Co oči nevidí, to manžela nebolí

Moje první kniha od této spisovatelky a nevím, jestli jí ještě dám jednou šanci, možná že ještě jednu knihu od ní přečtu, abych se přesvědčila, že tohle prostoduché psaní v krátkých větách není můj šálek kávy samé...ach jo, jednak, druhak, mušlová polévka snad 15x, říkat děvče 45 leté ženě? A co je to vytlapnout telefon???

Melanie má spokojené manželství a práci, kterou má ráda. Jejich jediná dcera Karina je v Austrálii, zdá se, že s návratem domů nepospíchá. Manžel Jaroslav, dostává nabídku k prestižní práci profesora na univerzitě v Bordeaux. Po Melanii požaduje, aby tam s ním odjela. Má se na celý rok vzdát své práce a starat se pouze o manžela, o domek a zahradu, a svého muže reprezentovat při univerzitních večírcích. Jakkoliv se jí to nezdálo, nakonec mu slíbila, že jeden rok s ním v cizině bez své oblíbené práce fotografky vydrží.
Nedošlo jí, čeho všeho se bude muset vzdát. Přijde o práci, neboť vedoucí jí neplacené volno na rok nedá, přijde o častý kontakt s dcerou, za kterou ráda do Sydney zaletěla. Navíc dcera se má vdávat a k tomu všemu se ukáže, že čeká dvojčata. Nic z toho nejde pod nos manželovi Jaroslavovi, ten nekompromisně požaduje, aby Melanie byla doma s ním v jejich domě v Bordeaux a účastnila se nudných večírků, a svoje vlastní večírky pořádala. Nesmí přijmout žádnou práci, dokonce nesmí jezdit navštěvovat jejich dceru, která je už vdaná a před Vánocemi má porodit.
Nutně musí dojít k tomu, že se vzbouří a vypoví poslušnost. K tomu jí dopomůže nová přítelkyně, kadeřnice Céline. Pomůže jí získat práci v oboru fotografování a reportáží. Tam se seznámí se zajímavým člověkem.
Kniha se dobře četla, chvílemi byla dost napínavá, chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne. Až ten konec, posledních cca 50 stránek, se mi zdálo už dost rozvláčných. Klidně mohla kniha skončit dříve, všechno o hlavních hrdinech už bylo vyřešené a zbytečně se tam objevovaly stejné nebo podobné pasáže. Také mi vadil velký počet osob, nedalo se v nich vyznat, kdo je kdo a ke komu patří. Kniha však byla celkově zajímavá, mohu ji doporučit a ohodnotit čtyřmi hvězdičkami.

Melanii se změní život, když následuje manžela Jaroslava do Francie, kde dostal prestižní místo na univerzitě v Bordeaux. Požaduje po ní, aby byla ženou v domácnosti, která se bude starat jen o svého manžela, reprezentovat ho na univerzitních večírcích a sama večírky doma pořádat.
Práce fotografky pro prestižní časopis byla pro ni vším. Když souhlasila odjet s manželem na celý rok do Francie, o práci přišla. Měli jedinou dceru Karinu, která se usadila v australském Sydney a při poslední návštěvě prozradila, že se bude vdávat. Její nastávající byl muž velice atraktivní, ale o víc než jednu generaci starší. Dcera se ještě před jejich odjezdem provdala a ukázalo se, že je těhotná a čeká dvojčata. Melanie chtěla být co nejčastěji s ní a být také u jejího porodu, což jí manžel zakázal. Trval na tom, že musí zůstat celý rok s ním v Bordeaux.
Kniha se mi líbila, dobře a rychle se četla. Byla jsem zvědavá, jak se Melanie vymaní z útlaku a zbaví se nudných večírků a setkání s nezajímavými lidmi. Jak to všechno dopadlo, si čtenáři přečtou sami, víc neprozradím. Opět jedna z lepších knih Aleny Jakoubkové, které dávám čtyři hvězdičky.