Stručné dějiny Hnutí
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
#O čom je kniha Stručné dějiny Hnutí?
Ve svém posledním, tentokrát dystopickém románu Stručné dějiny Hnutí nás Petra Hůlová prostřednictvím vypravěčky Věry, lektorky převýchovné instituce Hnutí, nesmlouvavě a se suverénním tahem uvádí do světa blízké budoucnosti. Ten je podřízen ideologii radikálního humanismu, který lektorka Věra ve své Instituci uvádí do praxe. Věřin popis života v Instituci je zároveň popisem praktik a vzestupu Hnutí, které je odhodláno jednou provždy skoncovat s pohledem na ženu jako na tělo. Hodnota ženy je věcí jejích vnitřních, nikoli vnějších kvalit. Sexuální přitažlivost založená na fyzické atraktivitě a mládí je neetická. Klienty převýchovných Institucí se stávají muži, kteří to nechápou. Zapálená vypravěčka nenechává nikoho na pochybách, že ve jménu tohoto dobra nejsou na překážku ani zcela mimořádné oběti. (Založil/a: Mablung)
(Zobraziť viac 
)
)
Štatistiky
Vydanie
Kniha (1)
Komentáre
Na jednu stranu zajímavá myšlenka, která mě donutila o tom všem neustále dumat, na druhé straně dost pokulhává zpracování a já nevím, co tím chtěla Hůlová říct. Začátek knihy o postavení žen ve "starosvětě" a úvahy o patriarchátu mě hodně zaujaly. Hůlová měla několi podnětných nápadů, které mě donutily o feminismu přemýšlet víc do hloubky. Bohužel "dějová" část knihy byla silně přehnaná. Hnutí se opravdu chovalo fašisticky, jeho praktiky byly nechutné a jazyk, který Hůlová k popisu převýchovy používá je byrokratický, odosobněný a děsivě asexuální. Extrémní feminismus v této podobně by nemohl fungovat a já se ztotožnila s monologem jedné z vedlejších postav - Julie. Bohužel není patrné, na čí straně je sama autorka. Občas jsem měla pocit, že se snaží pouze šokovat. Výborné téma tak naprosto zabila. Přesto ale knížka stojí za přečtení, je krátká a v hlavě vám ještě nějakou dobu po přečtení zůstane.
Na základní premise knihy - svět pod nadvládou žen - není nic originálního, neřku-li objevného, tohle téma už úspěšně a zajímavě zpracovali Merle, Páral nebo Aldermanová, u Ketchuma pak muži čelí přímo ženskému vražednému běsnění (haha). Nové je uchopení této látky jako varování před dogmatickým, bigotním režimem, který pod pozlátkem líbivých hesel, "změny diskurzu" a nastolení jakési všeobecné vyšší spravedlnosti cíleně likviduje lidskou individualitu a jedince podřizuje zájmům celku i za cenu jeho úplné morální, psychické a mnohdy i fyzické devastace. Oběti systému jsou vtaženy do soukolí, z nějž není úniku a scény z jejich "převýchovy" mi svou bizarností a zparchantělým zneužíváním sexuality k totálnímu ponížení a degradaci lidství evokují Sadovo "120 dnů Sodomy", internátní režim a více než smutné vyznění pak Ishigurovo "Neopuštěj mě". Znepokojivá kniha, která určitě stojí za přečtení.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Nápad je to zajímavý, místy dobře promyšlený. Ale to je za mě tak vše. Kniha mě nevtáhla do děje, vlastně ani dějová není, spíše popisná, čtivá mi nepřipadala, na to, že je útlá, jsem ji četla hodně dlouho. Závěr byl pro mě šokující, děsivý. Ale vlastně byl logickým vyústěním celé knížky. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla, protože se přede mnou otevřel nový svět "Novosvět", nad některými věcmi jsem musela pak přemýšlet, ale znovu bych po ni nesáhla.
Orwellovsky děsivá ukázka toho, že nic se nemá přehánět. Asi to není můj žánr, nicméně jsem přečetla se zájmem, jestli se jim to náhodou nezhroutí....
