O pravdě a lži ve smyslu nikoliv morálním

O tom, co je to pravda a jak ji vytváříme, o tom, že nemá nic společného s pravdou o sobě, ale je čistě subjektivní, druhová a antropomorfní. Je to výborná metodologická příručka k tomu, jak vůbec Nietzscheho číst.
Z téhle malé brožurky člověk pochopí, že Aristoteles, Liebitz, Hegel, Kant a všichni před nimi a třeba i po nich vyprávěli pohádky, zatímco on se pokusil zachytil realitu světa, který se naprosto vůbec netočí kolem lidí a jejich antropomorfní nadutosti.
Slova jsou jen znaky, které jsme si vytvořili zcela v souladu se svými omezenými schopnostmi poznání světa, znaky, které o něm nic nevypovídají. A to je základ veškerých nedorozumění. Není z toho východiska a proto nemůžeme najít nic, co by se dalo označit za pravdu a jistotu.
Ať jsou všichni pozitivisté doprdele.
A to je i můj názor, proto tahle kniha patří mezi ty, které mi změnily život.

Velice zajímavá knížečka, ve které je jedna ucelená úvaha a poté myšlenky z pozůstalosti autora. Nietzsche popisuje, proč lidstvo touží po pravdě. Vadí nám klam, který má pro nás zlý důsledek, ale lež s pozitivním důsledkem neřešíme a v tom případě je nám pravda lhostejná.

Velice útlá knížečka - jaké množství dojmů a myšlenek ve čtenáři zanechá! Nietzsche zde opět prokazuje, jakou filozofickou a také filologickou osobností byl. Věnuje se problémům poznání, našeho pojmového aparátu a vnímání světa skrze metafory téměř egoistickým způsobem. Ovšem člověk vnímá svět jako člověk a je nemožné ho vnímat stejně jako třeba kočka nebo květina - zde mi Nietzsche vzdáleně připoměl text jiného filozofa, a to Thomase Nagela - "Jaké je to být netopýrem." V návaznosti k pravdě se ale dotýká i problémů významu filozofů a filozofie samotné. Originální, působivé, umělecké - zkrátka Nietzsche.

Upřímně, nepochopil jsem to. A to nejsem nějaký teenager, který to četl, jen aby si připadal drsně. Je to prostě napsaný příliš složitě, a snaha vysvětlit náš "pojem pravdy" je pro mě neuchopitelná. Čímž se obracím pouze k této stati pana Nietzscheho.