Běda mužům, kterým žena mládne

Po několika těžších knihách jsem sáhl po něčem oddechovém. Jenže tento příběh byl oddechový až moc, postavy ploché, děj naivní, ale vyprávěn velmi zeširoka. K tomu jako bonus zvláštní obraty (vytlápla jsem mu telefon).

Tuto knihu, která se mi opět zdála jako jedna z nejlepších od Aleny Jakoubkové, ohodnotím plnými pěti hvězdičkami. Vymyká se stereotypu, kde se u hlavních hrdinek slučuje velké množství stejných a podobných životních situací, jak ohledně práce, vzdělání, vaření a hostin, cest do ciziny, manželství s cizincem, překotného sňatku po krátkodobé známosti, a hlavně bezmezné naivity hrdinek.
Zita poznává svého „osudového“ muže již ve čtrnácti. Bylo to oboustranné, její naivitu vyvážila naivita čtyřicetiletého muže, architekta Karla Kramera, který jí vyšel se svými city vstříc, nakolik to bylo na hraně zákona. Naštěstí brzy poznala, že existuje jeho manželka a na několik let byl vztah uspaný. Potkávají se znovu po pěti letech, kdy má Zita již po maturitě a dostala se na vysokou školu. Opět je chycena do sítí tohoto úspěšného donchuána, který jí zamlčí druhé manželství a vodí ji za nos.
Naštěstí není sama. Má čtyři dobré kamarádky, které se jí snaží otevřít oči. Tentokrát mu nepodlehne a dokáže se z nerovného a ponižujícího vztahu vymanit.
Na knize se mi líbí, že se nezabývá jen osudem hlavní hrdinky, ale popisuje životní situace, lásky a manželství všech jejích kamarádek: Terezy, Ingrid, Eli a Dáši. Některým z nich to vyšlo již od začátku, jiné dostaly ránu pod pás, došlo i na tragické situace. Byla to zajímavá a čtivá kniha.