec - nacistický velitel Osvětimi... tato slova nevěstí dobrý konec. Po knize jsem pokukovala pár let, až se mi konečně dostala do rukou v knihovně a přinesla další ze spousty svědectví, díky kterým by se podobné věci už nikdy neměly opakovat... Vezme si z toho však lidstvo ponaučení? V závěru knihy mi snad chyběl jen zvuk sypajících se krystalků...(ten zanikl v kapkách deště)...
Kniha je svým stylem vhodná spíše pro mladší čtenáře (kteří však již byli seznámení s problematikou koncentračních táborů), ale nemůže urazit i sečtělejší čtenáře...

" My jsme taky Židé? "
Gretel se zašklebila, jako by ji někdo uhodil do tváře. " Ne Bruno! To my rozhodně nejsme. A nikdy nic takového neříkej!"
"Proč ne? Co teda jsme my?"
"My jsme....," spustila Gretel, ale pak se zarazila a zamyslela se." My jsme..., " zkusila to znova, ale nebyla si jistá, jak má na tuto otázku správně odpovědět." My prostě Židé nejsme, " řekla nakonec.
" Já vím, že nejsme, " vyhrkl Bruno rozčileně. " Ale já se tě ptám, když nejsme Židé, co tedy jsme?"
"My jsme jejich protiklad," prohlásila Gretel rychle a zdálo se, že jí tato odpověď konečně uspokojuje. "Ano, tak to je. My jsme protiklad." (str. 157)

130 / 2019

Další z mnoha knih s tématem holocaustu, avšak takhle je hodně, hodně jiná. Vypráví totiž příběh z pohledu malého chlapce, syna komandanta SS. Malý Bruno se svojí naivitou nechápe a nerozumí, proč lidé "za plotem" jsou hubení, špinavý, holohlavý, proč mají všichni pruhovaná pyžama, a tak touží život za plotem prozkoumat. Zaujalo.

Dlouho jsem váhala, zda se do tohoto příběhu pustit. Těch příběhů s tématem holocaustu je dnes na trhu nezměrné množství, že se člověk až ztrácí. A jelikož toho mám načteno s tímto tématem dost, nebyla jsem si jistá, jak mne další příběh bude umět oslovit. Čímž nechci vůbec snižovat hodnotu těchto knih nebo zlehčovat celé to téma, to určitě ne. Bohužel však vnímám to, že mi některá díla, která nejsou autobiografická a autorem není přímý pamětník popisovaných událostí, mi mají tendenci splývat. Ale jelikož tahle kniha má dost dobrá hodnocení, tak jsem si říkala, že ji vyzkouším - ve formě audioknihy. No a bojím se, že půjdu s hodnocením poněkud proti proudu.
Myslím si, že je o tématu důležité psát, aby se na ty hrůzy 2. světové války nezapomnělo a nikdy se to neopakovalo. Nicméně i když obsahem je kniha dost silná, neseděla mi v tomto případě ta forma. Psáno to je z pohledu 9letého chlapce, který je dost naivní a trošku hloupoučký, zdálo se mi. Ve svém věku na to snad má nárok a člověk by to možná i odpustil. Chápu autorův záměr dívat se na téma holokaustu optikou malého dítěte, kde ta hrůzostrašnost událostí v tom kontrastu vyzní ještě silněji. Ale faktem je, že ta stylizace do pohledu naivního dítěte mi tu prostě neseděla. Styl psaní v tomto duchu mi tu přišel nepřirozený, hodně zjednodušující (zbytečně moc) a psaný dost na sílu. A to byl pro mne asi ten největší kámen úrazu.
Nemohu však upřít autorovi to, že tím koncem mne dokázal zasáhnout, nečekala jsem to. Člověk od určitého bodu tuší, že příběh nemůže dopadnout zrovna vesele. A bylo to skutečně dost silné. To zas jako autor umí, přiznávám.
Bohužel však nedokážu hodnotit lépe než třemi hvězdami. Obsahem silné, důležitost mluvit o tématu určitě vnímám, ale dost mi neseděl ten způsob psaní, kterým se autor vydal. Asi chápu, proč ho zvolil, ale bohužel jsem měla pocit, že u poslechu kvůli té formě poněkud trpím. A to asi jako čtenář úplně nechcete...

"Matka si ale na druhé straně myslí, že nadešel čas, abyste se vy tři vrátili a znovu otevřeli náš dům, a když tak o tom uvažuji ..." Na chvíli se odmlčel a podíval se z okna, z něhož byl pohled na tábor na druhé straně plotu, "když tak o tom přemýšlím, má asi pravdu. Možná že tohle místo opravdu není pro děti."
"Ale tady jsou přece stovky dětí," pleskl Bruno, aniž si uvědomil, co vlastně říká. "Jenomže jsou na druhé straně plotu."
Po této poznámce se rozhostilo hluboké ticho, ale nebylo to normální ticho, jaké zavládne, když zrovna nikdo nemluví. Bylo to velmi hlasité ticho.
Otec s Gretel se na něho upřeně dívali a on překvapeně zamrkal.
"Co tím chceš říct, že tam jsou stovky dětí?" To ticho prolomil otec. "Co ty vůbec víš o tom, co se tam děje?"
Bruno otevřel pusu, chtěl něco říct, ale pak ho napadlo, že by se mohl dostat do vážných potíží, kdyby prozradil, že ví až příliš mnoho.
"Můžu je přece vidět z okna své ložnice. Jsou sice hodně daleko, ale zdá se mi, že jich tam jsou stovky. A všechny jsou oblečeny stejně, do pruhovaných pyžam."
"Do pruhovaných pyžam, aha," přikývl otec. "A ty je pozoruješ, že?"
"No, viděl jsem je," přiznal Bruno, "ale nejsem si jistý, jestli je to totéž."
Otec se usmál. "Velmi správně, Bruno. A máš úplnou pravdu, není to totéž."
Opět se na chvíli odmlčel a potom přikývl, jako by dosáhl konečného rozhodnutí.
"Ano, má pravdu," pronesl nahlas, ale nedíval se přitom ani na Gretel, ani na Bruna.
"Má naprostou pravdu. Byli jste tady až příliš dlouho. Teď přišel čas, abyste se vrátili domů."

Velmi působivá kniha a zcela neotřelý pohled na válku a holocaust - očima nevinného a naivního dítěte. Určitě si přečtěte. (A doporučila bych podobný titul - Klíč k minulosti.)

Navzdory očekávání byl příběh na můj vkus příliš rozvleklý, dětinsky podaný a neměl zdaleka takový spád, jaký by mohl mít. Měla jsem zkrátka pocit, že jsem jako čtenář pořád o krok napřed před příběhem, vím, co v příští chvíli nastane a Bruno mě svým pomalým dětským myšlením jen stěží dohání. Pochopila bych to spíš jako četbu pro děti. Nicméně závěr byl strhující.

Nevěděla jsem, do čeho jdu - a to je dobře. Protože když to nečekáte, tak vás to nejvíc překvapí. Nevinný dětský pohled, silný závěr - co si od knihy může člověk přát? Prostě dokonalý knižní zážitek.

Může být malé dítě tak naivní jako Bruno? Mohlo se něco takového stát? Je tohle kniha pro děti? Těžko odpovědět. Každopádně je to dobrá kniha o zlých časech a to myslím stačí.

Románů z 2. světové války, jejichž děj je zasazen do koncentračních táborů, je velmi hodně. Tato kniha je ojedinělá tím, že je vyprávěna z pohledu devítiletého chlapce Bruna. Časem se chlapec seznámí s chlapcem Šmuelem (Židem), který je v koncentračním táboru. Povídají si spolu přes plot. Zajímavostí je, že se narodili ve stejný den (datum, měsíc, rok narození).

Kniha se mi celkově líbila a myslím si, že může oslovit čtenáře různého věkového rozpětí, včetně dětí.

Závěr knihy je velmi dojemný, smutný a dostal mě.

Silný příběh. Především až téměř závěr knihy mě začal "bavit". V začátku, kdy začal malý Bruno vyprávět jeho všední život, stěhování, sledování z okna a hádky se sestrou, vzhlížení k otci apod. byla pro mě strašná nuda. Příšerné. Ale potom? Síla a dojemnost z toho vyloženě sršely. Bylo neskutečné, jak se v minulosti k sobě lidé dokázali chovat. Rozdělovat se kvůli rase či vyznání. Silnější ty slabší likvidovali jak na běžícím páse. Bez kouska citu či svědomí. Hnus. Tolika lidí zemřelo pro nic za nic. Bylo doslova k pláči, jak dopadla dětská důvěřivost a naivita. Nevinní v "intrikách" dospělých. Smutný příběh. Tohle je vymyšlené, ale umíme si vůbec představit, kolik podobných, bohužel, reálných příběhů dětí vlastně tahle skončilo? Brunův otec si zasloužil tragédii, aby si uvědomil čemu sloužil, a jaké to mělo následky. Aby si uvědomil, že to bralo i cizí životy, které mu byly naprosto jedno, do té doby. Aby mu to konečně otevřelo oči! Ale přeci jenom, byl to otec a ztráta syna je něco nepochopitelného.

Obsahuje spoiler Je jasné, že Boyne cílí na dětského čtenáře, proto zvolil styl, jaký zvolil (každá další kapitola začíná rekapitulací co se stalo v té minulé, což, vzhledem k tomu, že vaše paměť už není, co bývala, vlastně ani moc nevadí :-). Ze začátku jsem s tím stylem měl trochu problém, přál jsem si děj o něco dramatičtější a zkrátka vyspělejší. Ale jak se dostanete na jeho vlnu, ponoříte se, ani nebudete vědět jak. Viděl jsem dřív filmovou předlohu, proto mě závěr už tolik nešokoval, ale stejně ve mně rezonoval. Silné, ve své naivitě.

Příběh jsem znala už před přečtením knihy, takže pro mě nebyl žádným překvapením. Rozhodně se jedná o ten typ příběhu, který se vryje na první dobrou do paměti a už jej jen tak nesmažete. Kniha je tenká a čtivá (má jen 184 stran ). Důvod, proč hodnotím tak kriticky je, že do půlky knihy se řeší jen stěhování z Berlína a jak se Brunovi v novém domě nelíbí. Dál mi přišlo také chápání celé situace ze strany Bruna takové až moc naivní(děti v devíti letech už chápou mnohem víc, než jak to bylo líčeno tady) , a málo uvěřitelné. Větších chvil tu na mě bylo méně (možná je to i tím, že už mám v této tématice něco načteno). V podstatě příběh stojí na efektu wau konce, který je hodně rychlý a samozřejmě i pro mě emotivní.
Film byl asi o chlup lepší. Kniha je dobrá, což je průměr za tři.

I když některé scény byly přehnané a trochu méně uvěřitelné, příběh mě vtáhnul od první stránky. Zajímavý nápad a fakt, že kniha byla napsána především pro děti, mě emotivně zasáhly. Konec mě šokoval a ještě dlouho ve mně rezonoval.

Moc krásná knížka, pohled na koncentrák očima devítiletého dítěte. Hezký byl i film podle této knihy.Úplně mě mrazilo, když nic netušící chlapec byl s kamarádem a ostatními hnán do plynové komory právě ve chvíli, kdy jeho otec lágrfíra jedná s ostatními nacisty o vyšší efektivitě krematorií. A hned nato zjistí, co je vlastně nacismus

Moc krásná kniha pro čtenáře všech generací. Jako první jsem viděla film a až poté jsem konečně sehnala nové vydání knihy Johna Boyna. Příběh vypráví o zakázaném přátelství dvou malých chlapců. Árijce Bruna a Žida Šmuela. Ani jednomu nesejde na tom, jaké kdo má vyznání a preference. Avšak bohužel se píše rok 1943 a ani čisté dětské duše nejsou ušetřeny hrůzám války.

Knížka, která ve vás nechá hluboký dojem a nutí vás o ní přemýšlet ještě dlouho poté... Určitě stojí za přečtení

Velice dobrá a silná knížka. Nemám slov. Viděla jsem také filmové zpracování a u obojího jsem hodně brečela, nejvíc mě dostal závěr. Ten byl velmi smutným vyvrcholením celého příběhu. :(

Kniha je bezesporu skvělá pro mladší čtenáře, které může seznámit s tématem druhé světové války. I tak jsem si ale užila její čtení, naivní chlapec Bruno ve mně zanechal stopu. Příběh byl ohromně čtivý, a ačkoli tam byly věci, které prostě byly až moc nereálné, rozhodně ji doporučuji.

Dokáží nevinné dětské oči zabránit absurdnímu a krutému chování dospělých? Samozřejmě, že ne... Mohou jen přihlížet jak hesla jako rasa, původ, čistota a krev staví mezi lidi nepřekročitelnou zeď. A poučí se z toho někdy dospělí? Kdo ví.

Budu neustále zdůrazňovat, jak je potřeba, aby se o holokaustu či obecně o útlaku lidí psalo co nejvíce. Dílo je ještě o to cennější, že je určené mládeži, která bohužel úplně nechápe souvislosti. Líbí se mi v knize pasáže, kde autor prostřednictvím Bruna pokládá často naivní otázky, v kontextu z krutou realitou. Např. "Na pochod, na jaký pochod, vždyť já musím domů, je už čas na večeři, mám pečené hovězí".

Z toho tématu se dala vyždímat spousta emocí a skvělý příběh, ale je to celé hrozně neuvěřitelně naivní. Trochu mi to přijde, jako by to napsal opravdu 9lety kluk. Docela zklamání. Částečně je to možná i překladem, věta "Matka vyvalila oči a ústa se jí rozevřela do kroužku." se třeba teda opravdu nepovedla...