Ideální manžel z nebe nespadne

Jakkoliv mám ráda knihy od Aleny Jakoubkové, přečetla jsem jich už hodně, tento román mne tolik nenadchl. Je to vidět už z faktu, že knihu jsem četla 6 dní, zatímco ty předchozí jsem měla přečtené za několik hodin během dvou dní. Začátek byl zdlouhavý a vlastně o ničem, nevydržela jsem u čtení dlouho. A pak, všechno dopadalo nadmíru ideálně. Patriciin nápadník, cizinec, hned po pár dnech od seznámení ji požádal o ruku. Ona neváhala, byla zamilovaná od prvního okamžiku. Neřešila jiné závažné věci: staré rodiče doma v Česku, rodinný podnik knihkupectví, vazby na svoji vlast…
Děj probíhal až příliš idealisticky, všechno jí padalo do klína. Projevila neskutečné nadání v malbě obrazů, prodávala je s pomocí nových známých, hodně vydělávala. Už před svatbou pro ně Frederick koupil nový krásný dům, do kterého se mohli ihned nastěhovat. Rodiče se smířili s dcerou provdanou do Francie, přijeli za nimi se seznámit s jeho rodinou.
Jen pár stránek před koncem knihy jsem začala registrovat, že děj postoupil rychle o několik roků dál a pak ještě dál, až z toho bylo víc než patnáct let, a Patricii chybělo jen málo do čtyřicítky.
Kdyby nebylo jednoho zádrhelu před koncem knihy, byl by to román jako z červené knihovny z 20. století. Ale i tady nakonec všechno krásně a šťastně dopadlo, s překvapením na konci knihy. Hodnotím asi tak na 50%.