Strážci občanského dobra
Profil knihy je v inom jazyku
Všetky obaly
O čom je kniha Strážci občanského dobra?
Pošesté přichází Petra Hůlová ke čtenářům s novým románem a pošesté překvapuje. Tentokrát provokativním tématem: dnešní českou skutečnost popisuje „očima poražených“. Hlavní postava nového románu vnímá předlistopadový svět jako sice nedokonalý, ale nejlepší ze všech možných světů, zatímco proměnu společnosti po roce 1989 vnímá jako dobu plnou tolika omylů, že cítí potřebu aktivně a třeba i násilím vnutit ostatním svou představu o společenském dobru. Román je temnou groteskou, která upozorňuje na to, že všechno lze nahlížet ze zcela odlišných úhlů pohledu a že co pro jednoho člověka znamená nové možnosti a svobodu, může druhému člověku přinášet úzkost, prázdnotu a beznadějný pocit chaosu. Romány Petry Hůlové nikdy nehýříly optimismem, tento však zneklidňuje ještě o poznání více než ty předchozí, protože - ač se odehrává na půdorysu jednoho města a jednoho osudu - vytváří přesvědčivý obraz úplného zmatení jazyků bez možnosti dorozumění mezi lidmi. (Založil/a: marta-b)
(Zobraziť viac
)
)
Štatistiky
Vydanie
Komentáre
Kniha je dobře napsaná, zajímavá, ale nějak mě "nechytla". Možná už jsem přesycená příběhy z reálného socialismu, anžto jsem v něm žila, není to pro mě zas taková exotika ;-) A nevím, co je to dnes za módu, odbývat závěry knih?
Jak zmrvit dobrou knihu slabým koncem, díl tisící prvý. Celou dobu jsem měl pocit, že hlavní hrdinku autorka líčí jako sice naivního, ale veskrze dobrého člověka. V samotném závěru uspěchaně a nevěrohodně eskalující děj dává tušit ledasco, ale rozhodně jsem nečekal popravu čtenářových sympatií k ústřední postavě doslova na poslední stránce.
Chtěla se snad Hůlová vyvarovat nebezpečí nálepky "levicové autorky" tím, že vypravěčce, se kterou celou dobu tak soucítí, připíše rozhodnutí za čarou námi vnímané morálky?
Kromě konce už budu chválit. Jazyk i stylizace jsou ňuňu, číst o "cvičebním úboru nahňácaném za topení" nebo o "krakovské zoo, kterou tvoří medvěd brtník, osel a vedle v ohradě jelínek" je rozkoš. Tempo vyprávění, variabilita postav a jejich přiměřené množství z knihy činí lehce se čtoucí, ale ne prázdnou jednohubku.
Chtěla se snad Hůlová vyvarovat nebezpečí nálepky "levicové autorky" tím, že vypravěčce, se kterou celou dobu tak soucítí, připíše rozhodnutí za čarou námi vnímané morálky?
Kromě konce už budu chválit. Jazyk i stylizace jsou ňuňu, číst o "cvičebním úboru nahňácaném za topení" nebo o "krakovské zoo, kterou tvoří medvěd brtník, osel a vedle v ohradě jelínek" je rozkoš. Tempo vyprávění, variabilita postav a jejich přiměřené množství z knihy činí lehce se čtoucí, ale ne prázdnou jednohubku.
Kniha působí velmi silně již díky úhlu pohledu, který autorka volí k popisu doby nedávno minulé. Nepříjemný pocit zesiluje i tím, že všechny postavy vykresluje velmi striktní ve svých názorech. Ty jsou neměnné a navíc vždy jediné správné. Dík tomu sice kniha nepůsobí příliš životně, na druhou stranu je zajímavou metaforou doby. Navíc pohledem z druhého břehu, neboť hlavní hrdinka rozhodně nekráčí ruku v ruce s tržním kapitalismem, je stále spíše neobvyklý. Střet dvou rozdílných sester vyústí ve střet dvou ideologií, ovšem velmi ortodoxně pojatých.
Budiž pochválen styl vyprávění a slibně se rozvíjející začátek. Pak to ale sklouzne naprosto mimo realitu a do konce jsem četl jen a pouze ze zvědavosti, co z toho vyleze. Nevylezlo z toho víceméně nic... Takže palec dolů a od paní autorky mě již neláká cokoli číst.






